ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1283.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1283/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2007 o dovolání obviněného P. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 61 To 321/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 107/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 2. 2007, č. j. 4 T 107/2006-199, byl obviněný P. D. v bodě 1/ uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2/ trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., kterých se měl dopustit jednáním popsaným v tzv. skutkové větě výroku rozsudku. Za tyto trestné činy byl podle §250b odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému zároveň stanovena povinnost splácet ve zkušební době dlužné výživné ve výši 27.750,- Kč. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. s. s., a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 61 To 321/2007, kterým podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Důvodem zrušení napadeného rozsudku bylo to, že soud prvního stupně o podané obžalobě nejprve rozhodl trestním příkazem ze dne 13. 7. 2006, č. j. 4 T 107/2006-153. Tento trestní příkaz obviněný sice napadl podáním odporu, avšak - jak odvolací soud zjistil - již po skončení zákonné osmidenní lhůty uvedené v ustanovení §314g odst. 1 tr. ř., která v daném případě podle odvolacího soudu uplynula dnem 4. 8. 2006. Proto nemohly nastat účinky předpokládané v ustanovení §314g odst. 2 tr. ř. (zrušení trestního příkazu). Trestní příkaz se tudíž stal pravomocným. Podle odvolacího soudu pak soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem, jestliže za konstatovaného stavu věci o podané obžalobě v hlavním líčení znovu rozhodl, a to rozsudkem. Proto tento rozsudek jako nezákonný zrušil. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 28. 6. 2007 (§140 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu a zároveň i proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 2. 2007, sp. zn. 4 T 107/2006, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. ř.) ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že „soud ve svém rozhodnutí nesprávně posoudil jednání, pro které byl obžalován a posléze uznán vinným, po stránce právní.“ V uvedené souvislosti pak dovolatel uplatnil a rozvedl argumenty, na jejichž základě dovodil, že v případě trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. nenaplnil znaky jeho skutkové podstaty po objektivní ani po subjektivní stránce. Pokud jde o trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., je podle dovolatele zřejmé, že jeho jednání nebylo vedeno úmyslem tento trestný čin spáchat, tzn. že v jeho případě chybí úmyslné zavinění jako základní podmínka jeho trestní odpovědnosti. V závěru dovolání proto navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný nad rámec podání učiněného jeho obhájkyní (zde srov. ustanovení §265d odst. 2 věta druhá tr. ř.) své dovolání doplnil též vlastním podáním ze dne 15. 10. 2007 (viz str. 215, 216 spisu), ve kterém poukázal především na to, že odpor proti trestnímu příkazu vydanému soudem prvního stupně podal ve skutečnosti včas, a to v podobě e-mailové pošty zaslané soudu dne 3. 8. 2007 a téhož dne soudem přijaté (viz str. 217 spisu).
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že dovolatel sice napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, avšak v projednávaném případě se nejedná o rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť jím nebylo rozhodnuto o vině nebo o trestu, a zároveň nejde ani o jiné z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. V tomto smyslu je dovolání obviněného nutno považovat za nepřípustné. S ohledem na tyto skutečnosti státní zástupkyně své vyjádření uzavřela tím, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí aby za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Jde o rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání (písm. a/), rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn (písm. b/), usnesení o zastavení trestního stíhání (písm. c/), usnesení o postoupení věci jinému orgánu (písm. d/), usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření (písm. e/), usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání (písm. f/), usnesení o schválení narovnání (písm. g/), nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenými pod písmeny a/ až g/ (písm. h/).
Z obsahu ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. tedy vyplývá, že mezi rozhodnutí, která lze napadnout dovoláním, nejsou zahrnuta tzv. zrušovací rozhodnutí podle §258 odst. 1 tr. ř., když právě takové rozhodnutí v posuzovaném případě odvolací soud vydal. Na tom současně nic nemění ani skutečnost, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje zjevně nesprávné poučení o možnosti podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku (viz str. 2, 3 usnesení). Dovolání přitom nemohlo směřovat ani proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně (případně dalším jeho výrokům), neboť tento rozsudek byl odvolacím soudem v celém rozsahu zrušen.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Z důvodů rozvedených v předcházejících odstavcích proto Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného P. D. tak, že se jako nepřípustné odmítá, aniž by napadené rozhodnutí meritorně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
S ohledem na povahu projednávané věci považuje Nejvyšší soud za nezbytné na okraj poznamenat, že v případě včas podaného odporu proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2006, č. j. 4 T 107/2006-153, ve formě podání předpokládaného v ustanovení §59 odst. 2 věta druhá tr. ř. (viz doklad založený č. l. 217 spisu), by ke zrušení tohoto trestního příkazu došlo automaticky (§314g odst. 2 tr. ř.), aniž by k tomu bylo třeba jakéhokoliv rozhodnutí soudu. Jestliže následující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 2. 2007, č. j. 4 T 107/2007-199, byl rozhodnutím odvolacího soudu podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. bez dalšího zrušen, pak ani s ním nelze spojovat žádné účinky (právní moc, vykonatelnost). Tím by se ovšem - za předpokladu ve lhůtě podaného odporu proti trestnímu příkazu - vytvořil právní stav, jenž by ve svém důsledku znamenal, že o obžalobě státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, sp. zn. 2 ZT 243/2005-28, kterou podal na obviněného P. D. pro trestné činy podle §213 odst. 1 tr. zák. a §250b, odst. 2, odst. 3 tr. zák., nebylo de facto nijak rozhodnuto, tzn. že trestní stíhání obviněného by v takovém případě dosud nebylo pravomocně ukončeno. Soud prvního stupně by za těchto okolností byl povinen dál pokračovat v řízení a rozhodnout (srov. §180 odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler