ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1926.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1926/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Z. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému statutárnímu městu P., zastoupenému advokátkou, o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Plzni-městě pod sp.zn. 36 C 27/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 3. 2006, č.j. 11 Co 907/2005-88, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 3. 2006, č.j. 11 Co 907/2005-88, a rozsudek Okresního soudu v Plzni-městě ze dne 24. 8. 2005, č.j. 36 C 27/2005-51, se zrušují a věc se vrací k Okresnímu soudu v Plzni-městě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni svým rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Plzni-městě též identifikovaný shora, kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky - bytu č. 1022/10 v P., ul. Brněnská 43, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu (podrobnější znění navrhovaného výroku je v žalobním petitu). Žalobce byl zavázán, aby nahradil žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7.556,50 Kč k rukám jeho právní zástupkyně.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a v podstatě i s právním posouzením věci soudem prvého stupně. Výzvu žalovaného žalobci ze dne 25. 1. 2001 nekvalifikoval jako právní úkon, jenž by zakládal účinky nabídky převodu bytu ve smyslu §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Perfektním návrhem smlouvy byl až další text vypracovaný (ovšem nepodepsaný) žalovaným a zaslaný později žalobci; ten byl podepsán žalobcem dne 21. 8. 2002. Podpis žalovaného ovšem na návrhu smlouvy nadále nebyl, šlo tedy o smluvní návrh žalobce a pokud nakonec (viz dopis žalovaného z 27. 4. 2005) k akceptu návrhu žalovaným nedošlo, návrh zanikl podle §43b odst. 1 o. z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, jemuž současně vytýkal nesprávné právní posouzení věci a procesní vadu (nepřezkoumatelnost), spatřoval v tom, že řeší otázku vázanosti vůle navrhovatelem smlouvy v obecném kontextu procesu uzavírání smluv podle zákona č. 72/1994 Sb. Výzvu - obchodní nabídku žalovaného považoval za právně závaznou a dovozoval, že ve smyslu §43a o. z. nebyl tento návrh smlouvy odvolatelný. Byl to tedy žalovaný, nikoli žalobce, kdo navrhl uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky. Žalovaný si posléze nemohl věc rozmyslet a smlouvu nepodepsat; žalobce navíc již zaplatil kupní cenu. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil první instanci k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání žádal, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněné dovolací důvody, přezkoumatelné v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, byly podřaditelné pod §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. umožňuje dovolateli použít důvod, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je dovolacím důvodem, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; může jít o nesprávnou aplikaci právního předpisu či nesprávný výklad jinak relevantní právní normy, obojí s podstatným vlivem na rozhodnutí ve věci samé.
Dovolání žalobce je přípustné a návazně i důvodné.
Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, upravuje v §22 odst. 1 povinnost vlastníka budovy nabídnout převod bytu do vlastnictví jeho nájemci – fyzické osobě, jestliže se vlastník rozhodl s jednotkou disponovat. Nepřijme-li nájemce nabídku převodu bytu do šesti měsíců od doručení, může být byt převeden jiné osobě.
Pouhá jinak řádně podepsaná „obchodní nabídka“ – výzva žalovaného ze dne 25. 1. 2001 zajisté nebyla podle svého obsahu perfektní smluvní nabídkou převodu vlastnictví k bytové jednotce ve smyslu §6 a následujících citovaného zákona, byť se za ni (viz též článek VIII Zásad prodeje bytů a nebytových prostor z majetku města Plzně) prohlašovala. Obsahovala však, z hlediska uzavření smlouvy, podmínku, že se koupě bytu uskuteční v případě splacení veškerých „pohledávek (dluhů)“ vůči městu.
Po doručení „obchodní nabídky“ žalovaného žalobce tuto dne 25. 3. 2002 přijal písemným prohlášením a po následném doručení úplného textu smlouvy, vypracovaného žalovaným (s volnými místy pro podpisy), tuto dne 21. 8. 2002 podepsal, zároveň zaplatil kupní cenu i náklady vkladu do katastru, a odeslal smlouvu zpět žalovanému.
Dovolací soud má zato, že je nutné – bez ohledu na časový odstup jednotlivých součástí volního projevu – posuzovat právní relevanci projevu vůle žalovaného, ve smyslu §35 odst. 1, 2 o. z., v souladu s jeho jazykovým vyjádřením i souvisejícími okolnostmi, přičemž podle §36 odst. 1 o. z. lze vázat mj. vznik práva na splnění podmínky.
Reagoval-li žalovaný na včasné žalobcovo prohlášení ke své „obchodní nabídce“, projevující zájem o převod bytu, tím způsobem, že mu zaslal smlouvu o převodu bytu (byť bez svého podpisu), pak tím dovršil projev vůle – nabídku podle §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. Žalobce zjevně nabídku přijal jak explicitně podpisem smlouvy, tak i zaplacením kupní ceny.
Za tohoto stavu zbývalo k uzavření smlouvy resp. vázanosti projevu vůle pro obě strany, aby byla splněna podmínka, kterou si město již dříve vyhradilo, totiž neexistence dluhu vůči němu. Dopisem ze dne 27. 4. 2005 však vedoucí hospodářského odboru magistrátu žalobci oznamuje, že „k uzavření kupní smlouvy nedošlo“ pro nedoplatek na nájemném ve výši 6.278,- Kč a pro další důvody na straně nájemce, jež měly být porušováním nájemní smlouvy. Po městu není možné „spravedlivě požadovat, aby s takovým nájemcem uzavřelo kupní smlouvu“.
K uvedeným důvodům městem tvrzeného nesplnění podmínky žalobcem a tedy i k úplnému posouzení všech právních aspektů věci však neučinily soudy nižších stupňů příslušná důkazní zjištění.
Bude tedy třeba, aby se v dalším průběhu řízení zabýval soud prvního stupně zejména tím, zda po vrácení podepsané smlouvy žalobcem existoval jeho dluh na nájemném, po jakou dobu a za jakých okolností, případně zda by v těchto souvislostech mohlo dojít k takovému rozporu s dobrými mravy, jenž by bránil výkonu práva (podpisu smlouvy po splnění podmínky) žalovaným ve smyslu §3 odst. 1 o. z.
Stran přípustnosti dovolání je pak zřejmé, že závěr obou nižších instancí o zániku resp. neexistenci řádné nabídky převodu bytu ze strany žalovaného je řešením právní otázky v rozporu s hmotným právem; tím je dána přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Týž závěr nižších instancí posléze naplnil i existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, v intencích §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nebyla shledána.
Rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně je tedy podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. nesprávný, a dovolací soud proto vrátil věc, za současného zrušení obou rozhodnutí, soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto řízení, v němž budou nižší instance vázány ve smyslu §243d odst.1 o. s. ř. právním názorem dovolacího soudu, se rozhodne též o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. , v. r.
předseda senátu