ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.496.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 496/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně E. G., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. G., zastoupenému advokátkou, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 C 345/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. srpna 2006, č. j. 42 Co 365/2006-224, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. května 2002, č. j. 18 C 345/2000-87, zamítl žalobu na zrušení práva společného nájmu „družstevního bytu č. 32, I. kat., o velikosti 3+1., ve 12. podlaží domu č. p. 1268 v O. – H. na ul. Mjr. Nováka 25“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 42 Co 756/2002-107, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 22. září 2004, č. j. 18 C 345/2000-149, žalobě vyhověl a zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, určil, že byt bude nadále užívat jako člen družstva žalovaný, žalobkyni uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalovanému do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání obou účastníků řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 9. června 2005, č. j. 42 Co 190/2005-181, změnil citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) rozsudkem ze dne 25. května 2006, č. j. 26 Cdo 780/2006-210, zrušil citovaný rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Následně odvolací soud rozsudkem ze dne 1. srpna 2006, č. j. 42 Co 365/2006-224, změnil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, určil, že byt bude užívat jako členka družstva žalobkyně, žalovanému uložil povinnost byt vyklidit do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. V písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupkyně žalovaného – advokátky Mgr. H. Š. – dne 13. září 2006, odvolací soud účastníky poučil, že proti tomuto rozsudku mohou podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Žalovaný (zastoupený advokátkou Mgr. H. Š.) podal k poštovní přepravě dne 13. listopadu 2006 a soudu prvního stupně doručil dne 14. listopadu 2006 podání nazvané jako „dovolání žalovaného do rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č. j. 42 Co 365/2006-224, ze dne 1. 8. 2006, s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí“. V podání je uvedeno to, co plyne již z jeho označení, tj. že žalovaný podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Pro úplnost zbývá dodat, že na výzvu soudu prvního stupně – usnesení ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 18 C 345/2000-236 – reagoval žalovaný podáním doručeným soudu prvního stupně dne 28. prosince 2006, v němž požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání z důvodu čerpání dovolené své právní zástupkyně.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle §240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Podle §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že dovolateli byl citovaný rozsudek odvolacího soudu – k rukám jeho zástupkyně s procesní plnou mocí, konkrétně advokátky Mgr. H. Š. (§45c odst. 1 o.s.ř.) – doručen (§48 o.s.ř.) ve středu 13. září 2006. Dovolatel v něm byl řádně poučen o lhůtě k podání dovolání a o soudu, u něhož se dovolání podává. Přitom při podání dovolání byl řádně (ve smyslu §241 o.s.ř.) zastoupen advokátkou. Proto od data doručení napadeného rozsudku, tj. od 13. září 2006, mu počala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na pondělí 13. listopadu 2006 (§57 odst. 2 věta první o.s.ř.). V uvedené lhůtě, konkrétně 13. listopadu 2006, podal dovolatel pouze tzv. blanketní dovolání, tj. dovolání, které především neobsahovalo údaje o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá.
Vzhledem k uvedenému lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura) – uzavřít, že dovolací soud musel dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu