ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.838.2005.1
25Cdo838/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce S. v. o. s., správce konkursní podstaty úpadce D. s. z. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o 343.387.668,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 55/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2004, č. j. 20 Co 393/2004-136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. 6. 2004, č. j. 30 C 55/2002-113, zamítl žalobu o zaplacení 343.387.668,14 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok správce konkursní podstaty D. s. z. P., (dále též jen „záložna“) na náhradu škody, která měla podle žaloby vzniknout na majetku záložny nesprávným úředním postupem Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami (dále též jen „ÚDDZ“), konkrétně tím, že nepostupoval dostatečně rychle a razantně při výkonu svých kontrolních činností vůči záložně, ačkoliv bylo zřejmé, že činností tehdejších statutárních zástupců D. Š. a P. K. docházelo k nezákonným převodům majetku ke škodě záložny. Soud vyšel ze zjištění, že dne 27. 1. 1997 vznikla D. s. z. P., dne 4. 10. 1999 byla na ni uvalena Úřadem pro dohled nad družstevními záložnami nucená správa a s účinností od 11. 1. 2000 byl na její majetek prohlášen konkurs. Podle názoru soudu nebylo smyslem nucené správy chránit existenci samotné záložny, nýbrž chránit stávající i budoucí možné družstevníky; stát přitom s majetkem družstva nehospodařil a nemohl ovlivňovat vnitřní chod družstva. Finanční potíže na straně záložny spatřuje soud v nekvalifikovaném počínání jejích zakládajících členů. Za situace, kdy žalobce neprokázal, že by konkrétní nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup orgánu státu byl v příčinné souvislosti se vznikem škody, nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2004, č. j. 20 Co 393/2004-136, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, a zdůraznil, že nelze odlišit činnost představenstva záložny od její činnosti samotné a že žalobce nemůže poukazovat na chyby řádně zvoleného řídícího orgánu záložny a vytýkat státu, že jeho závadnému počínání nezabránil; záložna se ocitla v úpadku v důsledku svého vlastního rizikového podnikání a škoda tak vznikla jejím zaviněním (§441 obč. zák.). Nárok na náhradu škody by bylo možno přiznat pouze tehdy, byl li by úpadek záložny přímým důsledkem nezákonného zásahu státu, nikoliv jen tvrzenou nečinností při výkonu kontrolních pravomocí. Podle odvolacího soudu žalobce navíc směšuje nároky své s nároky jednotlivých členů a žalobou sleduje možnost získat od státu peněžní prostředky k uspokojení nároků jednotlivých členů a vkladatelů v konkursním řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a otázku zásadního právního významu spatřuje v dosud nevyřešeném problému postavení Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami a jeho odpovědnosti vůči jednotlivým družstevním záložnám, které jej platí za dohledovou činnost. Považuje za notorietu, že došlo ke krachu celého sektoru družstevních záložen; vznik škody na straně žalobce byl přiznán a uznán rozhodnutím Zajišťovacího fondu družstevních záložen vyplácet tzv. pojištěné vklady, a to na základě oznámení ÚDDZ, že záložna není schopna dostát svým závazkům vůči vkladatelům ze zákonných smluvních podmínek. V tomto výroku je podle dovolatele jednoznačně obsaženo, že zde vznikla konkrétním vkladatelům konkrétní záložny skutečná majetková újma, jde tedy o jednoznačné a nezpochybnitelné konstatování vzniku škody na straně žalobce. Státem zřízený dohledový orgán, který měl chránit vklad (investici) občana, tuto placenou službu neprovedl, a pokud ÚDDZ neplní ustanovení §27 a §28 zákona č. 87/1995 Sb., jedná protiprávně a musí za své jednání nést odpovědnost. V daném případě bylo vlastnické právo poškozeno nesprávným úředním postupem, újma žalobci vznikla a v případě pochybností o jejím vyčíslení mohl soud uvážit konkrétní výši podle ustanovení §136 o.s.ř. Podle dovolatele je dána i příčinná souvislost mezi protiprávními činy a opomenutími ÚDDZ. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž bylo předtím rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, vychází ze skutkového zjištění [správnost tohoto závěru nemůže být vzhledem k posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. předmětem dovolacího přezkumu, ostatně není ani dovoláním zpochybněna], že finanční problémy záložny byly bezprostředně vyvolány nezákonnou činností tehdejších členů představenstva D. Š. a P. K., a to „odlivem finančních částek“ do jimi „vlastněných firem“. Dovolatel nepopírá nezákonnou činnost řídících orgánů záložny, vyvrací však závěr soudu, že škoda byla způsobena zaviněním samotné záložny, resp. jednáním uvedených osob přičitatelným této právnické osobě, a to tvrzením, že na družstevní záložnu nelze obecně pohlížet jako na jinou právnickou osobu právě pro existenci ÚDDZ, který jako zákonem stanovený orgán má významné kompetence způsobilé zabránit vzniku škody. Vytýká zároveň tomuto úřadu nečinnost a prodlevy s uvalením nucené správy.
Jestliže není pochyb o tom, že majetková újma byla záložně způsobena nezákonnými převody finančních prostředků jejích dřívějších členů představenstva, je zřejmé, že na samotné této činnosti neměl ÚDDZ žádnou účast. Otázku, zda nečinnost tohoto orgánu státu byla jednou z příčin, které způsobily odčerpání peněz, vyřešil odvolací soud záporně.
Opačné argumentaci žalobce nelze přisvědčit už vzhledem k zákonné úpravě účinné v době působení záložny na finančním trhu a v době uvalení nucené správy, tj. zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 30. 4. 2000 (před novelou č. 100/2000 Sb.) – dále též jen „zákon“.
Podle §22 odst. 2 zákona předmětem dohledu ÚDDZ je dodržování tohoto zákona, zvláštních zákonů, jakož i rozhodnutí vydaných úřadem, družstevními záložnami Zajišťovacím fondem družstevních záložen.
Podle §28 odst. 1 zákona jestliže ÚDDZ zjistí, že družstevní záložna nebo některý její orgán nebo člen se dopustili jednání, které vede nebo může vést k poškození zájmů členů družstevní záložny, upozorní družstevní záložnu na nedostatek, popřípadě též vydá rozhodnutí o uložení opatření k nápravě nedostatku.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zjistí-li ÚDDZ, že družstevní záložna nebo některý její orgán nebo člen porušili ustanovení tohoto zákona nebo zvláštního zákona nebo nerespektovali rozhodnutí o uložení nápravného opatření podle odstavce 1
a) uloží pokutu fyzické osobě až do výše 10 000 Kč nebo družstevní záložně až do výše 1 000 000 Kč, nebo
b) odvolá člena voleného orgánu družstevní záložny z jeho funkce, popř. mu uloží zákaz výkonu funkce v orgánech družstevních záložen až do konce funkčního období, nebo
c) odvolá volený orgán družstevní záložny.
Podle odstavce 3 tohoto ustanovení kromě sankcí podle odstavce 2 nebo místo těchto sankcí může ÚDDZ
a) zrušit rozhodnutí družstevní záložny nebo jejího orgánu,
b) rozhodnout o omezení nebo zákazu některých činností družstevní záložny až na 60 dnů,
c) uvalit na družstevní záložnu nucenou správu až na dobu šest měsíců.
Podle odstavce 4 tohoto ustanovení jestliže nebylo uložením sankce podle odstavce 2 nebo opatření podle odstavce 3 dosaženo nápravy, může ÚDDZ uložit sankci podle odstavce 2 nebo opatření podle odstavce 3 opakovaně, popřípadě uložit jinou sankci podle odstavce 2 nebo jiné opatření podle odstavce 3.
Výčet těchto opatření svědčí o tom, že jde o prostředky sloužící k tomu, aby byl dodržován především zákon o spořitelních a úvěrních družstvech, tedy aby záložny fungovaly v mezích pravidel daných tímto zákonem, přičemž je volena metoda postupných kroků, jejichž intenzita může být stupňována podle závažnosti porušení zákona či podle reakcí na jejich uložení. Jde o nástroje směřující k dodržování základních pravidel stanovených pro hospodaření záložen (dohled má charakter následné kontroly); lze od něj sice očekávat, že přispěje ke zdravému finančnímu prostředí, nelze však předpokládat, že by státní dohled prováděný ÚDDZ byl způsobilý předejít jednání defraudačnímu či jinak trestnému, k jehož následnému postižení slouží příslušná ustanovení trestního zákona.
V posuzovaném případě ÚDDZ své pravomoci využil poté, co zjistil nedostatky v hospodaření záložny, nemohl jimi však předejít úmyslnému počínání samotných členů představenstva, kteří činili jménem záložny právní úkony, vedoucí k odlivu peněžních prostředků (mohou mít charakter trestné činnosti) a tedy i ke stavu, na který byl ÚDDZ povinen reagovat a také reagoval tím, že přistoupil k nejpřísnějšímu opatření uvalením nucené správy. Proto ani závěr odvolacího soudu, že žalobcem tvrzená škoda na majetku záložny byla způsobena činností těchto osob, nikoliv tím, že by ÚDDZ byl nečinný při své dohledové činnosti, nepředstavuje otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolání žalobce tak směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., když žalobce nemá na jejich náhradu právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2007
JUDr. Petr V o j t e k , v. r.
předseda senátu