ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1008.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 1008/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce T. K., zastoupené, advokátem proti žalované K. S., zastoupené advokátkou , o vydání klíčů a o umožnění užívání bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 269/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2006, č. j. 19 Co 241/2005-104, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2006, č. j. 19 Co 241/2005-104, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
20. dubna 2005, č. j. 46 C 269/2003-80, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost umožnit žalobci vstup a užívání „bytu, I. kategorie, o velikosti 2+kk s příslušenstvím, ve 3. nadzemním podlaží domu v B.,“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a dále rovněž povinnost vydat mu klíče od vstupních dveří do předmětného bytu (výroky I. a II.). V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. října 2006, č. j. 19 Co 241/2005-104, změnil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. tak, že žalobu zamítl; současně ho změnil také ve výroku o prvostupňových nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Po provedeném dokazování vzaly soudy obou stupňů především za zjištěno, že manželství účastníků uzavřené dne 26. června 1999 bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. června 2001, č. j. 16 C 48/2001-18, a že rozsudkem téhož soudu ze dne 5. září 2002, č. j. 30 C 175/2001-96, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. května 2004, č. j. 19 Co 31/2003-54, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, určeno, že byt bude nadále užívat jako členka bytového družstva žalobkyně (v tomto řízení žalovaná) a že žalovaný (v tomto řízení žalobce) je povinen byt vyklidit
a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu. Kromě toho zjistily, že žalobci nebyla dosud bytová náhrada ve formě náhradního bytu zajištěna. Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů dovodily, že ve vztahu k předmětnému bytu svědčí žalobci tzv. právo bydlení (§712 odst. 6 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 30. března 2006 – dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, který žalobě bez dalšího vyhověl – rovněž dovodil, že i v tomto případě je zapotřebí zabývat se posouzením věci podle §3 odst. 1 obč. zák. Na základě důvodů uvedených v napadeném rozsudku pak uzavřel, že o výkon práva v rozporu s dobrými mravy jde; proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu zpochybnil správnost právních závěrů, které odvolací soud učinil s odkazem na ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. V dovolání nejprve zdůraznil některé skutkové okolnosti daného případu a poté uvedl, že nárok „odvozuje od platných ustanovení občanského zákoníku … toto právo mu přiznal ve všech svých rozhodnutích soud prvního i druhého stupně při rozhodování o zrušení společného nájmu družstevního bytu … je nezpochybnitelné, že má právo užívat byt až do získání přiměřené bytové náhrady, tj. bytu … byt nikdy dobrovolně neopustil
a nevyklidil … odvolací soud postupoval evidentně v rozporu s platnými právními předpisy“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání obsáhle popsala skutkové okolnosti věci
a ztotožnila se s právními závěry přijatými odvolacím soudem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož
i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Napadené rozhodnutí je založeno nejen na právním závěru (ničím nezpochybněném), že žalobci svědčí právo bydlení v předmětném bytě (§712 odst. 6 obč. zák.), nýbrž (a především) na právním závěru, že toto právo mu (přesto) nelze přiznat, neboť – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – jde z jeho strany o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák.
Ustálená soudní praxe dovodila, že okolnost, zda výkon práva v bytě bydlet do zajištění bytové náhrady (§712 odst. 6 obč. zák.), založeného pravomocným soudním rozhodnutím, je v souladu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.), může být právně významná v řízení o určovací žalobě podle §80 písm. c/ o.s.ř., kterou se ten, v jehož prospěch byla stanovena povinnost k vyklizení bytu, domáhá určení, že tato povinnost není vázána na zajištění bytové náhrady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. října 1999, sp. zn. 20 Cdo 1827/99, uveřejněný pod č. 45 v sešitě č. 7 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nikoli v řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá realizace svého práva v bytě do zajištění bytové náhrady bydlet (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 20. února 2002, sp. zn. 26 Cdo 833/2000, uveřejněné pod č. 79 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura /citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod C 1017 ve svazku 14 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/, dále např. z 9. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 2366/2000,
ze 14. ledna 2003, sp. zn. 26 Cdo 149/2001, z 11. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 255/2002, a z 19. dubna 2006, sp. zn. 26 Cdo 1397/2005). Dovolací soud nemá důvodu se od uvedeného právního názoru odchýlit ani v projednávané věci.
Napadený rozsudek není tedy z hlediska těchto dovolacích námitek podřazených dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. správný. Dovolací soud jej proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil, aniž se – z důvodů nadbytečnosti – zabýval dalšími dovolacími námitkami. Podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. pak věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího
(§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2007
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu