ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.968.2005.1
sp. zn. 29 Odo 968/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně J., spotřební družstvo N. P., proti žalované K2, v. o. s., zastoupené advokátem, o zaplacení 564 771,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v J. pod sp. zn. 7 C 88/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v H. K. ze dne 13.4.2005, č. j. 25 Co 309/2004 303, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady dovolacího řízení v částce 23.294,25 Kč do rukou jejího právního zástupce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v J. vydání rozsudku, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí podíl na sdružení založeném účastníky podle §829 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) v částce 26 330,- Kč, podíl na zisku ve výši 38 441,- Kč a částku 500 000,- Kč, kterou žalobkyně poskytla jako finanční hodnotu do sdružení ve formě peněžního vkladu.
Okresní soud v J. žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 24.3.2004 č. j. 7 C 88/2000 281, žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 564 771,- Kč (výrok I.), nahradit náklady řízení v částce 28 592,- Kč (výrok II.), a na účet soudu částku 9 284,- Kč (výrok III.), do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Soud vycházel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 29.11.1993 v souladu s §829 a násl. obč. zák. smlouvu o sdružení (dále též jen „smlouva o sdružení“), jehož účelem bylo společné hospodaření v rámci dealerského prodeje motocyklů, příslušenství a jiných produktů značky Y. K dosažení účelu, t.j. k uzavření dealerské smlouvy, zakoupení produktů značky Y., pokrytí počátečních nákladů s provozováním činnosti sdružení a pro potřeby společné činnosti sdružení se žalobkyně zavázala poskytnout sdružení vklad 500 000,- Kč. Tuto částku žalobkyně poskytla sdružení podle výpisu z účtu dne 6.12.1993. Žalovaná se zavázala poskytnout za účelem dosažení účelu sdružení právo nájmu v provozovně v N. P., podnikatelská práva a povinnosti z pozice provozovatele obdobné činnosti z hlediska živnostenského zákona, odborné personální vybavení, odborné technické zázemí a práva a povinnosti dealera produktů značky Y. v rozsahu vyplývajícím z dealerské smlouvy. Na základě žádosti žalované ze dne 24.3.1998 a výpovědi žalobkyně ze dne 24.3.1998 se účastnice dohodly na zániku sdružení a na provedení účetní závěrky a inventury ke dni 25.9.1998. Podle výkazu zisku a ztrát vyhotoveného společností C. s. r. o. N. P. činil vypořádací podíl žalobkyně na činnosti sdružení 38 441,- Kč a podíl na činnosti sdružení za rok 1998 26 330,- Kč. Soudem ustanovený znalec neshledal ve vyúčtování žádné závady, soud proto ohledně těchto částek žalobě vyhověl.
Soud vyhověl žalobě i ohledně částky 500 000,- Kč, kterou nepovažoval za vklad do sdružení, ale za částku určenou na nákup produktů značky Y. Uzavřel, že tyto peníze se staly předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků sdružení, přičemž šlo o jedinou částku, která byla do sdružení vložena. Žalovanou do sdružení vložená práva k nehmotným statkům nelze podle soudu podřadit druhově určeným věcem, takže jejich vložením do sdružení nedochází ke změně vlastnictví.
Je-li podíl žalobkyně k poskytnutým druhově určeným věcem dán jako poměr hodnoty jí poskytnutých určených věcí k celkové hodnotě všech účastníky poskytnutých druhově určených věcí, pak tento podíl žalobkyně je jedna (500.000 : 500.000). Z tohoto pohledu má žalobkyně podle soudu právo na vrácení částky 500 000,- Kč.
Krajský soud v H. K. jako soud odvolací na základě odvolání žalované rozsudkem, citovaným v záhlaví tohoto rozhodnutí, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku I., kterou byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 64 771,- Kč (první výrok); jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 500 000,- Kč zamítl (druhý výrok), stanovil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 46 363,20 Kč (třetí výrok III.), uložil účastníkům zaplatit České republice-Okresnímu soudu v J. náklady řízení, a to žalobkyni ve výši 13 603,- Kč a žalované ve výši 1 681,- Kč (čtvrtý výrok) a konečně žalobkyni stanovil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 56 088,- Kč (pátý výrok).
Odvolací soud souhlasil se závěry soudu prvního stupně ohledně zjištění, že ke dni 25.9.1998 došlo k zániku sdružení, které účastnice založily ve smyslu §829 obč. zák. a to v důsledku vystoupení žalobkyně, protože je tvořily pouze dvě osoby a že v důsledku vypořádání majetku získaného společnou činností sdružení náleží žalobkyni částky 26 330,- Kč a 38 441,- Kč, které představují podíl na majetku a na zisku sdružení podle §841 obč. zák. Nesouhlasil však se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni náleží právo na vrácení vkladu v částce 500 000,- Kč. Poukázal na to, že peněžitý vklad nelze vrátit tomu, kdo jej poskytl, v případě, že je spotřebován a fakticky ani právně neexistuje. Vklad žalobkyně se stal předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků sdružení podle smlouvy o sdružení v poměru 60 ku 40 ve prospěch žalované podle §833 obč. zák. Podle smlouvy o sdružení jej účastnice použily na zahájení činnosti sdružení k uzavření dealerské smlouvy a k zakoupení produktů značky Y. Tento vnos žalobkyně tudíž zcela zanikl spotřebováním v důsledku činnosti sdružení. Ke dni zániku sdružení již neexistoval jako vklad, na jehož vrácení by měla žalobkyně právo podle §841 obč. zák. Bylo proto možno vypořádat toliko majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení v určených podílech podle části druhé věty ustanovení §841 obč. zák.
Proti měnícímu zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, když nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že peněžitý vklad ve výši 500 000,- Kč nelze vrátit. Vyslovuje názor, že každý peněžitý vklad v průběhu společné činnosti sdružení je spotřebován a tudíž při ukončení činnosti se logicky nemůže „v původní podobě nacházet“. V případě zániku sdružení by žádný účastník, který poskytl peněžitý vklad k dosažení účelu sdružení, neměl nárok na jeho vrácení, což je v rozporu s kogentní úpravou obsaženou v ustanovení §839 obč. zák. Potud poukazuje na komentář k citovanému ustanovení, podle kterého pokud účastník poskytl do sdružení věci, které již zanikly, respektive ztratily svou původní hodnotu nebo byly zpracovány, má účastník právo na majetkové vypořádání svého podílu v penězích (Komentář k občanskému zákoníku, autorů JUDr. Milan Holub a kol., LINDE, a. s., Praha).
Žalobkyně s odůvodněním, že předmětný rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“), navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání odkazuje na ustanovení smlouvy o sdružení, považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje zamítnutí dovolání.
Se zřetelem k bodům 2 a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.
Dovolání proti měnícímu zamítavému výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., který záleží v nesprávném právním posouzení ve věci. Nesprávné právní posouzení podle citovaného ustanovení může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle nesprávného právního předpisu nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný případ nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §833 obč. zák. poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků.
Ustanovení §839 obč. zák. určuje, že účastníkovi, který vystoupil nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích.
Z ustanovení §841 obč. zák. pak plyne, že při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.
Pro posouzení charakteru částky 500 000,- Kč, kterou odvolací soud oproti soudu prvního stupně hodnotil jako vklad do sdružení, který není věcí individuálně určenou a proto jej nelze vrátit, je rozhodující výklad smlouvy o sdružení, kterou účastnice uzavřely 29.11.1993.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné především skutkové závěry, podle kterých:
1) Účelem sdružení podle článku I. smlouvy o sdružení bylo společné hospodaření v rámci dealerského prodeje motocyklů příp. jiných produktů značky Y. a v jeho rámci co nejefektivnější využití všech personálních a majetkových možností, které mohou účastníci pro účely tohoto sdružení poskytnout.
2) Účastnice se v článku III. smlouvy o sdružení zavázaly poskytnout do sdružení vklady ve smlouvě konkrétně specifikované, a to tak, že žalovaná poskytne právo nájmu k provozovně v N. P., všechna podnikatelská práva a povinnosti z postavení provozovatele podle živnostenského zákona, odborné personální vybavení a technické zázemí a práva a povinnosti dealera produktů Y. vyplývající z uzavřené dealerské smlouvy (písm. a/ uvedeného článku) a žalobkyně složí peněžní vklad 500 000,- Kč určený k zakoupení potřebného minimálního množství produktů značky Y. (písm. b/ tohoto článku).
3) V článku VI. odst. 7, smlouvy o sdružení bylo sjednáno, že v případě zániku sdružení před úplným prodejem produktů značky Y., zakoupených za prostředky žalobkyně, se tato stane vlastníkem neprodaných produktů.
4) Peněžní vklad žalobkyně byl spotřebován při činnosti sdružení v souladu s účelem, k němuž byl složen.
Z výše uvedených skutkových závěrů plyne nejen to, že částka 500 000,- Kč byla určena na činnost sdružení (aby vůbec mohlo začít provozovat dealerský prodej produktů značky Y.) a také byla na tento účel použita, nýbrž i to, že uvedený vklad byl posuzován jako věc zastupitelná (srov. článek VI. odst. 7, smlouvy o sdružení).
Závěr odvolacího soudu je v souladu nejen s ustanoveními smlouvy o sdružení, ale také s ustanoveními §839 a §841 obč. zák.
Především je nutno uvést, že nároky uplatněné žalobkyní podléhají režimu ustanovení §841 obč. zák. upravujícím nároky účastníků při rozpuštění (zániku) sdružení a nikoli režimu ustanovení §839 obč. zák., jež upravuje případy, kdy jde o majetkové nároky osoby, jejíž účast ve sdružení skončila, aniž sdružení zaniklo (typově má-li sdružení více než 2 členy). Odkaz žalobkyně na ustanovení §839 obč. zák. je tudíž nepřesný (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 33/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pravdou ovšem je, že při majetkovém vypořádání mají účastníci zaniklého sdružení obdobné nároky jako účastník, jehož účast ve sdružení zanikla podle §839 obč. zák.
Částka 500 000,- Kč vložená žalobkyní se jako věc druhově určená stala ve smyslu §833 obč. zák. spoluvlastnictvím účastníků sdružení, které ji také použilo k dosažení účelu sdružení. Výsledek hospodaření sdružení se projevil podílem žalobkyně na zisku. Vrácení věci přichází v úvahu jen u vkladu učiněného formou věcí individuálně určených, které zůstávají ve vlastnictví vkladatele a ve smyslu §833 věta druhá obč. zák. jsou v bezplatném užívání účastníků sdružení (tyto individuálně určené věci se po zániku sdružení vkladateli vrací s přihlédnutím k jejich opotřebení). Jestliže se vklad žalobkyně stal podílovým spoluvlastnictvím účastníků sdružení, nemůže být jako takový vrácen, ale musí být vypořádán ve smyslu §841 obč. zák., což se také v daném případě stalo přisouzením podílu na majetku sdružení v částce 26 330,- Kč a podílu na zisku v částce 38 441,- Kč žalobkyni (srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2005, sp.zn. 29 Odo 444/2005).
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná a proto jí náleží ve smyslu §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále též jen „vyhláška“). Sazba odměny za dovolací řízení podle §3 odst. l bodu 6 vyhlášky činí částku 39 000,- Kč. Tato částka se snižuje podle §18 odst. 1 vyhlášky o 50% na částku 19 500,- Kč, jelikož advokát žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). K této částce náleží paušální náhrada podle §13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. (ve znění účinném do 31. srpna 2006) ve výši 75,- Kč. Konečná výše dovolacích nákladů žalobkyně činí tedy částku 19 575,- Kč. Spolu s náhradou za 19% daň z přidané hodnoty (ve výši 3.719,25 Kč) tak činí částka přiznaná žalované k tíži žalobkyně 23.294,25 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 25. září 2007
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu