ECLI:CZ:NS:2007:26.ODO.1276.2006.1
sp. zn. 26 Odo 1276/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem proti žalovanému P. P., zastoupenému advokátem o zaplacení částky 157.780,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 209/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2005, č.j. 22 Co 393/2005-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.333,- Kč, advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 1. 2005, č.j. 18 C 209/2003-47, uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 145.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 12.780,- Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 11. 2005, č.j. 22 Co 393/2005-73, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (ve výroku I.) a ve výroku o nákladech řízení (ve výroku III.); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že na základě písemné smlouvy o půjčce ze dne 14. 3. 2000 (dále též „předmětná smlouva“ nebo „smlouva“), podepsané oběma účastníky, půjčil žalobce žalovanému dne 18. 3. 2000 částku 150.000,- Kč, kterou mu v tento den také předal, a žalovaný se zavázal vrátit ji jednorázově do 31. 12. 2000. Ačkoliv ve smlouvě bylo uvedeno, že žalobce půjčuje žalovanému částku 162.780,- Kč (což představuje navýšení o alikvotní 10 % úrok z prodlení), ve skutečnosti byla poskytnuta částka 150.000,- Kč, tak, jak to odpovídalo i vůli smluvních stran; nelze tedy dovodit, že by předmětem půjčky byla částka uvedená ve smlouvě, a to i z toho důvodu, že v jejím článku 4 se hovoří o tom, že byl sjednán nulový úrok. Žalovaný na úhradu dluhu poskytl v březnu 2001 částku 5.000,- Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil uplatněný nárok podle §657 obč. zák. a shledal žalobu co do částky 145.000,- Kč důvodnou; vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním peněžité pohledávky v prodlení, byl žalobci přiznán i požadovaný úrok z prodlení (§517 odst. 1 obč. zák., nařízení vlády č. 142/1994 Sb.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel
o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatněný dovolací důvod označil odkazem na
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Za otázku zásadního právního významu vyřešenou v rozporu s hmotným právem označuje nejdříve výklad ustanovení §657 obč. zák., z něhož dle dovolatele vyplývá, že platnost smlouvy o půjčce je „bezesporu podmíněna průkazem,
že věřitel skutečně přenechal dlužníkovi peníze, tj. že je tedy prokázán vznik závazku, přičemž současně musí tato smlouva splňovat esenciální náležitosti kladené v ustanovení §37 odst. 1 o.z. na právní úkony“; tato smlouva (uvádí se dále v dovolání) má reálnou povahu
a vznik půjčky předpokládá i skutečné odevzdání předmětu půjčky, který musí být přesně určen“. Odvolacímu soudu vytýká, že i když v řízení v prvním stupni nebyly předloženy žádné důkazní prostředky, které by prokázaly tvrzení žalobce, konstatoval, že žalobce půjčil žalovanému částku 150.000,- Kč, ačkoliv tato částka je v rozporu s částkou uvedenou ve smlouvě, kterou nesprávně považoval za „evidentně navýšenou o alikvotní 10 % úrok z prodlení“. Ve skutečnosti představuje částka uvedená ve smlouvě (162.780,- Kč) dluh, který má otec žalovaného vůči žalobci, a ten ji chtěl tímto způsobem získat. Odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení i v otázce předání peněz, vycházel-li ze zjištění, že částka 150.000,- Kč byla poskytnuta 18. 3. 2000, tedy po podpisu smlouvy; žalobce přitom v řízení neprokázal právně relevantním způsobem, že by žalovanému tuto částku předal. Za zcela zásadní označuje dovolatel též otázku platnosti smlouvy o půjčce, kdy se odvolací soud nezabýval námitkami žalovaného a pouze konstatoval, že se jednalo o platnou smlouvu; ponechal zcela bez odezvy, že ve smlouvě je uvedeno, že se věřitel zavazuje poskytnout dlužníku částku 162.780,- Kč, jednorázově po podpisu smlouvy. Bylo-li tedy ujednáno, že peníze budou poskytnuty v budoucnu, mohlo by se jednat o smlouvu o smlouvě budoucí ve smyslu §50a obč. zák., nikoliv o smlouvu o půjčce; s tím však nekoresponduje znění článku II. smlouvy, v němž se potvrzuje poskytnutí peněžité částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Jde tedy o zřejmý rozpor mezi ustanoveními smlouvy, která má za následek její neurčitost,
a tím i neplatnost ve smyslu ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. Nesprávného právního posouzení se odvolací soud dopustil i v tom smyslu, když se opřel o smlouvu o půjčce na částku 150.000,- Kč, aniž by žalobce takovouto smlouvu předložil; smlouva, z níž odvolací soud vycházel, zněla na částku 162.780,- Kč a jinou smlouvu žalobce nedoložil. Svým rozhodnutím tak odvolací soud umožnil získat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 145.000,- Kč. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Žalobce se ve svém dovolacím vyjádřením ztotožnil se závěry odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a namítl, že by dovolání nemělo být přípustné, neboť dovolací námitky směřují proti hodnocení provedených důkazů. Poukázal na to, že žalovaný jeho pohledávku dne 3. 3. 2006 uhradil a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
I když žalobce v dovolání formálně uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolání, tj. z formulace otázek, které předkládá jako otázky zásadního právního významu, jakož i z jeho argumentace vyplývá, že brojí proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci a na jejichž základě – stejně jako soud prvního stupně – dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce podle §657 obč. zák. Podstatou dovolacích námitek jsou výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu
a pokud je argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu žalobcem namítané skutečnosti, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci; ve skutečnosti tedy dovolatel obsahově uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.
Dovolatel tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř.
a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.566,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5 ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 692,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. října 2007
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu