ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1293.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1293/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2007 o dovolání podaném K. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 145/2007 ze dne 17. 4. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 89/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 3 T 89/2006 ze dne 8. 2. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pokusem k trestnému činu neposkytnutí pomoci podle §8 odst. 1 k §208 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dohledem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti let a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal K. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 145/2007 ze dne 17. 4. 2007 a to tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal K. P. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku vznesl námitky výlučně ve vztahu k pokusu trestného činu neposkytnutí pomoci podle §8 odst. 1 k §208 tr. zák., kterým byl rovněž shledán vinným. V uvedeném směru namítl, že skutkový stav věci nebyl náležitě (v patřičném rozsahu) soudy zjištěn a o skutkových okolnostech zůstaly pochybnosti. To proto, že nebylo dostatečně zjištěno, jaký vliv na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v uvedených souvislostech mělo jeho zranění (při dopravní nehodě), utrpěný šok a alkohol v jeho krvi. Znalec z oboru toxikologie uvedl, že hladinu v krvi dovolatele nebylo možné určit ani přibližně a znalec z oboru psychiatrie vycházel z toho, že se dovolatel v kritické době nacházel ve stavu prosté střední opilosti, když vycházel pouze z neurčitých výpovědí svědků a neurčitých lékařských zpráv. Namítl, že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly podstatně sníženy v důsledku zranění a šoku při dopravní nehodě, čemuž nasvědčuje i to, že se po nehodě neorientoval v místě i času, kdy bloudil po okolí. V tomto směru navrhl také posudek z oboru soudního lékařství, který by posoudil vliv zranění po nehodě na jeho další chování, když z doposud učiněných skutkových zjištění nelze mít za prokázané, že příčinou dopravní nehody a následného jednání dovolatele byl pouze alkohol. Poukázal i na to, že při rozhodování o trestu soudy nedostatečně přihlédly k osobě dovolatele s tím, že účelu trestu by bylo dosaženo trestem kratšího trvání. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanovením §265l odst. 1 tr. ř. citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně „k dalšímu řízení“. Požádal také, aby předseda senátu dovolacího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel namítá ve skutečnosti pouze neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení provedených důkazů soudy a fakticky tak napadá soudy učiněná skutková zjištění, přičemž tato skutečnost nemůže být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl ve věci uplatněn. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. potom uvedl, že ten je spatřován pouze v tom, že odvolání dovolatele bylo zamítnuto. Tento dovolací důvod přitom uplatněný podle druhé alternativy v něm uvedené by mohl být právně relevantním pouze tehdy, jestliže by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícímu byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jeho námitky však žádnému z uvedených dovolacích důvodů neodpovídají a tak tento závěr lze v předmětné věci vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně (který byl soudy právně kvalifikován jako pokus k trestnému činu neposkytnutí pomoci podle §8 odst. 1 k §208 tr. zák., když právě výlučně proti němu směřují dovolací námitky), dovolatel namítl, že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti ve vztahu k uvedenému skutku byly podstatně snížené, přičemž soudy uvedenou skutečnost při svém rozhodování nevzaly v úvahu. Toto jeho tvrzení však bylo i předmětem řízení před oběma soudy, které však i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se zejména i závěry plynoucími ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie s adekvátním závěrem o jeho správnosti a úplnosti při současném konstatování, že s ohledem na tuto skutečnost není vyžádání dalšího znaleckého posudku v tomto směru (jak navrhoval dovolatel) namístě. Ve věci přijaté závěry potom i odvolací soud opřel také o svědeckou výpověď policisty V., samotnou výpověď dovolatele i zprávu lékaře, který po nehodě dovolatele ošetřoval. Nelze než uzavřít, že v důvodech svých rozhodnutí se soudy adekvátně zabývaly i všemi znaky skutkové podstaty pokusu k označenému trestnému činu, stejně jako jeho materiálním znakem z hlediska společenské nebezpečnosti jednání dovolatele a v této souvislosti ukládanému trestu. Pokud za těchto okolností i s ohledem na rozsah a obsah ve věci vedeného dokazování dospěly k závěru o vině dovolatele pokusem k trestnému činu neposkytnutí pomoci, nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s právní kvalifikací samotného skutku. Nelze než zdůraznit, že námitky dovolatele uplatněné takto z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právě směřují pouze do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné, když zjevně neopodstatněně byl za daných okolností takto namítán dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené proto dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka