ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.2252.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 2252/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce města B., proti žalované R. Š., zast. advokátkou, o vyklizení obytného prostoru, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 399/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2006, č. j. 11 Co 27/2006-50, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2006, č. j. 11 Co 27/2006-50, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 9. 2005, č. j. 28 C 399/2005-19, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit obytný prostor č. 907, sestávající ze dvou obytných místností, předsíně a sociálního zařízení, v komplexu budov bez č. p. / č. e. na pozemcích parcelního č. 1013/41 a parcelního č. 1013/42 v katastrálním území N. B. (dále jen „předmětný prostor“) do patnácti dnů od právní moci rozsudku, a dále rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání ze dne 31. října 2005.
Podáním ze dne 13. února 2006, doručeným Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) dne 15. února 2006, vzal žalobce svou žalobu „na vyklizení z obytné buňky“ ze dne 8. 7. 2005 v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že se žalovaná z předmětného obytného prostoru odstěhovala a odevzdala klíče. V souvislosti se zpětvzetím žaloby žalobce požadoval úhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč, přičemž ostatních náhrad nákladů řízení se výslovně vzdal.
Odvolací soud poté v usnesení ze dne 27. února 2006, č. j. 11 Co 27/2006-50, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.000,- Kč do tří dnů „od právní moci rozsudku“ (správně „usnesení“) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že posoudil zpětvzetí žaloby podle ust. §222a odst. 1 a 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že žalobce vzal předmětnou žalobu zpět účinně, za trvání odvolacího řízení, zahájeného včasným odvoláním žalované jako osoby oprávněné, přičemž souhlas žalované se zpětvzetím žaloby dovodil zejména z jejího faktického chování, vyklizení předmětného prostoru a odevzdání klíčů, čímž došlo k uspokojení požadavku žalobce, a proto ztratila žaloba své opodstatnění.
Dovoláním ze dne 29. května 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 31. května 2006, napadla žalovaná shora uvedené usnesení odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a své námitky podřadila dovolacím důvodům dle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., neboť se domnívá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalovaná především uvedla, že odvolací soud pochybil, když žalované nezaslal zpětvzetí žaloby a ta se k němu nemohla vyjádřit, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivé řízení. Závěr odvolacího soudu, když s ohledem na její faktické chování, vyklizení předmětného prostoru a odevzdání klíčů dovodil, že žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasí, je dle názoru dovolatelky nesprávný, poněvadž nebyla u předávání klíčů vůbec přítomna, v předmětnou dobu byla na pracovním školení a její manžel, jenž klíče předal, jednal pod tlakem žalobce, neboť vyklizení předmětného prostoru a odevzdání klíčů předcházely nevybíravé mediální útoky a faktické znemožňování užívání prostor ze strany žalobce, přestože usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 6. 2005, ve věci vedené pod sp. zn. 28 Nc 1002/2005, o nařízení předběžného opatření, bylo městu B. uloženo zdržet se vyklizení, znepřístupnění a zdržet se zásahů do užívání předmětného prostoru. Dovolatelka dále namítla, že je ze spisu vedeného pod sp. zn. 49 E 1023/2005 patrno, že žalobce výše zmíněné předběžné opatření porušoval, když pod záminkou údajného páchání trestné činnosti vyměnil klíče do celého objektu, v němž se předmětný objekt nachází, čímž žalované komplikoval vstup. Dovolatelka brojí rovněž proti tomu, že ve spisu v této věci bylo založeno toliko rozhodnutí Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 6. 2005, č. j. 28 Nc 35/2005-32, jímž byl zamítnut návrh žalované na předběžné opatření, ovšem již nikoli shora uvedené usnesení téhož soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 28 Nc 1002/2005, jímž bylo naopak návrhu na předběžné opatření vyhověno, přestože toto řízení o návrhu na předběžné opatření přecházelo a úzce souviselo s řízením v této věci, což dle jejího názoru svědčí o tom, že nebyla dodržena zásada rovnosti účastníků, když byly projednány jen ty důkazy, které byly ve prospěch žalobce. Dovolatelka dále namítá, že zastavením řízení jí bylo znemožněno provedení důkazů, a to včetně návrhu předběžných otázek pro Evropský soudní dvůr. Žalovaná namítla, že se zpětvzetím žaloby nesouhlasí a že trvá na projednání věci, přičemž odkázala judikaturu Ústavního soudu České republiky.
Dovolatelka dále poukázala na nepřiměřeně vysoké nájemné za užívání předmětného objektu, které za měsíce červenec až říjen 2005 činilo 128.014,- Kč a za měsíce listopad a prosinec 2005 částku 99.563,- Kč, a na svou tíživou sociální situaci, jež nastala po 1. 7. 2005, od kdy jí není vyplácen příspěvek na bydlení. Dovolatelka rovněž brojí proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který se dle jejího názoru zabýval pouze důkazy žalobce a důkazy navrhované žalovanou (např. kolaudační rozhodnutí stavby), v rozporu s dovolatelkou citovanou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky, bez odůvodnění zamítl, ačkoli zjištění účelu využití stavby dle stavební dokumentace má dle jejího názoru zásadní význam pro posouzení, zda smlouva o ubytování z roku 2004 byla uzavřena dle §754 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) nebo dle §717 obč. zák.
Dovolatelka dále s odkazem na zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, upozornila na povinnost obce pečovat o potřeby všech svých občanů, a proto se domnívá, že by sociálně slabí občané, mezi něž rovněž patří, měli mít možnost získat nejen byty tzv. III. a IV. kategorie, nýbrž i tzv. I. a II. kategorie. Dovolatelka dále s odkazem na zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí, namítla, že žalobce nevzal v úvahu zájem o blaho dětí, které s žalovanou v předmětném objektu bydlí, a jednal tak i v přímém rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Je taktéž přesvědčena, že výkon vlastnického práva žalobce je v rozporu i s čl. II. odst. 1 Mezinárodního protokolu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, které garantují právo na dostatečné bydlení a respektování obydlí. Upozornila posléze i na to, že žalobce za účelem vyklizení předmětného objektu svým jednáním povzbuzoval nesnášenlivost vůči národnostní menšině, což je v rozporu se zákonem č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin. Dovolatelka je rovněž přesvědčena, že výkon práv a povinností ze strany žalobce je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. §3 odst. 1 a 2 obč. zák.
Dovolatelka proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle ust. §243b odst. 3 o.s.ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání sepsáno.
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě je dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, dle §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny.
S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší soud České republiky zabýval nejprve tím, zda řízení trpí shora uvedenými vadami.
Odnětím možnosti jednat před soudem podle §229 odst. 3 o.s.ř. se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O zmatečnost přitom jde, jen jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2103/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky /C. H. BECK, sešit č. 28/2004/). Postupem soudu v průběhu řízení je činnost, která vydání konečného soudního rozhodování předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit.
Dle §222a odst. 1 o.s.ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dle §222a odst. 2 o.s.ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
Soudní praxe je ustálena v názoru, že odvolací soud musí dle §222a odst. 2 o.s.ř. nejprve zjišťovat, jaké stanovisko zaujal ke zpětvzetí žaloby žalovaný a přitom může využít postupu dle §101 odst. 4 o.s.ř. V případě, že by žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil a že důvody jeho nesouhlasu by byly vážné, odvolací soud usnesením rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a po právní moci pokračuje v odvolacím řízení, jinak odvolací soud usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví.
V dané věci vzal žalobce podáním ze dne 13. 2. 2006 svůj návrh na zahájení řízení ze dne 8. 7. 2005 řádně zpět. Jestliže odvolací soud, jak je patrno ze spisu, poté nikterak nezjišťoval stanovisko žalované ke zpětvzetí žaloby a v následném usnesení ze dne 27. února 2006, č. j. 11 Co 27/2006-50, se omezil toliko na konstatování, že souhlas žalované se zpětvzetím žaloby vyplývá z jejího faktického chování, vyklizení předmětného prostoru a odevzdání klíčů, pak tímto postupem zatížil řízení vadou, neboť takovým nesprávným postupem odvolacího soudu byla žalované v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §229 odst. 3 o.s.ř.
Vzhledem k uvedenému bylo již nadbytečné zabývat se námitkami žalované směřujícími proti jí namítaným nedostatkům právního posouzení.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem, §226 odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2007
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu