ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1784.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 1784/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobce L. A., zast. advokátkou, proti žalovanému M. Ž. nad S., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 123/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2005, č. j. 15 Co 112/2005-112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 25. dubna 2005, č. j. 15 Co 112/2005-112, potvrdil usnesení ze dne 7. ledna 2005, č. j. 12 C 123/2002-87, jímž Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh, jímž se žalobce domáhal povolení obnovy řízení, jež bylo vedeno u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 310/95 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 Co 37/97, a rozhodl o nákladech řízení účastníků; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud – ve shodě se závěrem soudu prvního stupně – konstatoval, že návrh na obnovu řízení byl žalobcem podán opožděně, neboť nebyla dodržena subjektivní tříměsíční lhůta pro jeho podání stanovená v §230 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. 1. 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), která je lhůtou propadnou a jejíž navrácení není přípustné.
Odvolací soud se dále neztotožnil s názorem žalobce, že jím navržené důkazy magnetofonovou kazetou se záznamem rozhovoru mezi správcem bytového fondu Ing. A. a osobou žalobce, zprávou Inspektorátu bezpečnosti práce pro Jihomoravský kraj se sídlem v B. ze dne 23. 8. 1999 a dále výslechem znalců Ing. J. Č. a dipl. technika Z. N., mohl uplatnit až v listopadu 2000, neboť výpověď znalců mohl žalobce navrhnout ihned bez dalšího a magnetofonovou kazetu k důkazu již jednou navrhoval, a proto se nejedná o důkaz způsobilý přivodit obnovu řízení a zprávu Inspektorátu bezpečnosti práce pro Jihomoravský kraj se sídlem v B. ze dne 23. 8. 1999 žalobce sám dne 19. 7. 1999 inicioval a tudíž ji mohl bez dalšího ihned získat, pokud mu nebyla přímo doručena. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce o tom, že tento nemohl tvrzené skutečnosti uplatnit z důvodu svého pobytu v USA, jelikož tvrzený rozsah pobytu od 8. prosince 1999 do konce prosince 1999 nemůže vyústit v závěr, že je subjektivní tříměsíční lhůta vyplývající z ust. §230 odst. 1 o.s.ř. splněna, když žaloba na obnovu řízení byla u soudu podána dne 10. 11. 2000. K námitkám žalobce uplatněným v odvolání, týkající se doručování v řízení, jehož obnova je navrhována, odvolací soud uvedl, že bylo prokázáno z obsahu spisu, že rozsudek odvolacího soudu č. j. 37 Co 37/97-47, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, převzal žalobce osobně u soudu prvního stupně dne 1. 7. 1999.
Odvolací soud s ohledem na uvedené proto rozhodl tak, jak uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 25. 7. 2005, osobně podaným u soudu prvního stupně dne 29. 7. 2005, napadl žalobce jak shora uvedené usnesení odvolacího soudu, tak i usnesení soudu prvního stupně s tím, že dovolání směřuje do všech výroků rozhodnutí soudů obou stupňů a jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s ust. §237 písm. c) o.s.ř. (správně §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), přičemž nesouhlasí s poučením odvolacího soudu, že dovolání není přípustné. Dovolací námitky žalobce podřadil dovolacím důvodům uvedeným v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001, neboť se domnívá, že soudy obou stupňů neúplně zjistily skutkový stav věci, když neprovedly navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě toho tak dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a tím i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Soudům obou stupňů dovolatel vytkl to, že byl zkrácen na svých právech tím, že nebyl odvolacím soudem obeslán k jednání nařízenému na den 15. 6. 1998, ve kterém tak nemohl uplatnit své námitky a navrhovat další důkazy. Brojí rovněž proti tomu, že mu nebylo řádně doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, když v rozporu se zákonem mu bylo doručeno náhradním způsobem, aniž soud zjišťoval, zda se na adrese k doručování zdržoval, a soudem pak byla následně vyznačena doložka právní moci ke dni 10. 9. 1998. Dovolatel zastává názor, že v důsledku výše uvedeného byla poté nezákonně provedena exekuce vyklizením bytu ve věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 7 E 6/99. Dovolatel dále uvedl, že ode dne 1. 7. 1999, kdy se dostavil k soudu a kdy mu bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno, by mohla začít běžet lhůta k podání návrhu na obnovu řízení, přesto zastává názor, že toto právo mohl uplatnit až v listopadu roku 2000, poněvadž se od 8. 12. 1999 do října 2000 zdržoval v USA a až po návratu do České republiky se mu podařilo obstarat si nové důkazy v dané věci, a to magnetofonovou kazetu a svědka P. P., a proto podal svůj návrh na obnovu řízení teprve dne 8. 11. 2000. Dovolatel je toho názoru, že soudy neprovedly žádné dokazování ohledně doby, od které začala běžet tříměsíční subjektivní lhůta k podání návrhu na obnovu řízení, jelikož nové důkazy mohl uplatnit teprve poté, co se o nich dozvěděl a mohl je reálně uplatnit. Následně dovolatel upozornil, že v této věci podal trestní oznámení týkající se úmyslného trestného činu podvodu, neoprávněného obohacování a zneužití pravomoci veřejného činitele.
Dovolatel proto závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaný se k dovolání dle obsahu spisu nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 15 a 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“), odvolání a návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Byla-li usnesení soudu prvního stupně, č. j. 12 C 123/2002-87, a odvolacího soudu, č. j. 15 Co 112/2005-112, jimiž bylo rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení, vydána po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, je třeba konstatovat, že bylo ve věci návrhu na obnovu řízení správně jednáno a rozhodováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”), neboť návrh na obnovu řízení směřoval proti rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 11. 1996, č. j. 7 C 310/95-27, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 1998, č. j. 37 Co 37/97-47.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), s ohledem na výše uvedené, dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno subjektem k tomu oprávněným, tj. účastníkem řízení (žalobcem), zastoupeným advokátkou, jíž bylo dovolání také sepsáno a dovolání směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1, §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podaného dovolání. Projednáním a rozhodováním o dovolání podle „dosavadních právních předpisů“ se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001 uveřejněné pod č. 70 v sešitu č. 10 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
Podle §240 odst. 1 věty prvé o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o.s.ř. nelze zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Nejvyšší soud České republiky ve shora uvedeném rozhodnutí mimo jiné rovněž dovodil, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2001 nebo vydanému v době od 1. 1. 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o.s.ř.). Stejně tak v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001, uveřejněné pod č. 7 v sešitu č. 1 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud České republiky mimo jiné dovodil, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. lednem 2001 nebo vydanému v době od 1. ledna 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném před tímto datem lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001), přičemž od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v tomto případě.
Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou, jejíž zmeškání nelze prominout. V projednávané věci z obsahu spisu a dovolání vyplývá, že žalobce podal dovolání po marném uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty (ve smyslu §240 odst. 1 věty první o.s.ř.), neboť napadené usnesení bylo zástupkyni žalobce doručeno dne 6. 6. 2005, usnesení nabylo právní moci dne 8. 6. 2005 a dovolání žalobce doručil soudu prvního stupně osobně dne 29. 7. 2005. Žalobce byl při podání dovolání zastoupen advokátkou. Proto od data nabytí právní moci usnesení, tj. od 8. 6. 2005, počala plynout jednoměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na pátek 8. 7. 2005 (§57 odst. 2 věta první o.s.ř.).
Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že dovolání bylo podáno opožděně, a proto musí být odmítnuto (§243b odst. 4 věty prvé a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Pro úplnost lze uvést, že se dovolatel mýlí, dovozuje-li v předmětné věci přípustnost dovolání z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť toto ustanovení ve znění účinném před 1. 1. 2001 upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nikoliv tedy proti usnesení. V posuzované věci by nebylo možné dovodit přípustnost dovolání žalobce ani z ustanovení §238a o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím (ve smyslu §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a nelze jej podřadit ani žádnému z usnesení vyjmenovaných v §238a odst. 1 písm. b) až písm. f) o.s.ř. Dovolání žalobce by nebylo přípustné ani podle ustanovení §239 o.s.ř. Toto ustanovení totiž podmiňuje přípustnost dovolání tím, že musí jít o potvrzující rozhodnutí ve věci samé, a to jak v případě, kdy přípustnost dovolání založí svým rozhodnutím odvolací soud (odstavec 1), tak také v případě, posuzuje-li ji (za podmínek stanovených v odstavci druhém) soud dovolací. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z dovolatelem zmíněného ust. §237 písm. c) o.s.ř. (správně §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), neboť ani sám dovolatel netvrdil, že v řízení neměl procesní způsobilost. V posuzované věci by dovolání nebylo přípustné ani podle uvedených ustanovení ve znění účinném po 1. 1. 2001.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §243b odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho opožděnost (které je zároveň nepřípustné) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalobce, jenž podáním nezpůsobilým zahájit dovolací řízení, zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady řízení, na jejichž náhradu by měl proti dovolateli právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2007
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu