ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1598.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1598/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní věci dlužnice G. spol. s r. o., zastoupené advokátem, o návrhu věřitelky Č. k. a., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 K 18/2004, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. června 2005, č. j. 1 Ko 158/2004-61, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. září 2004, č. j. 13 K 18/2004 - 21, prohlásil Krajský soud v Ostravě k návrhu věřitelky Č. k. a. (dále též jen „agentura“) konkurs na majetek dlužnice G. spol. s r. o a správkyní její konkursní podstaty ustanovil Mgr. K. V.
Soud dospěl k závěru, že dlužnice je v úpadku ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), tj. pro platební neschopnost, když kromě splatné pohledávky navrhující věřitelky z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého dlužnici právní předchůdkyní navrhující věřitelky (Českou spořitelnou a. s.) ve výši 16.674.973,- Kč má vůči dlužnici pohledávku po lhůtě splatnosti také Okresní správa sociálního zabezpečení v O., a to na dlužném pojistném, ve výši 433.097,- Kč; potud odkázal též na dlužnicí předložený seznam majetku a závazků ze dne 3. září 2004 (dále též jen „seznam“).
K odvolání dlužnice (jež se dožadovala toho, aby návrh na prohlášení konkursu byl zamítnut pro nedostatek majetku k úhradě nákladů konkursu) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením ze dne 8. června 2005 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že navrhující věřitelka doložila vůči dlužnici pohledávku ve výši 16.674.973,- Kč, splatnou 27. ledna 1994, a že byla osvědčena i pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení v O., jež se postupně stala splatnou v době od 16. listopadu 2000 do 31. ledna 2004, což dlužnice nezpochybňuje. K odvolacím námitkám dlužnice dodal, že podmínky pro prohlášení konkursu jsou specifikovány v ustanovení §12a odst. 2 ZKV a v posuzované věci byly splněny. Podmínkou prohlášení konkursu podle odvolacího soudu není, aby majetek dlužníka postačoval k úhradě nákladů konkursu, neboť pouze zřejmý nedostatek majetku dlužníka k úhradě nákladů konkursu je ve smyslu ustanovení §12a odst. 4 ZKV důvodem pro zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu.
K tomu, zda je u dlužnice dán zřejmý nedostatek majetku k úhradě nákladů konkursu, odvolací soud poznamenal, že ze seznamu jejího majetku a závazků plyne, že dlužnice vlastní movité věci v účetní hodnotě cca 15.000,- Kč a že dobytnost jejích pohledávek je velmi nízká. Správný a úplný závěr o majetku dlužnice by si však soud prvního stupně mohl učinit pouze z takového seznamu majetku a závazků dlužnice, který by byl opatřen řádným prohlášením dlužnice ve smyslu ustanovení §4a odst. 2 ZKV. Dlužnice ovšem svůj seznam takovým prohlášením neopatřila; její jednatel, který seznam zpracoval a podepsal, pouze uvedl: „s uvedenými údaji souhlasím a nejsem si vědom nesprávností v uvedených skutečnostech“. Proto soud prvního stupně ani nemohl uzavřít, že je dán zřejmý nedostatek majetku dlužnice, odůvodňující postup podle §12a odst. 4 ZKV. Podle odvolacího soudu nelze vyloučit, že v průběhu konkursního řízení dohledá správce konkursní podstaty vedle označeného movitého majetku další majetek dlužnice nebo jiných osob, patřící za zákonem stanovených podmínek (§15, §16, §27 odst. 5 ZKV) do konkursní podstaty. Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, jestliže prohlásil konkurs na majetek dlužnice, čímž správci konkursní podstaty umožnil detailně posoudit majetkové poměry dlužnice.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/).
V rovině právního posouzení věci dovolatelka podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, že ve smyslu ustanovení §12a odst. 2 ZKV podmínkou prohlášení konkursu není, aby dlužníkův majetek postačoval k úhradě nákladů konkursu, majíc za to, že o takovou podmínku jde a že se jejím prostřednictvím prosazuje zásada hospodárnosti řízení.
Tvrzenou vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že soud měl v intencích ustanovení §66a odst. 1 ZKV a v návaznosti na ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. posuzovat prohlášení, jímž opatřila seznam svého majetku a závazků („s uvedenými údaji souhlasím a nejsem si vědom nesprávností v uvedených skutečnostech“), z hlediska obsahu, s tím, že jde o vyjádření téhož, jako formulace požadovaná ustanovením §4a odst. 2 ZKV.
Měl-li soud za to, že prohlášení dlužnice k seznamu majetku a závazků mělo být opatřeno doslovnou zákonnou citací §4a odst. 2 ZKV, měl dovolatelku postupem podle §66a odst. 1 ZKV ve spojení s ustanovením §43 o. s. ř. vyzvat k opravě či doplnění podání, zejména k tomu, aby potvrdila, zda použitým prohlášením zamýšlel učinit prohlášení dle §4a odst. 2 ZKV.
Důvody rozhodnutí odvolacího soudu jsou podle dovolatelky vzhledem k výše uvedenému zcela formální, neboť to, zda konkurs bude prohlášen, záviselo v podstatě na tom, jakou formulací opatřila seznam svého majetku a závazků. Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Navrhující věřitelka ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, uvádějíc, že konkurs na majetek dovolatelky byl prohlášen po právu a poukazujíc na to, že v konkursní podstatě budou zpeněžovány nemovitosti, kterými třetí osoby zajišťují pohledávku navrhující věřitelky vůči dovolatelce z titulu zástavního práva.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005 (podle občanského soudního řádu ve stejném znění projednal odvolání a rozhodl o něm odvolací soud).
S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení (8. června 2005) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný především výklad zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 368/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 403/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 101/2003 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 210/2003 Sb. a zákonů č. 257/2004 Sb., č. 499/2004 Sb. a č. 179/2005 Sb.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé (jakým je i usnesení potvrzující usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužnice) může být v konkursní věci přípustné toliko podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). O případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, a důvod založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve vztahu k otázce, kterou mu v rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. předkládá dovolatelka k řešení, Nejvyšší soud nemá.
Otázku, zda podmínkou prohlášení konkursu na majetek dlužníka je, aby dlužníkův majetek postačoval k úhradě nákladů konkursu, totiž Nejvyšší soud zodpověděl již ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „stanovisko“). Učinil tak pod bodem VII. stanoviska, kde při výkladu ustanovení §12a odst. 3 ZKV ve znění účinném před 1. květnem 2000 (jež určovalo, že: „Návrh na prohlášení konkursu soud zamítne, je-li zřejmé, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů konkursu.“) formuloval závěr, podle kterého osvědčení majetku dlužníka, postačujícího k úhradě nákladů konkursu, není podmínkou konkursního řízení. K tomu vysvětlil, že po navrhovateli konkursu nelze požadovat, aby osvědčil, že dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu, neboť citované ustanovení neváže zamítnutí návrhu k neexistenci (nedoložení) majetku, který k úhradě nákladů konkursního řízení postačuje, nýbrž pojí je až k závěru soudu, že nedostatek takového majetku je zřejmý. Jinak řečeno, bude-li soud mít o (ne)existenci majetku dlužníka postačujícího k úhradě nákladů konkursního řízení pochybnosti, je vyloučeno, aby o věci rozhodl podle §12a odst. 3 ZKV (v tehdejším znění).
V porovnání s dikcí §12a odst. 3 ZKV (ve znění účinném před 1. květnem 2000) doznalo ustanovení §12a odst. 4 ZKV v rozhodném znění (jež určuje, že: „Je-li zřejmé, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů konkursu, soud návrh na prohlášení konkursu zamítne pro nedostatek majetku; přitom je soud oprávněn učinit si úsudek o prodejnosti majetku dlužníka nebo o dobytnosti jeho pohledávek. Soud zároveň podá návrh na výmaz dlužníka z obchodního rejstříku.“) změny jen potud, že ve větě první, části věty za středníkem, výslovně dovoluje soudu učinit si pro tyto účely předběžný úsudek o prodejnosti majetku dlužníka nebo o dobytnosti jeho pohledávek, a že ve větě druhé upravuje postup soudu po vydání rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku. Tyto změny však nemají žádný vliv na platnost závěrů formulovaných ve výše označeném bodu stanoviska, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu.
Důvod připustit dovolání k prověření argumentů týkajících se významu prohlášení, kterým má být ve smyslu ustanovení §4a odst. 2 ZKV opatřen seznam majetku a závazků dlužníka pro rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka a postupu soudu, je-li takové prohlášení nesprávné nebo neúplné (jež jsou svým obsahem rovněž kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem), Nejvyšší soud rovněž neshledal.
Jak se podává z odvolání i dovolání, dlužnice podanými opravnými prostředky nezpochybňuje závěr, že navrhující věřitelka doložila (ve smyslu §4 odst. 2 věty první ZKV) vůči ní svou splatnou pohledávku a že dlužnice je ve smyslu §1 odst. 2 věty první ZKV v úpadku pro platební neschopnost. Snaží se toliko prosadit, aby soud na závěr o jejím úpadku reagoval nikoli prohlášením konkursu na její majetek, nýbrž zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku (dle §12a odst. 4 ZKV). Úprava obsažená v §12a odst. 4 ZKV je tu výjimkou z pravidla formulovaného pro dlužnické návrhy v §12a odst. 1 ZKV a pro věřitelské návrhy v §12a odst. 2 ZKV (že za předpokladů tam uvedených soud prohlásí konkurs na majetek dlužníka). Má-li soud jakékoli pochybnosti o předpokladech, za kterých má být taková výjimka uplatněna, musí vždy přijmout rozhodnutí podle §12a odst. 1 nebo odst. 2 ZKV a nikoli rozhodnutí podle §12a odst. 4 ZKV.
Ostatně, bez zřetele k tomu, je-li navrhovatelem konkursu věřitel nebo dlužník, žádný z nich (jakkoli by si to i přál) se v pozici takového navrhovatele nemůže domáhat rozhodnutí, jímž bude návrh na prohlášení konkursu zamítnut podle §12a odst. 4 ZKV. Věřiteli nebo dlužníku, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, zapovídá možnost dožadovat se formou opravných prostředků proti usnesení o prohlášení konkursu přijetí rozhodnutí podle §12a odst. 4 ZKV přímo text zákona (srov. §12a odst. 1 a 2 ZKV, vždy části věty za středníkem). Nemůže-li se změny usnesení o prohlášení konkursu na usnesení, jímž se návrh na prohlášení konkursu zamítá podle §12a odst. 4 ZKV pro nedostatek majetku, úspěšně domoci dlužník, který návrh na prohlášení konkursu sám podal nebo který k věřitelově návrhu na prohlášení konkursu přistoupil (podle §4 odst. 4 ZKV), pak není žádného důvodu přiznat tuto možnost dlužníku, který popsané procesní úkony sice neučinil, leč v mezích podaných opravných prostředků závěr, že navrhující věřitel měl k podání návrhu na prohlášení konkursu aktivní věcnou legitimaci (že doložil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku) a že byl osvědčen dlužníkův úpadek, nenapadá.
Obrana dlužnice popsaná v dovolání by tedy mohla mít vliv na výsledek dovolacího řízení, jen kdyby obstál její názor, že podmínkou prohlášení konkursu na majetek dlužníka je, aby dlužníkův majetek postačoval k úhradě nákladů konkursu. To se však nestalo (jak popsáno výše, judikatorně ustálen je názor opačný) .
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu