ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.194.2006.1
sp. zn. 29 Odo 194/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně S. B. S. S. s. r. o., proti žalovanému Ing. P. V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 500.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 144/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. září 2005, č.j. 4 Cmo 321/2004-122, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. září 2005, č.j. 4 Cmo 321/2004-122, potvrdil rozsudek ze dne 19. února 2004, č.j. 3 Cm 144/2000-105, jímž Krajský soud v Brně, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v kasačním usnesení ze dne 22. října 2002, č.j. 4 Cmo 248/2001-61, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 16. listopadu 2000, č.j. 3 Sm 342/2000-23 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud s odkazem na ustanovení čl. I. §1, §2, §10 a §69 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) zdůraznil, že námitka žalovaného ohledně neoprávněné manipulace se směnkou není důvodná. I kdyby žalovaný prokázal - pokračoval odvolací soud - že se na rubu směnky podepsal v okamžiku, kdy na směnce nebyla vyplněna směnečná suma, neznamená to, že by údaj směnečné sumy nemohl být posléze do směnky doplněn. Takové doplnění směnky přitom nelze považovat ani za změnu textu směnky.
Neopodstatněnou odvolací soud shledal rovněž výhradu ohledně „chybějícího podpisu vyplňovacího prohlášení“. Dohoda o vyplnění blankosměnky totiž může být uzavřena v jakékoliv formě, tj. i konkludentně a nedostatek podpisu takovou dohodu a tím ani směnku neplatnou nečiní, nehledě nato, že námitka absence podpisu vyplňovacího prohlášení směnečnému rukojmímu ani nepřísluší.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatel zdůrazňuje, že „žalovaná tzv. směnka“ nikdy nebyla blankosměnkou. Tento názor opírá o skutečnost, že v době, kdy tzv. směnku jako směnečný rukojmí podepsal, neobsahovala údaj ohledně směnečné sumy, přičemž vzhledem k absenci dohody o vyplňovacím právu nešlo o řádnou směnku. Podepsal-li text směnky předtím, než byla směnečná suma do směnky vepsána, je ve smyslu čl. I §69 směnečného zákona „zavázán pouze podle textu původního“.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Jelikož vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud - jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.) - správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení čl. I. §1 směnečného zákona cizí směnka obsahuje:
1) označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána;
2) bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;
3) jméno toho, kdo má platit (směnečníka);
4) údaj splatnosti;
5) údaj místa, kde má být placeno;
6) jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
7) datum a místo vystavení směnky;
8) podpis výstavce.
Podle ustanovení čl. I. §10 směnečného zákona, nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.
Ustanovení čl. I. §69 směnečného zákona dále určuje, že byl-li změněn text směnky, jsou ti, kdož se podepsali na směnku po této změně, zavázáni podle změněného textu; ti, kdož se podepsali dříve, jsou zavázáni podle textu původního.
Jak je zřejmé z obsahu námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, žalovaný „neoprávněnou manipulaci“ se směnkou dovozoval ze skutečnosti, že v době, kdy směnku jako rukojmí podepsal, na této nebyla vyplněna směnečná suma a dlužníkem nebylo podepsáno vyplňovací směnečné prohlášení. Výhrada neexistence dohody o vyplňovacím právu, obsažená v dovolání, tak nebyla ve včasných námitkách uplatněna. Argumentace dovolatele ohledně neplatnosti směnky (pro neuvedení směnečné sumy) a ohledně změny textu směnky (jejím doplnění o směnečnou sumu), vycházející z předpokladu, že mezi směnečníkem a výstavcem nebyla uzavřena dohoda o vyplňovacím právu, již z tohoto důvodu nejsou způsobilé zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Přitom závěr, podle něhož směnečný zákon pro dohodu o vyplňovacím právu nepředepisuje žádné formální náležitosti, je standardně zastáván jak právní teorií, tak soudní praxí (k tomu srov. např. Kovařík Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4., dopl. vydání. Praha: C.H. Beck, 2005, str. 47 - 48, jakož i důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003, pod číslem 62).
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2007
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu