ECLI:CZ:NS:2007:26.ND.253.2007.1
sp. zn. 26 Nd 253/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně V. H., proti žalované G. C.., se sídlem v Praze 2, Jaromírova 484/37, o 29.920,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 66/2006, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 66/2006 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Přerově.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Okresního soudu v Šumperku žalobu, jíž se domáhala zaplacení dlužné mzdy.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 21. března 2006, č. j. 14 C 4/2006-7, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.) a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 jako místně příslušnému soudu (výrok II.). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. května 2006, č. j. 16 Co 143/2006-12, výrok uvedený pod bodem I. usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a výrok uvedený pod bodem II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že věc bude postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II.).
Žalobkyně navrhla, aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“) Okresnímu soudu v Přerově. Návrh odůvodnila tím, že se vinou žalovaného, který ji jako bývalý zaměstnavatel nevyplácel mzdu, ocitla ve stavu nouze, jenž ji nedovoluje, aby se účastnila jednání u místně příslušného soudu. Jako další důvod uvedla, že má rizikové těhotenství s termínem porodu 27. 11. 2006.
Žalovaná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasila.
Podle §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby opodstatňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Důvody uváděné žalobkyní zejména její tíživá finanční situace a zatížení (nyní již patrně péčí o dítě útlého věku) v porovnání s poměry žalované, která je právnickou osobou a u níž lze předpokládat, že účast na jednání u přikázaného soudu nebude spojena s takovými obtížemi, opodstatňují spolu s přihlédnutím k tomu, že nesouhlas žalované s přikázáním věci nebyl nikterak odůvodněn, postup podle §12 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Přerově podle §12 odst. 2 o.s.ř. vyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2007
JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.
předseda senátu