ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.58.2005.1
sp. zn. 29 Odo 58/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce B. d. N. P., družstva, zastoupeného advokátem, proti žalovanému „B. d. B-K.“, družstvu, zastoupenému advokátem, o určení existence věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 97/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2004, č. j. 16 Co 124/2004-64, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2004, č. j. 16 Co 124/2004-64 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. prosince 2003, č. j. 14 C 97/2002-41, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rovněž ve výroku označený rozsudek ze dne 2. prosince 2003, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žalobu na určení, že podle §28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření č. 297/1992 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, a mění a doplňuje zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb. a zákona č. 509/1991 Sb. (dále jen „transformační zákon“), vzniklo na budovách čp. 1156 a 1157 postavených na stavebních pozemcích parc. č. 1315/1 a 1316/1, zapsaných na listu vlastnictví 1415 pro katastrální území V., obec H. m. P., u Katastrálního úřadu P.-m., ve prospěch žalobce věcné břemeno podle §151n a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), omezující žalovaného jako vlastníka budov způsoby uvedenými ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně zjistil úplně skutkový stav a vyvodil z něj i odpovídající právní závěry.
Zdůraznil, že soud prvního stupně se správně zaměřil na řešení zásadní otázky, zda předpoklad vzniku věcného břemene ve smyslu ustanovení §28d transformačního zákona - pořízení bytu - je naplněn i v případě, že místnosti, o něž jde, jsou odpovídajícím způsobem nejen vystavěny, ale také určeny k bydlení kolaudačním rozhodnutím. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že uvedené ustanovení se týká pouze bytů, které ke dni účinnosti zákonného opatření č. 297/1992 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, a mění a doplňuje zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., a zákona č. 509/1991 Sb., (dále též jen „zákonné opatření“), tj. ke dni 23. června 1992, existovaly ve smyslu občanskoprávním.
Ustanovení §28d transformačního zákona - pokračoval odvolací soud - se nevztahuje na všechny byty pořízené z finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě formou nástaveb a vestaveb, ale pouze na byty pořízené tímto způsobem, které byly navíc ke dni účinnosti transformačního zákona (správně zákonného opatření) jako byty zkolaudovány. Došlo-li ke kolaudaci předmětných bytů rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 4. ledna 1995, tedy po účinnosti zákonného opatření, nevzniklo věcné břemeno ze zákona a uživatelé bytů si musí vztahy k vlastníku budovy upravit jiným způsobem.
Neakceptoval názor žalobce, že závěr soudu prvního stupně vychází z formalistického pojetí bytu, zatímco zákonodárce měl na mysli materialistické pojetí, podle něhož je třeba považovat za byty i místnosti, které jako byty sloužily, aniž byly v době nabytí účinnosti zákonného opatření již zkolaudovány, s odůvodněním, že tento názor není ničím podložen a nevyplývá ani z předmětného zákona. Pokud by se transformační zákon ve znění zákonného opatření měl vztahovat i na dosud nedostavěné nebo nezkolaudované byty, byla by tato skutečnost promítnuta do znění příslušného ustanovení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel namítá, že odvolací soud při rozhodování vycházel pouze z „jazykového a gramatického“ výkladu ustanovení §28d transformačního zákona u formulace podmínky „pořízení bytů“ dané do souvislosti s časovým údajem vzniku věcného břemene „dnem účinnosti tohoto zákonného opatření“, a nepřihlédl k výkladu teleologickému, historickému a systematickému. Pokud zákonné opatření má řešit právní vztahy k bytům pořízeným formou nástaveb a vestaveb v rámci družstevní bytové výstavby, které byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě, bylo by nelogické, aby zákonodárce vyčlenil pouze ty byty, které byly přede dnem účinnosti zákonného opatření zkolaudovány a ponechal stranou ty, které sice fakticky existovaly a byly členy družstva užívány, i když zkolaudovány - z různých důvodů - byly později. Zákonodárce si dle názoru žalobce nemohl být vědom toho, že pojem „byt“ bude soudy interpretován tak, že k jeho vzniku bude nutné rozhodnutí příslušného orgánu o kolaudaci.
Vyjadřuje přesvědčení, že je-li ustanovení §28d transformačního zákona nadále v platnosti, pak se vztahuje na všechny byty pořízené z finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě formou nástaveb a vestaveb do stávajících budov jiného vlastníka a věcná břemena vznikají ke všem bytům, které byly zkolaudovány i po účinnosti zákonného opatření. Opačný výklad by vedl k nepřiměřené tvrdosti, pokud by došlo ke kolaudaci bytu například několik dnů po nabytí účinnosti zákona.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že v daném případě šlo o zcela výjimečnou situaci v procesu privatizace bytového fondu M. č. P., a proto byla i po ukončení sporu uzavřena dohoda o majetkoprávním vypořádání, v níž převodce nemovitosti snížil kupní cenu, dále byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene a smlouva o užívání nemovitosti. Podání dovolání po uzavření těchto smluv proto považuje za nadbytečné.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud spatřuje, a potud má dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za přípustné, ve výkladu ustanovení §28d odst. 1 transformačního zákona.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pro právní posouzení věci je rozhodný především výklad transformačního zákona ve znění zákonného opatření č. 297/1992 Sb.
Podle ustanovení §28d transformačního zákona, pokud byly v družstevní bytové výstavbě pořízeny byty, na které byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě formou nástaveb a vestaveb do stávajících budov, aniž se budova stala předmětem podílového spoluvlastnictví družstva a původního vlastníka budovy, zřizuje se dnem účinnosti tohoto zákonného opatření ve prospěch družstva, popřípadě jeho právního nástupce na budově věcné břemeno podle §151n a násl. občanského zákoníku, které dále omezuje vlastníka budovy tak, že
a) pro nájemní vztahy k bytům získaným nástavbou či vestavbou platí ustanovení občanského zákoníku o nájmu družstevního bytu;
b) družstvo nebo jeho právní nástupci mají k těmto bytům práva a povinnosti pronajímatele, není-li mezi nimi a vlastníkem budovy dohodnuto jinak;
c) pro stanovení nájemného z těchto bytů platí předpisy o způsobu výpočtu nájemného v bytech stavebních bytových družstvech;
d) nájemné z těchto bytů platí nájemce družstvu nebo jeho právnímu nástupci; úhradu za plnění poskytovaná s užíváním platí nájemce vlastníkovi budovy, popř. jiné osobě (odstavec 1). Zhodnocení domu pořízením bytu nebo nebytového prostoru podle předpisů o poskytnutí finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě formou nástavby a vestavby je pro účely tohoto zákonného opatření považováno za náhradu za omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 90/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se za byt ve smyslu ustanovení §685 a násl. obč. zák. pokládá soubor místností (popřípadě jednotlivá obytná místnost), které jsou rozhodnutím stavebního úřadu určeny k trvalému bydlení podle §76 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jak se zčásti podává i z důvodů tohoto rozhodnutí, tento požadavek se zásadně uplatňoval tam, kde byl splnitelný (existují i stavby, u kterých se zřetelem k době jejich vzniku na předložení podobného rozhodnutí bezvýjimečně trvat nelze).
Potud je závěr odvolacího soudu o tom, že ustanovení §28d odst. l transformačního zákona se vztahuje jen na byty, tedy na místnosti, které jsou rozhodnutím stavebního úřadu určeny k trvalému bydlení, správný.
Nejvyšší soud však nesdílí závěr, podle něhož se ustanovení §28d transformačního zákona vztahuje jen na byty „zkolaudované“ ke dni jeho účinnosti, tj. ke dni 23. června 1992.
V této otázce je třeba přisvědčit argumentaci dovolatele, že odvolací soud se zabýval jen jazykovým a gramatickým výkladem citovaného ustanovení a nepřihlédl k teleologickému výkladu. Měla-li úprava vtělená do transformačního zákona s účinností od 23. června 1992 zákonným opatřením řešit vztahy vzniklé vestavbou či nástavbou bytů na nemovitosti jiného vlastníka zřízením věcného břemene, pak tím nepochybně byla sledována pro tento účel komplexní úprava těchto vztahů a nikoliv jen částečná k těm bytům, které byly již kolaudovány ke dni účinnosti zákonného opatření. Vztahy k bytům rozestavěným a zkolaudovaným po dni účinnosti zákonného opatření by tak opět zůstaly neřešeny. Žádný logický důvod k tomu, aby bylo rozlišováno, zda věcné břemeno bude zřízeno k bytům zkolaudovaným do 22. června 1992 a po tomto datu, se nenabízí. Pokud ke dni účinnosti zákonného opatření byly byty již pořízeny (jako je tomu v této věci), to znamená stavebně dokončeny a schopny užívání jako byty, byť dosud nezkolaudovány a byla splněna i druhá zákonná podmínka, že šlo o byty, na jejichž pořízení byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc družstevní bytové výstavbě, přičemž následně byly zkolaudovány, pak se ustanovení §28d transformačního zákona vztahuje i na ně. Časový okamžik - den účinnosti - zákonného opatření tak není významný z hlediska potřeby úpravy vztahů vzniklých vybudováním bytů formou nástaveb a vestaveb v nemovitosti jiného vlastníka k určitému dni, tento okamžik by byl významný jen v situaci, pokud by záměrem bylo omezit uvedený způsob budování bytů. Ze zákonného opatření však nic takového nevyplývá a skutečnost, že ustanovení §28d transformačního zákona platí dosud, na rozdíl od ustanovení §28a a 28c uvedeného zákona, která byla již zrušena, svědčí o správnosti tohoto závěru.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, který své rozhodnutí založil na závěru, že ustanovení §28d transformačního zákona se vztahuje jen na ty místnosti, které byly rozhodnutím stavebního úřadu již určeny k trvalému bydlení ke dni účinnosti zákonného opatření, je tak nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a poněvadž důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V další fázi řízení se soud prvního stupně bude zabývat i otázkou, zda dosud trvá předmět sporu, nastolenou vyjádřením žalovaného k dovolání.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu