ECLI:CZ:NS:2007:28.ND.295.2007.1
sp. zn. 28 Nd 295/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce A. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. K., proti žalovaným 1) Mgr. T. P., předsedovi Okresního soudu, 2) V. s. České republiky, V. V., 3) V. s. České republiky, Generálnímu ředitelství, 4) Ministerstvu spravedlnosti ČR, [žalovaní 2) až 4) posléze nahrazeni označením „Č. s.“], o ochranu osobnosti, vedené Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 2/2006, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 2/2006 se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobou o ochranu osobnosti ze dne 14. 4. 2005 se žalobce u Okresního soudu v Jičíně domáhal vůči žalovaným náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 24.560.000,- Kč s příslušenstvím, jež mu měla být způsobena neumožněním včasného odborného lékařského vyšetření a následné včasné operace srdce. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, č .j. Ncp 2176/2005-13, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. Ncp 2176/2005-16, byly k projednání věci jako věcně příslušné určeny krajské soudy a věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Hradci Králové.
Podáním ze dne 6. 4. 2007, označeným jako „odvolání proti absurditě diskriminačního usnesení ze dne 02. 04. 07“ (č.l. 46-47) žalobce mimo jiné navrhl přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, které odůvodnil svojí vážnou nemocí, plnou invaliditou a skutečností, že „advokátka ve věci 16 C 52/2005 je z K. a K. S. – H. K. (zřejmě Krajský soud v Hradci Králové) je daleko jak pro mne, tak pro paní advokátku“.
Žalovaný 1) s návrhem na přikázání věci nesouhlasil a uvedl, že nevidí žádný důvod, pro který by měla být věc přikázána Krajskému soudu v Ostravě.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh na její přikázání projednal a dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech; za rozhodné lze považovat především skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Současně je třeba mít na zřeteli, že přikázání z důvodu vhodnosti by mělo být využíváno pouze ojediněle, neboť představuje výjimku z ústavně zaručených zásad, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
V posuzované věci Nejvyšší soud neshledal tvrzení žalobce, že je vážně nemocný a pobírá invalidní důchod a že místně příslušný soud je žalobci (a advokátce, která jej navíc v předmětném řízení nezastupuje) značně vzdálen, jako dostatečné důvody pro aplikaci §12 odst. 2 o. s. ř. Taktéž nelze přehlédnout, že přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě by došlo ke znevýhodnění zbývajících účastníků řízení (žalovaných) z hlediska zvýšení jejich nákladů na cestovné. V neposlední řadě se nejeví účelným přikázat věc soudu příslušnému podle sídla věznice, v níž žalobce vykonává trest odnětí svobody, vzhledem k tomu, že může být v průběhu řízení přemístěn do jiné věznice či propuštěn. Konečně Nejvyšší soud nehodlá předjímat výsledek řízení o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové o zastavení řízení ze dne 22. 11. 2006, č. j. 16 C 2/2006-21, nicméně pokud toto usnesení nabude právní moci, bylo by přikázání věci zbytečné, a pokud právní moci nenabude a řízení bude dále pokračovat, znemožnilo by přikázání věci její spojení s věcí vedenou u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 52/2005, jež s touto věcí subjektově i předmětově souvisí, když takové spojení ke společnému řízení sám žalobce v podání ze dne 28. 3. 2007 (byť nezřetelně) navrhuje.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobce na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu