ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1002.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 1002/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobce S., s. r. o., proti žalovanému J. J., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 120/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2006, č.j. 21 Co 516/2006-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. července 2006, č. j. 25 C 120/2006-8, uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. 9 o velikosti 1+1 II. kategorie, byt č. 8 o velikosti 1+0 IV. kategorie a byt označený také č. 6 o velikosti 1+0, IV. kategorie, všechny se nacházející ve 2. patře domu č. p. 828 v P., Duškova 12, katastrální území S., a vyklizené je předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. prosince 2006, č. j. 21 Co 516/2006-23, odmítl odvolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, neboť žalovaný nevyhověl výzvě soudu a neodstranil vady svého odvolání a ani neuvedl, v jakém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně napadá, v čem spatřuje nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se domáhá, ačkoli byl o následcích nesplnění výzvy – o odmítnutí odvolání (§43 odst. 2 ve spojení s §211 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) - poučen. Ve shora uvedeném usnesení odvolacího soudu byl žalovaný poučen o tom, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Podáním ze dne 17. ledna 2007, nazvaném „odvolání proti Vašemu usnesení ze dne 29. 12. 2006“, osobně doručeném soudu prvního stupně dne 17. 1. 2007, napadl žalovaný výše uvedené usnesení odvolacího soudu a požaduje „zrušení státního občanství Č.R.“, neboť se domnívá, že je v důsledku postupu soudů „nežádoucí občan“.
Soud prvního stupně výše uvedené podání žalovaného podle jeho obsahu posoudil jako dovolání, ačkoli tak není výslovně označeno, a usnesením ze dne 22. ledna 2007, č. j. 25 C 120/2006-26, žalovaného vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doložil soudu své právnické vzdělání či řádnou plnou moc advokáta a vzhledem k tomu, že dovolání ze dne 17. 1. 2007 neobsahovalo žádnou ze zákonných náležitostí dovolání, vyzval dovolatele k odstranění tohoto nedostatku.
Žalovaný na uvedenou výzvu, která mu byla doručena dne 6. 2. 2007, nereagoval a podáním ze dne 20. února 2007, nazvaném „odvolání a žádost“, pouze opětovně požádal „o okamžité zrušení státního občanství Č.R.“ a uvedl, že se hodlá obrátit rovněž na presidentskou kancelář, aby na zrušení státního občanství České republiky dohlédla.
V posuzovaném případě bylo „dovoláním“ napadeno rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu, jímž tento soud odmítl odvolání žalovaného (dovolatele) podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný neodstranil, po výzvě soudu, vady odvolání a o následcích nesplnění výzvy byl soudem poučen.
Proti usnesení odvolacího soud je dovolání přípustné v případech uvedených v ust. §238, §238a a §239 o. s. ř. Z uvedených ustanovení nevyplývá, že by bylo dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání z důvodů neodstranění vad odvolání podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř., nelze-li pro tento nedostatek pokračovat v řízení.
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka zastoupení advokátem postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolací soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, a proto s přihlédnutím k ust. §241b odst. 2, věta za středníkem o. s. ř. a podle §243b odst. 5, 1. věta o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věty první o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobci žádné náklady v řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2007
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.
předseda senátu