ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2949.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2949/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. M., zastoupeného advokátem, proti žalované PhDr. V. K., zastoupené advokátem, o zaplacení 941.330,- Kč s příslušenstvím a o 1.053.858,- Kč z titulu smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 120/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2006, č.j. 7 Co 604/2006-106, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2006, č. j.
7 Co 604/2006-106, jakož i rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 6. 2005, č. j. 9 C 120/2005-45, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem výše označeným potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 6. 2005, č.j. 9 C 120/2005-45, kterým bylo uloženo žalované zaplatit žalobci částku 941.330,- Kč s příslušenstvím, jak vyčísleno ve výroku I. citovaného rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen odvolacím soudem i ve svém výroku II., kterým byla žalovaná zavázána k zaplacení smluvní pokuty žalobci ve výši 1.053.858,- Kč, také do tří dnů od právní moci rozsudku. Ohledně nákladů odvolacího řízení bylo žalované uloženo zaplatit žalobci na těchto nákladech 74.220,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. I. J.
Odvolacím soudem byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, vydaný jako rozsudek pro uznání. Při tomto rozsudku, při jehož vydání se věcně vycházelo z tvrzeného dluhu strany žalované ve vztahu ke smlouvám o nájmu nebytových prostor (uzavřených mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní), byl použit postup podle §114b o. s. ř. s tím, že výzva podle citovaného ustanovení byla žalované doručena současně s vydáním platebního rozkazu. Tyto úkony učinil ještě Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud, jenž později dovodil svou místní nepříslušnost
a postoupil věc Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci. Posledně uvedený soud měl zato, že účinky procesních úkonů předchozího soudu zůstaly zachovány a za situace, kdy sice žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor, nevyjádřila se však k věci v intencích §114b odst. 1, 5 o. s. ř., vydal – za splnění ostatních zákonných podmínek – rozsudek pro uznání ve smyslu §153a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud pak dospěl k právnímu závěru, že – přes námitky odvolatelky – byly podmínky vydání rozsudku pro uznání splněny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V něm namítla, že postup nižších soudů, jak zde vylíčen, je procesně protiprávní. Vůči žalované nemohl být použit postup podle §114b o. s. ř. u dvou různých soudů (či u jednoho soudu – Okresního soudu v Jindřichově Hradci –, ale z jiného řízení). Žalovaná žádala, aby byly rozsudky odvolacího i prvostupňového soudu zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání písemně vyjádřil; dovodil jeho nepřípustnost a navrhl jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolatelka, zastoupená advokátem, podala své dovolání včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolatelka dovozovala přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (napaden rozsudek mající zásadní právní význam)
a dovolací důvody spatřovala v naplnění §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř. (procesní vada s následkem nesprávného rozhodnutí, nesprávné právní posouzení věci).
Dovolání je přípustné i důvodné.
Podstatné procesní skutečnosti se ve věci odehrály takto: Dne 20. 10. 2004 byl Obvodním soudem pro Prahu 4 vydán platební rozkaz, ukládající žalované zaplatit shora uvedené částky. Usnesením z téhož dne soud uložil žalované – v souladu se zákonem, viz §114b odst. 1, 2 o. s. ř. –, aby splnila svou povinnost tvrzení a důkazní ve lhůtě 30 dnů od podání odporu, s následkem fikce uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 1 o. s. ř. Obě rozhodnutí byla žalované doručena dne 1. 11. 2004.
Žalovaná reagovala prostřednictvím obecného zmocněnce JUDr. S.; jeho podání ze 4. 11. bylo soudu doručeno 5. 11. 2004. Podání obsahuje odpor proti platebnímu rozkazu, dále tvrzení, že „další důvody“ proti žalobcovu nároku „budou sděleny soudu“ a kromě toho námitku, že ve skutkově i právně totožné věci je vedeno řízení u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. Ro 1010/2004; v obvodu tohoto soudu má žalovaná bydliště.
Obvodní soud pro Prahu 4 poté učinil dotaz na Okresní soud v Jindřichově Hradci ohledně podmínek řízení.
Následovalo pravomocné (dne 28. 1. 2005) usnesení o zastavení jiného řízení, vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn., jak byla uvedena žalovanou. Usnesení bylo vydáno dne 13. 12. 2004. V řízení se jednalo přinejmenším zčásti o téže věci (zaplacení 941.330,- Kč s příslušenstvím, mezi týmiž účastníky)
a k jeho zastavení došlo pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem.
Obvodní soud pro Prahu 4 nato vydal dne 14. 3. 2005 usnesení, které nabylo právní moc 18. 4. 2005. Tímto usnesením vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci jako soudu příslušnému.
Okresní soud v Jindřichově Hradci svou příslušnost přijal, vedl věc pod sp. zn.
9 C 120/2005 a nařídil jednání na 2. 6. 2005.
Přípisem doručeným soudu dne 24. 5. 2005 se zástupce žalované z osobních důvodů a žalovaná z doložených (zjevně vážných) zdravotních důvodů omluvili z účasti při jednání dne 2. 6. a navrhli jeho odročení na září téhož roku.
Soud poté – z důvodu nemoci žalované – odročil jednání na neurčito. Vyrozumění o tom bylo zástupci žalované doručeno dne 30. 5. 2005.
V mezidobí dne 24. 5. 2005 nahlížel do spisu zástupce žalobce.
Dne 24. 5. 2005 bylo soudu doručeno podání zástupce žalobce z téhož dne. V tomto podání se poukazuje na skutečnost, že straně žalované již dříve v řízení uplynula 30-ti denní lhůta k uvedení relevantních skutečností a důkazních návrhů ve smyslu §114b odst. 1, 2 o. s. ř. (ta počala běžet již v listopadu 2004 před Obvodním soudem pro Prahu 4). Žalobce žádal, aby byl vydán rozsudek pro uznání podle §153a odst. 1 o. s. ř.
Následovalo nařízení jednání soudem prvního stupně na 7. 6. 2005; došlo jen k „vyvěšení“, resp. zařazení tohoto jednání do programu na tento den, aniž by byl kdokoli z účastníků či zástupců vyrozuměn. O tomto rozhodl soud prvního stupně dne 6. 6. 2005. Ze spisu není patrno, že by bylo zástupci strany žalované zasláno (v mezidobí) podání žalobce ze dne 24. 5. 2005. Při jednání dne 7. 6. 2005 pak byl vyhlášen rozsudek pro uznání ve prospěch žalobce.
Nejvyšší soud uzavírá, že postup, který použil soud prvního stupně, vytvořil nerovné procesní postavení mezi účastníky, odporující §1 o. s. ř. i článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Lhůta v délce 30 dnů dokonce uplynula v období, kdy existovala překážka litispendence podle §83 odst. 1 o. s. ř. – tatáž věc byla projednávána dvěma soudy (lhůta běžela od 5. 11. 2004, Okresní soud v Jindřichově Hradci zastavil řízení ve věci návrhu na vydání platebního rozkazu dne 13. 12. 2004). Nesprávnost řešení otázky, zda byly či nebyly splněny podmínky k vydání rozsudku pro uznání (§114b odst. 1, 2 o. s. ř.), je pak zcela patrná z výše popsaného děje. Je sice zřejmé, že ve věci zůstávalo „spící“ nedodržení procesní povinnosti stranou žalovanou od listopadu 2004 (odhlédne-li se od litispendence), ale další postup zvolený Okresním soudem v Jindřichově Hradci, při němž se dalo předvídat jednání o meritu věci, poté byla akceptována omluva k jednání a odročeno na neurčito, a nakonec byl – zřejmě i bez vědomosti žalované o nejnovějším stanovisku žalobce – takřka bezprostředně poté vyhlášen rozsudek pro uznání, vykazuje jak závažné procesní vady, tak především nesprávné řešení otázky aplikace §114b o. s. ř. na posuzovaný procesní stav. Postup soudu prvního stupně neměl nic společného s účelem §114b o. s. ř., kterým je zjednodušený postup soudu směřující k urychlenému vydání meritorního rozhodnutí v případě, že žalovaný zůstává v řízení pasivní.
Ke vztahu §114b odst. 5 a §153a o. s. ř. bylo Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 968/2003 (Soudní judikatura č. 9/2003, č. 153) judikováno, že fikci uznání nelze v podobě rozsudku pro uznání použít, jestliže pro nedostatek podmínky řízení musí být řízení zastaveno nebo jestliže žaloba trpí vadami, které brání pokračování v řízení. Podstatou tohoto interpretačního závěru tedy je, že vydání rozsudku pro uznání brání takové procesní vady, jež neumožňují pokračovat v řízení. Procesní vadu v posuzované věci navodil již samotný žalobce, který podal žaloby u dvou různých soudů, a vznikla tak – až do vyřešení místní příslušnosti - překážka litispendence. Žalovaná proto nepochybila, když na výzvu jednoho ze soudů namítla tento nedostatek podmínky řízení. Než byla procesní vada odstraněna, nemohl být rozsudek pro uznání vydán; z toho ale též (a maiori ad minus) plyne, že postupu podle §114b o. s. ř. použitému místně nepříslušným soudem v době existence vady řízení nelze přiznat procesní účinky.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. považuje dovolací soud za naplněnou, neboť zjištěný procesní stav (souběžně probíhající řízení v téže věci, formální nedodržení §114b o. s. ř. dovolatelkou, další postup soudu prvního stupně) dosud nebyl Nejvyšším soudem řešen (srov. např. R 21/2006, vykazující jen některé blízké znaky). Je dán i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., neboť postup soudu prvního stupně, jemuž přisvědčil odvolací soud, neprovází jen existence procesních vad, ale znamená i nesprávné právní posouzení věci (viz též předchozí odstavec in fine). Od počátku řízení bylo totiž zjevné, že žalovaná se žalobou i tvrzeními, která jsou její součástí, nesouhlasí. Měl-li v průběhu řízení soud prvního stupně dostatek možností zjistit její podrobné stanovisko k věci, a nečekaně od toho upustil bezprostředně poté, co jednání odročil na neurčito, pak nejen že žalovanou zkrátil na jejích právech, ale navíc i rezignoval na povinnost opatřit si pro své rozhodnutí dostupná skutková tvrzení. Taková tvrzení jsou ovšem jedním z předpokladů pro to, aby byla věc po stránce právní správně posouzena.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem, odst. 3 o. s. ř. zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V tomto řízení, v němž bude prvostupňový soud vázán v intencích §243d odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř. právním názorem dovolacího soudu, se rozhodne též o nákladech stran v dovolacím řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. října 2007
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu