ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2581.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2581/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně JUDr. M. N., proti žalované R.-C.-R., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o 64.293,- Kč, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 45/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2005, č. j. 22 Co 1804/2005-149, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2005, č. j. 6 C 45/2005-113, v zamítavém výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 64.293,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Změněn byl též výrok VI. tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Českém Krumlově soudní poplatek ze žaloby 4.720,- Kč, a to do tří dnů. Žalobkyni nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
2. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že na majetek úpadce R. M., s.r.o., byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2000, č.j. 12 K 155/99-31. Správkyní konkursní podstaty byla ustanovena JUDr. M. N., advokátka v Č. K. Úpadce jako pronajímatel uzavřel se žalovanou jako nájemcem nájemní smlouvu dne 1. 4. 1999; na jejím základě se stala žalovaná nájemcem hospodářských budov na pozemcích parc. č. 827/3, č. 827/4, č. 827/10, č. 827/11 a č. 827/2 v k.ú. Č. v P. (dále jen „nemovitosti“). Nájemné bylo dohodnuto ve výši 50.000,- Kč za kalendářní rok. Správkyně konkursní podstaty dala posléze žalované výpověď z nájmu podle §14 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, s dvouměsíční výpovědní lhůtou; nájemní vztah skončil dnem 11. 7. 2001. Dražba nemovitostí se uskutečnila dne 25. 10. 2002. Kromě toho, že byla soudem prvního stupně stanovena povinnost žalované k zaplacení částky 53.562,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) jako nájemného za dobu od 16. 6. 2000 do 11. 7. 2001, byla žaloba zamítnuta v části, v níž se správkyně konkurzní podstaty domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 64.293,- Kč za užívání nemovitostí po ukončení nájemního vztahu, tj. od 12. 7. 2001 do 25. 10. 2002.
Odvolací soud měl za prokázané, že od 12. 7. 2001 do 25. 10. 2002 žalovaná nemovitosti užívala, aniž by takové užívání mělo právní důvod, a žalobkyni tak za toto období vzniklo právo na zaplacení bezdůvodného obohacení, které v daném případě odpovídá nájemnému v místě a čase obvyklému (§458 odst. 1 o. z.). Odvolací soud neposuzoval platnost dodatku č. 1 nájemní smlouvy ze dne 5. 1. 2000, v němž se žalovaná a úpadce shodli na investicích žalované v roce 1999 do nemovitostí v celkové částce 350.000,- Kč; žalovaná nebyla povinna platit nájem od 15. 6. 2000 do doby „umoření veškerých nákladů na opravy předmětu nájmu“. Po prohlášení konkurzu na majetek úpadce však nemohla být tato pohledávka započtena proti pohledávce úpadce (§14 odst. 1 písm. i/ zákona č. 328/1991 Sb.). Žalovaná v době po prohlášení konkursu mohla podat přihlášku této pohledávky podle §20 zákona č. 328/1991 Sb.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož důvodnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci i v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka odkázala na dodatek nájemní smlouvy ze dne 5. 1. 2000, který podle dovolatelky znamená změnu závazkového právního vztahu - nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 1999 - a tedy jde o kumulativní novaci podle §516 o. z. Dovolatelka nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že podle nájemní smlouvy mělo být vyúčtování investic provedeno v měsíci září 2000; taková dohoda v čl. IV. nájemní smlouvy obsažena není. Dovolatelka též zpochybňovala výši bezdůvodného obohacení, k níž dospěl odvolací soud. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila, ztotožnila se s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované nevyhověl.
II.
5. Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolateli ohledně relevantních 64.293,- Kč odlišně (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací důvody jsou uplatněny podle §241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o. s. ř.
6. Dovolací tvrzení však nemohou zvrátit právní závěry učiněné odvolacím soudem. V daném případě je nutné vycházet z faktu, že nájemní vztah (změněný dodatkem č. 1 ze dne 5. 1. 2000 v části týkající se úhrady nájemného – z toho vyplývá zápočet investic do nemovitostí na splátky nájemného) byl ukončen výpovědí ze dne 6. 4. 2001, učiněnou žalobkyní podle ustanovení §14 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění do novely č. 120/2001 Sb. Plnění vynaložené předem, v daném případě částka ve výši 350.000,- Kč, představující investici, mělo být přihlášeno podle §20 zákona o konkursu a vyrovnání.
7. Užívání nemovitostí po uplynutí výpovědní lhůty, tj.od 12. 7. 2001 do 25. 10. 2002, nebylo opřeno o žádný právní titul. Žalobkyně má proto za toto období nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle §458 odst. 1 o. z. V případě užívání nemovitostí bez právního důvodu se výše bezdůvodného obohacení poměřuje s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase; zpravidla odpovídá nájmu, který by byl nájemce za obvyklých okolností povinen platit podle nájemní smlouvy (srov. R 53/2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2235/2000). Pokud tedy odvolací soud vycházel z nájemného, které bylo sjednáno v nájemní smlouvě, a v řízení nebyla jeho výše účastníky rozporována, postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolací soud dodává, že počínajíc dnem prohlášení konkursu na majetek dlužníka již nelze provést započtení na majetek patřící do konkursní podstaty (§14 odst. 1 písm. i/ zákona o konkursu a vyrovnání); není přitom rozhodné, zda se započítávané pohledávky střetly již v době před prohlášením konkursu (srov. R 23/2002).
8. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tedy není naplněn a není zřejmé, v čem měl spočívat další uplatněný dovolací důvod podle odst. 3 téhož ustanovení (snad v nesprávné výši bezdůvodného obohacení, zde však nejde o vytknutou údajnou vadu řízení). Odvolací soud rozhodl ve věci správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalované zamítá (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
9. Úspěšné žalobkyni nevznikly v tomto řízení žádné náklady, jež by měly být tímto rozhodnutím přiznány.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. listopadu 2007
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu