ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.707.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 707/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a/ S. Z. a b/ R. Z., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému Ing. J. K., zastoupenému advokátkou, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 C 2058/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. října 2005, č. j. 10 Co 877/2004 -199, takto:
I. Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci a) 999,60 EURO s příslušenstvím se zamítá.
II. Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni b) 145,70 EURO s příslušenstvím se odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.710,-Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Poté, co usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 1999, č. j. 10 Co 706/99-88, byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 6. 1999, č. j. 9 C 2058/96-76, jímž byla žaloba na zaplacení částky 4.000,- DEM s příslušenstvím zamítnuta, a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení, okresní soud po doplnění řízení rozsudkem ze dne 15. 1. 2001, č. j. 9 C 2058/96-120, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) 1.955,- DEM a žalobkyni b) 285,- DEM s příslušenstvím. Žalobu na zaplacení dalších částek 45,- DEM žalobci a) a 1.715,- DEM žalobkyni b) zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti – živnosti plnění balónků lehkým plynem, plnil balónky vodíkem, dva z nich prodal žalobcům dne 21. 10. 1994 v D. Poté, co žalobci uložili balónky do zavazadlového prostoru svého osobního automobilu M. a ujeli cca 100 m z místa parkování, balónky vybuchly a došlo k poškození vozidla, věcí v něm uložených a k újmě na zdraví druhé žalobkyně. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný odpovídá za škodu podle ust. §420 obč. zák., neboť prodejem balónků naplněných nebezpečným plynem, tedy prodejem nebezpečného výrobku, porušil ust. §7 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a protože neprokázal splnění informační povinnosti o vlastnostech prodávaného výrobku, porušil i ustanovení §415 obč. zák. Při vyčíslení výše věcné škody vycházel z rozpočtu na opravu vozidla ve výši 1.555,- DEM a z potvrzení o ceně zničeného kočárku ve výši 400,- DEM. Znaleckým posudkem lékaře ORL bylo poškození sluchu s trvalými následky ohodnoceno 85 body po 30,- Kč za bod, přičemž s ohledem na prokazatelně nepříznivé důsledky pro další uplatnění v životě a ve společnosti druhé žalobkyně soud zvýšil bodové ohodnocení na dvojnásobek, tj. na celkovou částku 5.100,- Kč, která odpovídá 285,- DEM, a ve zbytku co do 1.715,- DEM žalobu ve vztahu k druhé žalobkyni zamítl.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 7. 2002, č. j. 10 Co 337/2001-138, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 19. 6. 2003, č. j. 25 Cdo 2181/2002-164, zamítl, pokud směřovalo proti výroku o povinnosti žalovaného zaplatit prvému žalobci částku 1 955,- DEM, a pokud jím byl napadán výrok o povinnosti žalovaného zaplatit druhé žalobkyni částku 285,- DEM s příslušenstvím, bylo odmítnuto.
Na základě ústavní stížnosti Ústavní soud ČR nálezem ze dne 13. 9. 2004, č. j. I. ÚS 534/2003-177, zrušil výroky rozsudku Nejvyššího soudu o zamítnutí dovolání a o nákladech dovolacího řízení a zrušil rozsudek odvolacího soudu. Uvedl, že pokud obecné soudy přijaly názor vyslovený ve vyjádření Inspektorátu bezpečnosti práce, že balónek naplněný vodíkem je na základě technických pravidel možné definovat jako nebezpečný výrobek dle §2 odst 1 písm. g) zákona o ochraně spotřebitele, neměly pro tento závěr oporu v zákonném ustanovení, takže uvedenou extenzivní interpretací ust. §7 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele vybočily z mezí ústavnosti a zásad spravedlivého procesu. Porušení, popřípadě nedodržení technické normy, nelze ztotožňovat s porušením právní povinnosti. Z odůvodnění jejich rozsudků není zřejmé, zda se zabývaly příčinnou souvislostí mezi protiprávním úkonem a vzniklou škodou, a bez odůvodnění nepřihlédly ke znaleckému posudku znalce z oboru plynárenství a ani k „svědeckým výpovědím“, které předložil žalovaný ohledně plnění obecné informační povinnosti.
Odvolací soud, jehož předchozí rozsudek ze dne 10. 7. 2002, č. j. 10 Co 337/2001-138, byl v plném rozsahu zrušen nálezem Ústavního soudu, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a rozsudkem ze dne 12. 10 2005, č. j. 10 Co 877/2004-199, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žalovaný je povinen nahradit žalobci a) 999,60 EURO s příslušenstvím a žalobkyni b) 145,70 EURO s příslušenství, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem a řízení doplnil výslechem znalce J. V., který vypracoval znalecký posudek z oboru plynárenství o příčinách vzniku škody pro účely Policie ČR. Soud vzal za prokázané, že došlo k výbuchu v důsledku prasknutí balónků naplněných vodíkem, které se dostaly do kontaktu s ostrým nebo i tupým předmětem, došlo k jejich poškození a jejich obsah (směs vodíku) se urychleně dostal do prostoru vozidla, smísil se se vzduchem a následně došlo k výbuchu. Žalovaný, který je vzděláním chemik, v rámci své podnikatelské činnosti dva kusy balónků ve tvaru hraček prodal žalobcům, aniž je informoval o tom, že balónky jsou naplněny výbušnou směsí vodíku. Bylo prokázáno, že žalovaný vědomě plnil balónky výbušnou směsí, i když mu bylo známo, že je lze plnit i nevýbušnými plyny, vědomě nedodržoval technická pravidla a spoléhal se na to, že v té době nebyl zákaz plnění balónků výbušným plynem stanoven závaznou právní normou. Jejich prodejem při nesplnění informační povinnosti si vůči žalobcům nepočínal tak, aby nedošlo ke škodě, a tím porušil obecnou prevenční povinnost dle §415 obč. zák. a za škodu odpovídá podle ust. §420 obč. zák. Své odpovědnosti se nezprostil, neboť neprokázal, že škodu nezavinil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodů nesprávného právního posouzení věci a z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že nebylo zjištěno, zda vůbec škoda vznikla, v jakém rozsahu a zda za tuto škodu nese on odpovědnost. Uvádí, že od samého počátku poukazoval na to, že neporušil žádnou ze svých povinností, a namítá, že soud neprovedl jím navržený důkaz (vyžádání zprávy od výrobce automobilu) o tom, zda je reálné, že balónek byl schopen napáchat tak velké škody v automobilu. Má za to, že rozsah uplatněné škody je v rozporu s výsledky šetření policie ČR, pochybnosti vznáší i k lékařské zprávě o postižení sluchu žalobkyně b), neboť je možné, že k problémům se sluchem mohla mít žalobkyně jiné podněty, a zůstává sporným, proč „neohluchly i další osoby v autě“. Tvrdí, že splnil informační povinnost, dokonce žalobce upozornil v jejich jazyce na způsob plnění balónků a na obsah plynu, a uvádí, že žalobci se musí smířit s tím, že pokud neovládají jazyk této země, podstupují rizika jazykové bariéry, přičemž není povinností zdejších prodejců, aby každý komunikoval s cizincem v jeho rodném jazyku. Namítá, že veškeré důkazní povinnosti ohledně informační povinnosti byly přesunuty na něj jako na žalovaného a žalobci neměli jakoukoli důkazní povinnost. Soudu vytýká, že neuvěřil svědkům, kteří potvrdili, že on upozorňoval na obsah plněných balónků, i když nehovořili o konkrétním dni, kdy k události došlo. Zdůrazňuje, že balónky plnil plynem, který nebyl zakázán, a je obecně známé, že balónky jsou plněny hořlavým plynem, jinak by se nevznášely. Ze znaleckého posudku jednoznačně nevyplývá příčina prasknutí balónku, a namítá, že odvolací soud nerespektoval právní závěry Ústavního soudu, který zrušil jeho předcházející rozhodnutí. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena k novému řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že skutkové i právní závěry odvolacího soudu jsou správné. Žalovaný nepostupoval v souladu s právní povinností, když vědomě plnil balónky směsí vodíku a žalobce na to neupozornil, odpovídá proto za škodu, kterou způsobil, když si nepočínal tak, aby nedošlo ke škodě. V dovolání se netvrdí, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a pokud je podáno z důvodu, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel ve skutečnosti vytýká odvolacímu soudu, že po zhodnocení důkazů dospěl k zjištěním, která nevyhovují žalovanému, a napadá tak volné hodnocení důkazů. Žádná vada, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, není v dovolání označena. Navrhli zamítnutí dovolání a přiznání nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, proti výroku o platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalobkyni b) není přípustné a proti výroku o platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalobci a), které je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Protože ve vztahu k žalobkyni b) bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti tomuto výroku vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Proto bylo dovolání žalovaného v tomto rozsahu odmítnuto podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud je vázán dovolacími důvody i jejich obsahovým vymezením. Námitky dovolatele jsou vesměs námitkami proti skutkovým zjištěním, tedy dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že některému svědkovi měl či neměl soud uvěřit, že k některému důkazu neměl soud přihlížet nebo že není pro skutkové zjištění důležitý. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Námitky dovolatele jsou pouze opakováním jeho tvrzení, s nímž se soudy obou stupňů již vypořádaly, a to i po doplnění dokazování. Pokud jde o skutkové námitky ohledně vzniku škody a její výše, mají závěry odvolacího soudu oporu v důkazech provedených soudem prvního stupně, a to nejen v listinných důkazech předložených žalobci, ale zejména v důkazech obsažených ve spise Policie ČR, na nějž dovolatel poukazuje, a dále i ve výpovědi J. V., jenž byl slyšen před odvolacím soudem a který jako soudní znalec vypracoval posudek o příčinách vzniku škody. Výše škody na vozidle, způsobená výbuchem plynu, byla doložena účtem za opravu vozu, vypracovaným autorizovaným opravářem s rozpisem jednotlivých položek, což odpovídá zjištěním o rozsahu škody ve spise Policie ČR; poškození kočárku je patrno i z fotodokumentace, a jeho cena byla stanovena na základě předloženého účtu postupem podle ust. §136 o. s. ř.
Závěr soudu o výši náhrady škody způsobené na zdraví žalobkyně b) byl doložen lékařskou zprávou Dr. M. ze dne 24. dubna 1995, z níž plyne, že žalobkyně nastoupila léčbu ztráty sluchu v důsledku trauma z třesku v cizině, a výše škody má podklad ve znaleckém posudku podle §127 odst. 1 o. s. ř., o jehož závěrech není důvodu pochybovat.
Skutkový závěr, že žalovaný neprokázal tvrzení o poskytnutí informací žalobcům o vlastnostech prodávaného výrobku, popř. o možném nebezpečí při manipulaci s ním, byl učiněn po zhodnocení všech provedených důkazů, včetně těch, na něž poukázal Ústavní soud ČR. Nejde tedy o případ, že by odvolací soud pominul nějakou podstatnou skutečnost z provedených důkazů vyplývající, nebo že by v hodnocení důkazů byl logický rozpor. Správný je i právní názor, že důkazní břemeno v tomto směru je na žalovaném, a není-li jeho tvrzení prokázáno, stíhají jej nepříznivé následky z toho plynoucí.
Dovolatel namítá, že věc byla nesprávně právně posouzena, aniž by uvedl, jakou právní normu odvolací soud nesprávně použil, případně jak ji nesprávně vyložil. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může totiž spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil. V tomto směru dovolatel námitky nevznáší a odvolacímu soudu nelze vytknout pochybení, jestliže na zjištěný skutkový stav aplikoval §420 odst. 1 obč. zák. Aplikace §420 odst. 3 obč. zák. o vyvinění žalovaného by přicházela v úvahu, pokud by bylo prokázáno, že škodu nezavinil, tedy že se u něj nejednalo ani o nevědomou nedbalost, která je v §420 odst. 1 obč. zák. presumována. Nic takového však prokázáno nebylo a už s ohledem na skutečnost, že žalovaný jako chemik byl s vlastnostmi vodíku obeznámen, nebyl dán skutkový podklad pro aplikaci §420 odst. 3 obč. zák. Za situace, kdy je skutkově nesporné, že žalovaný prodal žalobcům balónky ve tvaru hračky naplněné plynem, který se vzduchem tvoří výbušnou směs, o čemž věděl, neboť sám je tak plnil, je závěr o důvodnosti nároku žalobců na náhradu škody zcela správný.
Dovolatel namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Z obsahu dovolání však vyplývá, že ve skutečnosti namítá, že nebyl dostatečně zjištěn vznik škody, její rozsah a odvolacímu soudu vytýká, že hodnocením důkazů dospěl k nesprávným zjištěním. Ve skutečnosti tak uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žádná vada řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. nebyla shledána.
Nelze přisvědčit dovolateli ani v tom, že by odvolací soud nerespektoval závěry a pokyny Ústavního soudu v jeho rozhodnutí. Odvolací soud doplnil dokazování, vypořádal se se všemi námitkami, které v dřívějším rozhodnutí opomenul, a rozhodl na základě skutkového stavu věci, jež vyplývá z důkazů provedených v řízení.
K dalším námitkám dovolatele lze dodat, že v dovolacím řízení nelze přehodnocovat jednotlivé důkazy, jež byly v řízení před soudem prvního či druhého stupně provedeny, a pokud dovolatel z provedených důkazů vyvozuje jiný skutkový závěr, než jaký z nich učinily soudy obou stupňů, napadá vlastní hodnocení důkazů, což – jak bylo již uvedeno – nelze.
Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle ust. §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1, neboť žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 1 úkon v částce 4.635,- Kč (odměna z částky určené podle ust. §3 odst. 6, §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhl. č. 617/2004 Sb., snížená na polovinu podle §18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. 618/2004 Sb. v částce 75,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu