ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.4570.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4570/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce PaedDr. P. N., zastoupeného JUDr. R. V., advokátem, proti žalované I. K., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně S. – o. c. a. s., zastoupené JUDr. K. U., advokátem, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 24 Cm 18/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2007, č.j. 15 Cmo 83/2007-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem s odkazem na ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), potvrdil rozsudek ze dne 16. dubna 2007, č.j. 24 Cm 18/2006-22, jímž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně S.- o.c. a. s. (dále jen „úpadkyně“), ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobci uložil zaplatit žalované částku 11.414, Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel sice připouští, že zmeškal třicetidenní lhůtu k podání žaloby na vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, nicméně akcentuje, že takovou žalobu podal včas proti správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. – G.H. a. s. (dále jen „druhá úpadkyně“), přičemž nebyl vyrozuměn o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty druhé úpadkyně a jejich následném zápisu do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Nesouhlasí ani s výroky o náhradě nákladů řízení, když „žádným způsobem nezpůsobil ani nemohl ovlivnit“ nakládání se spornými nemovitostmi ze strany správců konkursních podstat.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 9/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Navíc - jak je zřejmé z obsahu dovolání - dovolatel sám připouští, že lhůtu k podání vylučovací žaloby zmeškal; skutečnost, že žalobu podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV podal včas proti správkyni konkursní podstaty druhé úpadkyně, která následně sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty této úpadkyně vyloučila, je pro rozhodnutí dané věci právně nevýznamná.
V části směřující proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a výroku o nákladech odvolacího řízení pak přípustnost dovolání nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalované náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300, Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.. S připočtením 19% daně z přidané hodnoty činí celková výše nákladů dovolacího řízení 3.034,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu