ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1319.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 1319/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce statutárního města B. městské části B.-s., zastoupeného advokátem , proti žalovanému B. P., o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 210/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. června 2006, č. j. 19 Co 338/2005-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. října 2002,
č. j. 14 C 210/2001-19, vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost vyklidit
a vyklizený předat žalobci do 9 měsíců od právní moci rozsudku „byt, o velikosti 1+1, I. kategorie, umístěný ve 4. podlaží domu v B. a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 14. června 2006, č. j. 19 Co 338/2005-40, odmítl podle §218a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do
31. prosince 2002 (dále jen „o.s.ř.“), jako opožděné a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Dovodil, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen náhradním způsobem (uložením na poště ve smyslu §46 odst. 4 o.s.ř.) dne
30. listopadu 2002, že patnáctidenní lhůta pro podání dovolání začala žalovanému běžet dne 1. prosince 2002, že konec této lhůty připadl na neděli 15. prosince 2002 a že za této situace bylo (podle §57 odst. 2 věty druhé o.s.ř.) posledním dnem lhůty pro podání odvolání pondělí 16. prosince 2002 (§57 odst. 2 o.s.ř.); odvolání podané osobně u soudu prvního stupně až dne 17. prosince 2002 je proto podáno opožděně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 26. července 2006 podání označené jako „podání odporu proti usnesení“. V tomto podání, které lze s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) považovat za dovolání proti shora označenému usnesení odvolacího soudu, především vyjádřil nesouhlas s tím, že mu bylo uloženo nahradit žalobci náklady odvolacího řízení a popsal své současné finanční poměry; zároveň však uvedl, že „najevo vyšly další skutečnosti, které budou mít vliv při dalším rozhodování soudu“.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 14. června 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §238 odst. 1, §238a odst. 1,
§239 o.s.ř., upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.
Lze tedy – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2007, sp. zn. 29 Odo 575/2007 – uzavřít, že proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pro opožděnost (podle §218a o.s.ř.), není dovolání přípustné.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání proti napadenému usnesení ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu. Za tohoto stavu bez jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost. Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 17. října 2007
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu