ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.4378.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 4378/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce L. M. , S. Ž., zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 66, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, o zaplacení náhrady za nevydané pozemky 3.709.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 58/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2007, č. j. 13 Co 104/2007-133, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení je náhrada za ideální jednu polovinu zemědělských pozemků č. 256 a 260 ve S. Ž., které pozemkový úřad nevydal žalobci jako oprávněné osobě v řízení podle druhé části zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) s odůvodněním, že pozemky byly po přechodu na stát zastavěny částí Opatovického kanálu. Mezi účastníky byla sporná výše peněžité náhrady, protože žalovaný odmítal do náhrady započíst hodnotu hráze kanálu s odůvodněním, že jde o samostatnou nemovitou věc, u níž se náhrada řídí ustanoveními §14 a §16 zákona o půdě, k níž je pasivně věcně legitimována povinná osoba, nikoli Pozemkový fond.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. 10. 2006, č. j. 23 C 58/2002-103, svým výrokem ad I. reagoval na částečné zpětvzetí žaloby učiněné po podání znaleckého posudku o ceně předmětných pozemků, t.j. do částky 3.141.650,- Kč s příslušenstvím, a řízení v tomto rozsahu zastavil. Výrokem ad II. uložil žalovanému zaplatit žalobci zbývající částku 567.350,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 8. 12. 1999 do zaplacení, a výrokem ad III. zamítl návrh na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 15. 10. 1999 do 7. 12. 1999; dalšími výroky rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2007, č. j. 13 Co 104/2007-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 567.350,- Kč, a změnil jej ve výroku o povinnosti zaplatit příslušenství této částky tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně a správnými shledal i jeho právní závěry, týkající se výše náhrady za nevydané pozemky. Podle jednoznačného zjištění soudu je na obou pozemcích část koryta a břehy Opatovického kanálu, a to po dobu více než 400 let. Je proto absurdní tvrzení žalovaného, že pozemky byly zastavěny až po přechodu na stát, po roce 1958. Odvolací soud však konstatoval, že v tomto řízení nemůže přezkoumávat správnost rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání pozemků z důvodu jejich zastavěnosti podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Pro posouzení otázky náhrady za nevydané pozemky považoval za rozhodující, zda kanál jako vodní dílo je samostatnou věcí z hlediska občanského práva hmotného a s poukazem na známou judikaturu dospěl k závěru, že stavbu v daném případě nelze oddělit od věci, nelze vymezit kde začíná stavba a kde pozemek a stavba je tedy součástí pozemků, s nimiž tvoří jednotný přírodní celek, včetně mohutné vegetace. Je-li tedy součástí pozemků, musí být její hodnota započtena do ceny pozemků, jejichž je součástí. V souladu s tím správně vypočetl cenu pozemků soudní znalec Jiří Brejcha, a částka přiznaná soudem prvního stupně představuje polovinu takto vypočtené ceny obou pozemků, odpovídající nároku žalobce ve výši jedné poloviny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost shledává v naplnění podmínek §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci, pokud soud dospěl k závěru, že vodní kanál je součástí pozemku ve smyslu §120 obč. zák., nikoli stavbou, která je samostatnou věcí, jež se odškodňuje podle §14 a §16 zákona o půdě. Za zásadní považuje právní otázku, zda je možné v rámci náhrady za nevydaný pozemek poskytnout současně náhradu za stavbu, a zda je možné takovou stavbu považovat za součást pozemků, když předmětem rozhodnutí pozemkového úřadu byly jen pozemky zemědělského charakteru. Žalovaný v souladu se zákonem poskytuje peněžitou náhradu jen za nevydané pozemky, nikoli za stavby. V daném případě rozhodnutím pozemkového úřadu nebyly vydány pozemky, nikoli vodní dílo, které bylo důvodem jejich nevydání. Toto rozhodnutí nelze přezkoumávat. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a současně odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu.
Žalobce se k dovolání vyjádřil pouze z hlediska návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který nebyl odůvodněn, a je překvapivý, protože žalovaný svou povinnost uloženou mu soudem splnil dne 10. 8. 2007.
Dovolací soud zvažoval přípustnost dovolání, když směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně v této věci. Přitom vycházel z toho, že problematikou charakteru vodních děl se již vícekráte zabýval, nikoli však z hlediska výše náhrady za pozemky, nevydané podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a hlediska relevantnosti výroku pozemkového úřadu o nevydání zemědělského pozemku, na němž bylo zčásti vybudováno vodní dílo. Dovolání, které splňuje i formální náležitosti stanovené zákonem, proto shledal přípustným k přezkumu rozsudku odvolacího soudu z uvedených hledisek.
Nejvyšší soud již vícekrát judikoval, že stavbu z hlediska občanského práva hmotného nelze ztotožňovat s pojmem stavba, jak jej znají předpisy práva správního, např. stavebního nebo vodohospodářského. Pokud stavbu, jako hmotný výsledek stavební činnosti, nelze oddělit od pozemku, jde o jeho součást která s pozemkem tvoří jednu věc. Vodní stavby, jako úprava a změna koryt vodních toků, zavlažování a odvodňování, proto nejsou zpravidla samostatnou věcí. Okolnost, že jde o stavbu, např. hráze, ještě neznamená, že může být předmětem občanskoprávních vztahů jako samostatná věc (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1097/2003, nebo 22 Cdo 165/2004). Tato judikatura je použitelná i na daný případ, protože se jedná o hráz, která je již po staletí spojena stavebně i přírodně s pozemky, o něž se jedná. Shodně s názorem soudů obou stupňů proto dovolací soud shledává, že v daném případě tvoří historická hráz neoddělitelnou součást nevydaných pozemků a jako významný stavební i krajinotvorný prvek spoluvytváří svou hodnotou i jejich cenu.
Jestliže tedy část hráze, eventuelně koryta, Opatovického kanálu je součástí pozemků, na nichž jsou vybudovány, nejde o samostatnou stavbu, za niž přísluší náhrada podle §14 odst. 2 a §16 odst. 2 zákona o půdě, ale podle §14 odst. 1 věta a §16 odst. 1 uvedeného zákona.
Dovolací soud považuje za správné i právní posouzení, podle něhož pro náhradu za nevydané pozemky není rozhodující, jak pozemkový úřad pozemky formálně označil - v dané věci to ostatně nemá význam, protože podle shora uvedených závěrů jde o náhradu za pozemky zemědělského charakteru, jež byly oceněny i se svou součástí, tvořící část vodního díla.
Dovolací soud proto shledal rozsudek odvolacího soudu, který plně odpovídá jeho závěrům, za správný, a dovolání podle §243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. zamítl.
Návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu se proto dovolací soud zvlášť nezabýval.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalobci, který byl v dovolacím řízení úspěšný, nevznikly prokazatelné náklady tohoto řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu