ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.686.2006.1
sp. zn. 29 Odo 686/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce M. B. zastoupeného Mgr. L. T., advokátem proti žalovaným 1) Ing. P. M., a 2) M. M., oběma zastoupeným JUDr. R. M., advokátem vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 206/2002, o 1,325.000,- Kč s příslušenstvím ze směnky, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2005, č. j. 5 Cmo 78/2005 - 99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9.014,25 Kč do rukou jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2004, č. j. 50 Cm 206/2002 – 46, ve výroku, kterým tento soud ponechal vůči druhé žalované v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. dubna 2002, č. j. Sm 410/2001 – 13 (druhý výrok), změnil výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke druhé žalované tak, že jí uložil povinnost zaplatit žalobci 61,493,25 Kč na náhradu nákladů námitkového řízení (třetí výrok) a dále jí uložil povinnost zaplatit žalobci 61.404,- Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení (pátý výrok).
Odvolací soud zopakoval důkaz smlouvou o sdružení ze dne 11. února 1998, kterou uzavřeli R. W., s. r. o., S. s. r. o., A.m W. a M. B. (dále jen „smlouva“). Podle článku I. smlouvy je účelem sdružení společné podnikání v oblasti výroby, distribuce a prodeje energetického nealkoholického nápoje s označením R. W. Podle téhož článku sdružují účastníci k výkonu činnosti finanční prostředky, znalosti, zkušenosti a podnikatelské kontakty, které považují za jiné majetkové hodnoty předpokládané zákonem tak, že A. W. a M. B. poskytnou do sdružení finanční prostředky každý ve výši 1,375.000,- Kč, R. W., s. r. o. poskytne organizaci a zajištění výroby a balení, vlastní distribuční síť a vlastní obchodní kontakty a S., s. r. o. poskytne schválenou recepturu a název nápoje, dopravní a skladovací techniku a prostory a ochranné známky R. W. Poskytnuté věci jednotlivě určené zůstávají ve vlastnictví účastníka, který je poskytl. Ostatní účastníci jsou oprávněni takové věci bezplatně užívat. Poskytnuté vklady do sdružení jsou účastníci povinni vložit do sdružení bez zbytečného odkladu, nejpozději do 12. února 1998. Poskytnuté finanční prostředky k dosažení účelu smlouvy jsou odděleny od ostatního majetku účastníků a zaúčtovány jako dočasně uložené vklady a sdružení je povinno je vrátit nejpozději do 31. prosince 1998. K zajištění plnění tohoto závazku jednatel sdružení Ing. P. M. vystavil dvě směnky, jednu pro A. W., druhou pro M. B., vždy na 1,375.000,- Kč, obě avalované M. M., které byly předány při podpisu smlouvy. Pokud nebudou prostředky ve lhůtě vráceny, mají oba remitenti právo uplatnit směnky.
Odvolací soud uzavřel, že podle ustanovení §831 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) mohou být účastníci sdružení povinni poskytnout podle smlouvy o sdružení pro účel sdružení i peníze nebo věci, které jsou pak ve spoluvlastnictví všech účastníků sdružení v poměru k jejich výši, pokud jde o peníze a věci určené podle druhu, věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků sdružení. Je tedy nepochybné, že poskytnutí finančních vkladů není podle zákonné úpravy podmínkou sdružení. Odvolací soud vzal za prokázaný projev vůle účastníků A. W. a M. B., že jimi poskytnuté finanční prostředky nejsou vkladem do sdružení, ale půjčkou poskytnutou sdružení, kdy je současně vymezena lhůta splatnosti půjčky a dohodnuto zajištění splnění tohoto závazku sdružení směnkou, resp. dvěma směnkami. Konstatoval, že příslušná ustanovení smlouvy upravující návratnost půjčky a její zajištění jsou platná a směnky tedy zajišťují platný závazek. Námitky druhé žalované (spočívající v tvrzení, že soud prvního stupně pochybil, když dospěl k závěru, že námitky jí vznesené se netýkají jejích vlastních vztahů k žalobci a proto jsou nedůvodné, ačkoli ona namítá, že v době převzetí směnečného rukojemství byla majoritním společníkem společnosti R. W. s. r. o.) shledal odvolací soud nedůvodnými.
Rozsudek odvolacího soudu, a to výroky II., III. a V. napadla druhá žalovaná dovoláním, majíc ho za přípustné na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolací důvod spatřuje v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Za otázky zásadního právního významu považuje, zda lze ujednání účastníků v článku IV smlouvy vykládat jako smlouvu o půjčce, zda druhá žalovaná, jako směnečný ručitel může disponovat námitkami kauzálního charakteru, a v případě, že ano, zda je takovou námitkou námitka neplatnosti zajištěného závazkového vztahu.
Dovolatelka především namítá, že z žádného ustanovení smlouvy není patrno, že by režim vložených hodnot žalobce byl odlišný od režimu vkladů ostatních společníků, poukazuje na to, že se nikde neuvádí, že by žalobce nějaké majetkové hodnoty půjčoval a snáší argumentaci na podporu závěru, že vložené prostředky byly vkladem tak, jak jej zná ustanovení §831 obč. zák.
Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích II., III. a V. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání druhé žalované odmítl a aby jí uložil povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam, tedy že nejde jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu není z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.
Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, týkající se obsahu závazku k poskytnutí finančních prostředků převzatého žalobcem ve smlouvě, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc. Již z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné. Přitom dovolací soud neshledal ani jejich rozpor s hmotným právem.
Na druhé - dovolatelkou předestřené - otázce odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, když na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že druhé žalované kauzální námitky „s ohledem na obsah smlouvy, jak je koncipován“, náležely, když je nutno předpokládat projednání obsahu smlouvy s převzatými závazky s druhou žalovanou před jejím podpisem.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není.
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení pak není přípustné, protože nejde o rozhodnutí ve věci samé.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení podle ustanovení §3 odst. 1, §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 7.500,- Kč, paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty 1.439,25 Kč, celkem 9.014,25 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 22. srpna 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu