ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.420.2006.1
sp. zn. 29 Odo 420/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatele L. M., zastoupeného advokátem, za účasti B. d. P., zastoupeného advokátem, o neplatnost usnesení členské schůze družstva, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 86/2003, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2005, č. j. 14 Cmo 452/2004-111, takto:
I. Dovolání proti té části výroku usnesení ze dne 21. září 2005, č. j. 4 Cmo 287/2005-227, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku, jímž rozhodl o nákladech odvolacího řízení, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Navrhovatel je povinen zaplatit B. d. P. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.075,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 18. srpna 2004, č. j. 36 Cm 86/2003-90, kterým Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení náhradní členské schůze B. d. P. (dále jen „družstvo“) konané dne 17. července 2002 v 17,00 hodin v P., jimiž členská schůze rozhodla o přijetí nových nájemníků za členy družstva, schválila účetní závěrku a navržený způsob vypořádání hospodářského výsledku roku 2001 a rozhodla o výplatě jednorázové odměny členům orgánů družstva a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje je za správné. S odkazem na ustanovení §239 odst. 8 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) uvedl, že úprava institutu náhradní členské schůze dopadá i na případy, kdy se řádná členská schůze stane „neusnášeníschopnou“ až v jejím průběhu. Náhradní členská schůze pak projedná a rozhodne ty „záležitosti“ programu, které se na řádné členské schůzi právě z důvodu její neschopnosti usnášet se neprojednaly. Tak i proběhla náhradní členská schůze družstva konaná dne 17. července 2002. Body programu pod čísly 4, 8 a 13 (tj. ty, u nichž se navrhovatel domáhá určení neplatnosti usnesení) na členské schůzi projednány nebyly z důvodu její „neusnášeníschopnosti“, stalo se tak až na náhradní členské schůzi a „ke střetu rozdílných rozhodnutí o stejných záležitostech nedošlo“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soud aplikované právní normy nesprávně vyložil. Vytýká odvolacímu soudu, že se řádně nevypořádal s jeho argumentací a své rozhodnutí nevysvětlil logicky a úplně. Vyjadřuje přesvědčení, že závěr odvolacího soudu, podle něhož náhradní členská schůze projedná a rozhodne ty body programu, na které se na původní schůzi nedostalo, je v rozporu se zněním zákona, tedy „že pořad jednání musí být nezměněn“. Nesouhlasí rovněž s rozhodnutím o nákladech řízení.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Družstvo považuje dovolání navrhovatele za opožděné a rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolatel - jak výslovně uvedl v dovolání - napadá rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání (ve shora uvedeném rozsahu) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává - a potud má dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za přípustné - ve výkladu ustanovení §239 odst. 8 obch. zák. co do požadavku kladeného na svolání náhradní členské schůze s nezměněným pořadem jednání, neboť jde o otázku, která dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu řešena.
Podle ustanovení §239 odst. 8 věty první a druhé obch. zák. není-li členská schůze schopna se usnášet, svolá představenstvo náhradní členskou schůzi tak, aby se konala do 3 týdnů ode dne, kdy se měla konat členská schůze původně svolaná. Náhradní členská schůze musí být svolána novou pozvánkou s nezměněným pořadem jednání.
Shora citované ustanovení upravuje podmínky pro svolání náhradní členské schůze v případě, že členská schůze není usnášeníschopná. Přitom - mimo jiné - vyžaduje, aby náhradní členská schůze měla nezměněný pořad jednání. Situace, že členská schůze není schopna se usnášet, však může nastat nejen na počátku takové schůze, nýbrž i v jejím průběhu, poté, co členská schůze již o některých z projednávaných záležitostí pořadu jednání rozhodla [viz závěry formulované v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ohledně povinnosti družstva uvést v zápisu o členské schůzi (§241 odst. 1 písm. c/ obch. zák.) výsledky hlasování, tj. počet přítomných členů družstva a počet souhlasných hlasů pro přijetí každého usnesení]. V takovém případě je požadavek „nezměněného pořadu jednání“ naplněn, zahrnuje-li ty záležitosti, o nichž právě pro neschopnost se usnášet členská schůze nerozhodla. Akceptace dovolatelem zastávaného právního názoru, podle kterého pořad jednání náhradní členské schůze musí být shodný s pořadem jednání původně svolané členské schůze, pročež musí obsahovat i ty záležitosti, o nichž členská schůze v době předtím, než se stala usnášení neschopnou, rozhodla, by pak nesmyslně nutila náhradní členskou schůzi k rozhodování o záležitostech již jednou rozhodnutých, což institutu a působnosti náhradní členské schůze odporuje. Přitom nové rozhodnutí členské schůze o věci již dříve rozhodnuté by nemělo žádné právní účinky, neboť sledované účinky nastolilo již předchozí rozhodnutí členské schůze.
Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo zamítnuto a navrhovateli vznikla povinnost nahradit družstvu náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé družstvu sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5.000,- Kč podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč, a celkem činí 5.075,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. května 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu