ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1257.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1257/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci návrhu V. B., zastoupeného advokátem, o zrušení účasti společníka ve společnosti B., h. a d. s. T., spol. s r. o. v likvidaci, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 81/2002, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004, č. j. 14 Cmo 146/2004 – 155, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2003, č. j. 39 Cm 81/2002 - 135, kterým tento soud rozhodl, že se zrušuje účast navrhovatele ve společnosti B., h. a d. s. T., spol. s r. o. v likvidaci, (dále jen „společnost“) tak, že návrh zamítl.
Soud prvního stupně zjistil, že mezi navrhovatelem a společností od března 1999 nedochází k žádné spolupráci a nekomunikují spolu. Navrhovatel podniká sám jako fyzická osoba. Mezi účastníky existují vážné rozpory, které vyústily v trestní oznámení společnosti na navrhovatele. Soud prvního stupně uzavřel, že účast navrhovatele ve společnosti je ryze formální a nemá proto význam, aby ve společnosti setrval.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že se ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, které má oporu v provedeném dokazování a které odvolatel nezpochybňoval, s právním posouzením věci však nesouhlasí.
Uzavřel, že se navrhovateli nestalo ze strany společnosti či společníků „nic nespravedlivého“. Naopak – nekorektně se zachoval on.“ Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že společnost fakticky opustil poté, co koncem roku 1998 začal sám podnikat ve stejném oboru a převedl ze společnosti „na svoji firmu“ ostrahu jednoho objektu. Na valné hromadě dne 5. dubna 1999 byl odvolán z funkce ředitele a jednatele společnosti z důvodu, že platbu zákazníka společnosti si nechal poslat na svůj soukromý účet. Podle odvolacího soudu neexistuje důvod pro zrušení účasti navrhovatele ve společnosti podle §148 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel namítá, že odvolací soud neměl pro změnu rozhodnutí takové důkazy, které ke změně původního rozsudku vedly. Tvrdí že, společnost nepředložila žádný důkaz o tom, že převedl ostrahu jednoho objektu ze společnosti na sebe a nabízí důkaz o tom, že zabezpečoval ostrahu uvedeného objektu na základě dohody se společností.
Dále uvádí, že na valné hromadě konané dne 4. března 1999 společníci rozhodli o jeho vyloučení ze společnosti, společnost však nepodala návrh na zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku a že „byla odmítnuta jeho nabídka na odkoupení zbývajících obchodních podílů, když nesouhlasil se vstupem společnosti do likvidace.“
Dovolatel argumentuje i tím, že naplnění předpokladu, že na společníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, je třeba posuzovat ve vztahu k jeho oprávněným zájmům a rovněž ve vztahu k zájmům společnosti. Dovolatel neměl zájem ve společnosti dále setrvávat, když tato zcela přestala vykonávat činnost pro kterou byla založena, nekonaly se valné hromady a on sám má vůči společnosti dvě doposud nezaplacené pohledávky, o které vede další soudní řízení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení §148 odst. 1 obch. zák. nemůže společník ze společnosti s ručením omezeným vystoupit, může však, nejde-li o jediného společníka, navrhnout, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval.
Považuje-li dovolatel za stěžejní důvod pro postup podle ustanovení §148 odst. 1 obch. zák. to, že poté, co byl ze společnosti vyloučen, nebylo jeho vyloučení zapsáno do obchodního rejstříku, dovolací soud k tomu uzavírá, že tuto námitku vznesl až v dovolacím řízení, a proto k ní nelze přihlédnout. K tomu je ještě třeba dodat, že byl-li dovolatel, jak tvrdí, ze společnosti vyloučen a společnost nepodala návrh na zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku, nemohla by být tato skutečnost důvodem pro zrušení jeho účasti ve společnosti, ani kdyby ji byl uplatnil včas. Zápis společníka s ručením omezeným do obchodního rejstříku je deklaratorním zápisem, což znamená, že nedostatek zápisu do obchodního rejstříku by nemohl ničeho změnit na tom, že k ukončení účasti došlo (je-li tvrzení dovolatele správné). Nehledě ani na to, že sám dovolatel mohl podat podnět (a od 1. července 2005 i návrh) k provedení uvedené změny v obchodním rejstříku. Přitom pokud by účast dovolatele ve společnosti skončila jeho vyloučením, nebylo by již možné ukončit jeho účast ve společnosti rozhodnutím soudu.
Důvodem pro zrušení účasti společníka ve společnosti nemůže být ani to, že ostatní společníci odmítli jeho nabídku na odkoupení zbývajících obchodních podílů, neboť rozhodnutí o tom, zda prodají obchodní podíly, je právem společníků a odmítnutím prodeje společníci žádnou povinnost vůči dovolateli neporušili.
Rovněž ohledně námitky dovolatele, že odvolací soud neměl pro změnu rozhodnutí potřebné důkazy, a že společnost nepředložila žádný důkaz o tom, že převedl ostrahu jednoho objektu ze společnosti na sebe, dospěl dovolací soud k závěru, že není důvodná. Pro posouzení podmínek ke zrušení účasti společníka ve společnosti není rozhodující, jak se choval společník ve vztahu ke společnosti, rozhodující je, jak se chovala společnost a její společníci k navrhovateli. K tomu odvolací soud uzavřel, že se dovolateli „ze strany společnosti či společníků nic nespravedlivého nestalo“, jinými slovy dovodil, že společnost ani společníci své povinnosti ve vztahu k dovolateli neporušili. S tímto závěrem se – ve vztahu k důvodům, které navrhovatel označil – dovolací soud, jak shora uvedeno, ztotožnil. Hodnotil-li odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí chování dovolatele ke společnosti, bylo toto jeho hodnocení nadbytečné a na rozhodnutí o (ne)ukončení účasti společníka ve společnosti nemělo žádný vliv, neboť takové hodnocení by bylo namístě teprve tehdy, pokud by soud shledal důvody pro ukončení účasti společníka ve společnosti a vážil, zda by na jedné straně, odepřením uplatňovaného práva nedošlo k neodůvodněnému zásahu do poměrů navrhovatele, a na druhé straně, aby jeho přiznáním nedošlo k neúměrnému zásahu do práv společnosti, popřípadě jejích společníků, když ochrana poskytovaná soudem se musí vztahovat nejen na navrhovatele, ale i na společnost a ostatní společníky. V tom směru musí soud zejména dbát, aby újma způsobená kterékoli ze zúčastněných osob nebyla nepřiměřená, tj. aby důsledky zásahu do poměrů společnosti nebyly podstatně závažnější, než újma vzniklá navrhovateli z nepřiznání práva (k tomu viz odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2084/2000).
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se o zrušení účasti společníka ve společnosti rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci a nezakládá ani některý z důvodů zmatečnosti.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a společnosti náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. dubna 2007
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu