ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.761.2006.1
sp. zn. 29 Odo 761/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v konkursní věci dlužníka T.E.S. (T. s. p. a o.), družstva, o návrhu věřitelky Č. r. – F. ú. v Č. L., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ú. n. L. pod sp. zn. 27 K 119/98, o podání dlužníka ze dne 14. března 2006, ve znění podání ze dne 5. května 2006, takto:
I. Řízení o podání dlužníka ze dne 14. března 2006, ve znění podání ze dne 5. května 2006, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o tomto podání.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 20. prosince 2004, č. j. 27 K 119/98-305, Krajský soud v Ú. n. L. zamítl návrh věřitelky Č. r. – F. ú. v Č. L., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, T.E.S. (T. s. p. a o.), družstva, pro nedostatek majetku.
Usnesením ze dne 20. října 2005, č. j. 27 K 119/98-319, týž soud zamítl dlužníkův návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti usnesení ze dne 20. prosince 2004 (bod I. výroku), odmítl odvolání dlužníka proti usnesení ze dne 20. prosince 2004 jako opožděné (bod II. výroku) a zamítl dlužníkův návrh na obnovu řízení v jeho konkursní věci (bod III. výroku).
Usnesením ze dne 13. února 2006, č. j. 1 Ko 612/2005-339, Vrchní soud v P. potvrdil k odvolání dlužníka usnesení z 20. října 2005.
Podáním datovaným 14. března 2006, došlým soudu 24. března 2006 (č. l. 343-345), označeným jako žaloba pro zmatečnost a návrh na osvobození od soudních poplatků, doplněným dále podáním datovaným 5. května 2006, došlým soudu 10. května 2006 (č. l. 353), se dlužník domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 13. února 2006 a zastavil věc vedenou u Krajského soudu v Ú. n. L. pod sp. zn. 27 K 119/98 a dále, aby věc vedenou jako „určovací žaloba zn T 180/1103 ze dne 24. listopadu 2003“ vrátil k rozhodnutí soudu prvního stupně. Výslovně přitom uvedl, že „žaloba pro zmatečnost“ směřuje proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 13. února 2006, č. j. 1 Ko 612/2005-339 (srov. č. l. 343).
Ačkoli je podání - jak výše zmíněno - označováno jako žaloba pro zmatečnost, čeho se jím dlužník domáhá, z něj zřetelně neplyne. Dlužník při citaci ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jež má pro projednání podání za významná, směšuje ustanovení týkající se žaloby pro zmatečnost (§229 odst. 1 a 3, §232, §234 odst. 1 o. s. ř.) s ustanoveními týkajícími se dalšího mimořádného opravného prostředku, jímž je dovolání (§237 odst. 3 o. s. ř.), dožaduje se rozhodnutí o vrácení věci ohledně „určovací žaloby“, o které usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodováno a v doplňujícím podání tvrdí, že „odvolání (přijaté odvolacím soudem) je vlastně povolením obnovy řízení“.
Kdyby mělo být podání dlužníka pokládáno za dovolání proti usnesení odvolacího soudu, bylo by namístě je bez dalšího odmítnout podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. V rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně z 20. října 2005 ve výrocích I. a II. je důvodem odmítnutí dovolání skutečnost, že dovolání proti takovému rozhodnutí není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu a v rozsahu, v němž se potvrzující výrok týkal zamítnutí návrhu (správně žaloby) na obnovu řízení, proto, že taková žaloba nemohla mít vzhledem k ustanovení §66b odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů nikdy úspěch.
V případě, že vskutku jde (má jít) o žalobu pro zmatečnost, by bylo namístě její postoupení věcně příslušnému krajskému soudu (srov. §235a o. s. ř.). Nejvyšší soud, jemuž bylo dlužníkovo podání adresováno, totiž k projednání takové žaloby v prvním stupni povolán není.
Oběma výše popsaným způsobům vyřízení dlužníkova podání ovšem předchází potřeba reagovat na neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, jenž nastal v průběhu řízení o dlužníkově podání a který spočívá v tom, že dlužník k 20. prosinci 2006 ztratil způsobilost být účastníkem řízení. K uvedenému datu byl totiž dlužník (podle údajů z jeho rejstříkového spisu, vedeného u Krajského soudu v Ú. n. L., oddílu Dr., vložky 45) vymazán z obchodního rejstříku bez právního nástupce.
Nejvyšší soud proto řízení o dlužníkově podání zastavil podle §107 odst. 1 a odst. 5 věty první o. s. ř.
Výrok o nákladech řízení o dlužníkově podání je odůvodněn již tím, že dlužníku, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, jejich náhradu přiznat nelze a takový dlužník nemůže být ani zavázán k jejich náhradě.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu