ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2691.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2691/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva v K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) městu K., 2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 178/2005, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2006, č.j. 13 Co 728/2005-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 2.575,- Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci usnesení. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 9. 2005, č.j. 7 C/2005-36, že Česká republika je vlastníkem stavebních vypočtených parcel v k.ú. K., zapsaných u Katastrálního úřadu pro P. kraj na katastrálním pracovišti v K. pro obec K. na LV 10001, a dále vlastníkem spoluvlastnických podílů k pozemkům, zapsaným
u Katastrálního úřadu pro P. kraj, obec K., jak označeny ve výroku I. a II. soudu prvního stupně. Odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 12.771,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal žalobou určení, že druhý žalovaný je vlastníkem nemovitostí – pozemků v k.ú. K. Odvolací soud potvrdil oprávněnost postupu podle §80 o. s. ř.; naléhavý právní zájem může mít i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže vyhovění žalobě by mohlo mít příznivý dopad na žalobcovo právní postavení. O takový případ šlo právě ve vztahu k žalobci; ten je vlastníkem domů postavených na předmětných pozemcích a hájí zájmy svých členů – nájemců bytů. Odvolací soud dovodil, že první žalovaný (město K.) ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb.,
o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, s předmětnými pozemky nehospodařil a nebyla tedy splněna podmínka hospodaření s věcmi podle §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Odvolací soud nepovažoval za důvodnou ani námitku vydržení ve prospěch města K., neboť nedošlo ani k faktické držbě pozemků. Nemovitosti tedy nepřešly ze státu na obec; stát zůstal jejich vlastníkem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které opřel
o otázku zásadního právního významu (přípustnost) a o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i o nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvody). Namítl, že právní postavení žalobce nebylo nejisté; šlo pouze o ekonomické postavení žalobce ve sporu, v němž pravým cílem nemělo být určení vlastnictví druhého žalovaného, ale bezúplatné nabytí nemovitostí (pozemků) žalobcem. Dovolatel nesouhlasil se závěry nižších instancí, že na něj nepřešlo právo hospodaření s pozemky; správně nebyla posouzena ani otázka vydržení pozemků městem. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, zrušil rozsudky obou soudů nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce žádal ve vyjádření k dovolání jeho odmítnutí, neboť jde o právní otázky, které již byly judikatorně vyřešeny.
Nejvyšší soud zjistil, že první žalovaný, zastoupený osobou s právnickým vzděláním, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). První žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněné dovolací důvody, jež by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Podle §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. je pojem „hospodaření“ nebo „právo hospodaření“ chápán ve smyslu hospodařit s majetkem s péčí řádného hospodáře, tedy nejen takový majetek účetně či jiným způsobem evidovat, ale řádně o něj pečovat, chránit jej a využívat. Pokud organizace nemovitosti k plnění svých potřeb nebo úkolů nepotřebovala, neužívala je, nejednalo se o hospodaření s nimi ve smyslu citovaného ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 185/96).
Pozemky jsou zastavěny stavbami ve vlastnictví žalobce, pořízenými po 31. 12. 1949 (srov. §2 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. a/ cit. zák. – a contrario). I z tohoto důvodu nemohlo dojít k přechodu vlastnického práva na obec.
Judikatura k právním otázkám, jež nastolil v dovolání první žalovaný, je již konstantní a k vyřešení příslušných právních otázek došlo již dokonce mezi nynějšími stranami (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2006, sp.zn. 28 Cdo 2185/2005). I držba pozemků ve smyslu §129 a násl. o. z. je vyloučena, neboť chybí znak faktického ovládání věci.
Žádná z alternativ zásadního právního významu napadeného rozsudku tedy nebyla naplněna. Dovolání proto nebylo přípustné a Nejvyšší soud proto neměl důvod přejít k přezkumu skrze dovolací důvody (ostatně by byl relevantní jen ten, jenž tvrdil nesprávné právní posouzení věci, zatímco údajné procesní pochybení, dovolatelem blíže nepopsané, by nemohlo být podle konstantní interpretace NS předmětem přezkumu). Dovolací soud proto dovolání prvního žalovaného odmítl (§243b odst. 5 věta první,
§218 písm. c/ o. s .ř.).
Žalobce měl podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých žalobci podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náležela ještě podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění před 1. 9. 2006 odměna dvakrát krácená o polovinu (§5 písm. b/, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1). Sazba odměny za úkon představovala částku 10.000,- Kč, po dvojím krácení tedy 2.500,- Kč. Poté bylo nutno přičíst režijní paušál ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. listopadu 2007
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu