ECLI:CZ:NS:2007:25.ND.236.2007.1
sp. zn. 25 Nd 236/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně A., v.o.s., zastoupené advokátem, proti žalované B. Š., podnikatelce, s místem podnikání v, o 117.625,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 Cm 209/2005, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o.s.ř., takto:
Příslušnost soudu ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. se neurčuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 11. 2005 domáhá na žalované, která je podle výpisu z živnostenského rejstříku Slovenské republiky ze dne 25. 10. 2005 podnikatelkou s místem podnikání ve Slovenské republice, zaplacení částky 117.625,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o kupní cenu za dodané zboží. Tvrdí, že příslušnost Krajského soudu v Brně je ve smyslu §89a o. s. ř. sjednána účastníky v čl. X rámcové kupní smlouvy ze dne 2. 11. 2004.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 2. 2007, č. j. 8 Cm 209/2005-14, vyslovil svou místní nepříslušnost (podle §105 odst. 1 a 2 o. s. ř.) s tím, že po nabytí právní moci bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne, neboť s odkazem na §89a o.s.ř. dospěl k závěru, že k dohodě mezi účastníky o místní příslušnosti nelze přihlížet, protože rámcová kupní smlouva ze dne 2. 11. 2004 tuto dohodu obsahující (v čl. X) nebyla předložena v originále ani v ověřeném opisu (§89a, věta druhá, o. s. ř.); z této však dovodil projev vůle účastníků k projednání sporů z ní vzniklých soudy v České republice.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 5. 2007, č. j. 8 Cmo 122/2007 – 25, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Doplnil skutkový stav o zjištění, že žalovaná nemá na území České republiky žádný majetek. Konstatoval, že nedoložení originálu nebo ověřené kopie dohody o místní příslušnosti nelze posuzovat jako vadu podání (ve smyslu §43 o.s.ř.), a uzavřel, že místní příslušnost Krajského soudu v Brně nelze dovodit z označení žalované (§85 odst. 2 o.s.ř.) ani z jiných tvrzení v žalobě a žádné okolnosti zakládající příslušnost tohoto soudu nebyly v řízení zjištěny (§86 odst. 2 o.s.ř.), a tudíž je na místě postup podle §11 odst. 3 o.s.ř.
Podle §11 odst. 1 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud, jemuž byla věc v souladu s citovaným usnesením předložena, se především zabýval otázkou, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí dle §11 odst. 3 o.s.ř.
Podle článku 23 sedmého oddílu Nařízení rady ES č. 44/2001 dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Dohoda o příslušnosti musí být uzavřena a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením nebo b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.
Takovou prorogační klauzuli tak oproti ujednání o volbě místně příslušného soudu podle §89a o. s. ř. není žalobce povinen přikládat k žalobě v originále nebo ověřené kopii, a to ani tehdy, je-li zvolen konkrétní soud, a zahrnuje-li tedy volba jak mezinárodní, tak místní příslušnost soudu. Výlučnost soudu zvoleného podle článku 23 je pouze relativní výlučností, působí inter partes, a smyslem formálních požadavků na dohodu je zabezpečit existenci skutečného konsensu obou stran, jasně a určitě vyjádřeného.
Z výše uvedeného je zřejmé, že soudy obou stupňů nezohlednily při předložení věci Nejvyššímu soudu ČR k postupu podle §11 odst. 3. o. s. ř. článek 23 Nařízení Rady, nerozlišily dohodu uzavřenou podle tohoto článku a ujednání o volbě místně příslušného soudu podle §89a o. s. ř., a proto Nejvyšší soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu