ECLI:CZ:NS:2007:26.ODO.1509.2005.1
sp. zn. 26 Odo 1509/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. Z., zastoupené advokátem proti žalovaným 1) J., spotřební družstvo v N. J., , zastoupenému advokátem 2) J. J., advokátovi , zastoupenému advokátkou , o zaplacení 85.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně, pod sp. zn. 14 C 330/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. května 2005, č. j. 8 Co 192/2005-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.224,10 Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení rovněž částku 5.224,10 Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 12. 2004, č. j. 14 C 330/2004-25, zamítl žalobu, aby bylo uloženo oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 85.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 26. 3. 2004 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 5. 2005, č. j. 8 Co 192/2005-69, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Novém Jičíně dne 8. 10. 2001, pod sp. zn. 60 Ro 1329/2001, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2001, bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované 1) tehdy zastoupené žalovaným 2) do 15 dnů 164.656,- Kč s úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně a to z částky 930,- Kč od 9. 8. 1998, z částky 18.430,- Kč od 12. 11. 1998, z částky 18.430,- Kč od 12. 2. 1999, z částky 18.430,- Kč od 7. 5. 1999, z částky 302,- Kč od 31. 5. 1998, z částky 11.742,- Kč od 19. 7. 1998 a z částky 96.392,- Kč od 26. 8. 1999 vždy do zaplacení a zaplatit žalované 1) k rukám žalovaného 2) náklady řízení 35.788,- Kč. Dohodou ze dne 12. 8. 2002 uzavřenou mezi žalovanou 1) a žalobkyní se žalobkyně zavázala splácet dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 30.000,- Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje srpnem 2002 s tím, že nedodrží-li žalobkyně termín byť i jediné splátky, stává se splatným celý dluh v původní výši a žalovaná 1) je oprávněna požadovat původní výši úroku z prodlení tj. 0,5 % denně z dlužné částky. V dohodě bylo současně ujednáno, že bude-li žalobkyně dluh pravidelně splácet, uhradí jen úrok ve výši 18 % ročně. Jelikož žalobkyně neuhradila první splátku v termínu do 31. 8. 2002, stal se celý dluh splatným ke dni 1. 9. 2002 a žalobkyni postihla povinnost zaplatit původně sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně. Posléze žalobkyně uhradila postupně ve splátkách 85.000,- Kč. Dne 29. 9. 2003 došel Okresnímu soudu v Novém Jičíně návrh žalované 1) na nařízení exekuce vůči žalobkyni k vymožení 164.656,- Kč a původně přiznaných úroků z prodlení a k vymožení nákladů předchozího řízení 35.788,- Kč a pro náklady exekuce 14.750,- Kč. Usnesením ze dne 19. 11. 2003, č.j. 53 Nc 756/2003-10, Okresní soud v Novém Jičíně nařídil exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil T. V., soudního exekutora. Dohodou ze dne 26. 3. 2004, uzavřenou mezi žalovanou 1) a mezi žalobkyní se smluvní strany dohodly na snížení úroků z prodlení na částku 335.344,- Kč. V dohodě specifikovaly výši jednotlivých nároků, které budou uspokojeny a to tak, že bude uhrazena jistina 164.656,- Kč, snížené úroky z prodlení 335.344,- Kč, náklady nalézacího řízení 35.788,- Kč a náklady exekuce 209.916,- Kč, celkem tedy 745.704,- Kč. Částka 745.704,- Kč byla zaplacena při podpisu dohody. Současně smluvní strany v dohodě prohlásily, že tím zaniknou veškeré závazky žalobkyně vůči žalované 1) z titulu předmětné pohledávky.
Zjištěný skutkový stav soudy obou stupňů posoudily tak, že poskytnutím platby 85.000,- Kč nevzniklo žádnému z žalovaných bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně ve smyslu §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“. Žalobkyně platbou ve výši 85.000,- Kč plnila svoji povinnost vyplývající z platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Novém Jičíně dne 8. 10. 2001, pod sp. zn. 60 Ro 1329/2001. Splněním její závazek v rozsahu poskytnutého plnění zanikl. Dohoda ze dne 26. 3. 2004 se ale mohla dotknout jen existujících (částí) závazků. Nemůže být tedy pokládána za skutečnost, pro kterou by dřívější důvod k poskytnutí částky 85.000,- Kč odpadl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občankého soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“. Jako dovolací důvody uplatnila, že řízení před odvolacím soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), a dále, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřovala v tom, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu z jiných věcných a právních důvodů a tím jí odňal právo „na dvojinstanční řízení“. Nesprávné právní posouzení spatřovala v tom, že odvolací soud dovodil v rozporu s hmotným právem, že zanikl-li závazek zčásti splněním, nelze ohledně zaniklé části uzavřít dohodu o kumulativní či privativní novaci případně dohodu o prominutí dluhu. Závěrem navrhla zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) ve svém vyjádření k dovolání navrhla dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnout popřípadě zamítnout, bude-li dovolání shledáno přípustným. Závěrem navrhla, aby jí byly přiznány náklady dovolacího řízení.
Žalovaný 2) ve vyjádření k dovolání poukázal na to, že není ve sporu pasivně legitimován. Rovněž navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto popřípadě zamítnuto, bude-li shledáno přípustným, a aby mu byly přiznány náklady dovolacího řízení.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. května 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V projednávané věci použila dovolatelka vedle (způsobilého) dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. rovněž vadu řízení podle §229 odst. 3 o.s.ř., spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem (v důsledku nedodržení zásady dvojinstančnosti soudního řízení). Dovolatelka však přehlédla, že k těmto vadám, jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (a dále k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) nezakládají.
Dovolatelka dále zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že pokud závazek zanikl zčásti splněním, nelze ohledně zaniklé části uzavřít dohodu o kumulativní či privativní novaci případně dohodu o prominutí dluhu. Právní teorie (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 917, s. 1014, s. 1019) i rozhodovací praxe soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 1019/2003, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura pod poř. č. 147, ročník 2004, sešit 8, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2352/99) jsou zajedno v tom, že kumulativní a privativní novace (§516 obč. zák. a §570 obč. zák.) a prominutí dluhu (§574 obč. zák.) se nemohou týkat závazku absolutně neplatného či závazku, který již zanikl (splněním). Řešení této otázky je tedy v právní teorii a v judikatuře soudů ustáleno a nelze mu přiznat zásadní právní význam. Ten nelze dovodit ani pro řešení navazující otázky vztahující se k částečnému zániku závazku. Nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Spojuje-li právní úprava zánik závazku (jeho části) i s částečným plněním (srov. §566 obč. zák.), je z toho zřejmé, že výše uvedené závěry platí i pro zaniklou část závazku.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným 1), 2) vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady u každého ze žalovaných sestávají z odměny advokáta v částce 4.315,- Kč (§3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z DPH ve výši 19 %, tj. 834,10 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r. předseda senátu