ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1379.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1379/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2007 o dovolání podaném obviněným D. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 12 To 161/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 117/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 6 T 117/2006, byl obviněný D. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 9. 6. 2006 kolem 18.10 hodin v obci Ž., maskován kulichem, tmavými brýlemi a šátkem přes obličej, vešel do prodejních prostor čerpací stanice B., spol. s r. o., s nožem v ruce ohrožoval obsluhu R. S., požadoval na ní peníze, R. S. mu ze strachu vydala celkem částku 25.744,- Kč, z toho 23.186,50 Kč ke škodě B., s. r. o., a 2.557,50 Kč ke škodě provozovatele čerpací stanice R. S.,“ a dále že „dne 18. 7. 2006 kolem 13.30 hodin v obci Ž., vešel do prodejních prostor čerpací stanice B., spol. s r. o., s nožem v ruce požadoval na obsluze čerpací stanice R. S. peníze, ta mu ze strachu vydala částku 7.568,- Kč, z toho 6.245,- Kč ke škodě B., s. r. o., a 1.323,- Kč ke škodě provozovatele čerpací stanice R. S.“. Za tento trestný čin byl obviněný podle §234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let s dohledem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl současně uložen trest propadnutí věci ohledně předmětů (věcí) jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným náhradu škody, a to firmě B., s. r. o., ve výši 29.431,50 Kč a R. S. ve výši 16.766,50 Kč.
Proti předmětnému rozsudku podala - do výroku o trestu - odvolání v neprospěch obviněného státní zástupkyně a do výroku o náhradě škody podala odvolání též poškozená R. S. O těchto odvoláních rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 12 To 161/2007, jímž k odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že se obviněný při nezměněném výroku o vině, výroku o trestu propadnutí věci a výroku o náhradě škody odsuzuje podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. vykoná ve věznici s dozorem. Odvolání poškozené R. S. bylo výrokem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 6. 2007 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým napadl výrok o trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že na rozdíl od soudu prvního stupně, který se otázkou trestu podrobně zabýval, vydal odvolací soud toliko „administrativní rozhodnutí,“ jímž bylo víceméně vyhověno požadavkům státní zástupkyně a nijak nebyl brán zřetel na polehčující okolnosti a argumenty obhájce. V uvedené souvislosti odvolacímu soudu vytkl, že náležitě nepřihlédl k okolnostem činu, při kterém dovolatel neužil jakéhokoliv násilí, a nepřihlédl ani k jeho osobě a rodinným poměrům. Dovolatel zdůraznil, že se k trestnému činu plně doznal a od počátku spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení při objasňování své trestné činnosti. V minulosti vedl řádný život, navíc živí a stará se o dvě nezletilé děti. Podle přesvědčení dovolatele mu byl napadeným rozhodnutím odvolacího soudu uložen nepřiměřeně vysoký trest, ačkoliv v jeho případě zákon umožňoval i uložení trestu podstatně mírnějšího, jak to správně učinil soud prvního stupně.
S ohledem na výše uvedené důvody v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a poté tomuto soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, nebo aby Nejvyšší soud sám rozhodl o zmírnění uloženého trestu na trest s podmíněným odkladem, jak to učinil soud prvního stupně.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že námitky směřující toliko proti přílišné přísnosti uloženého trestu nelze obsahově podřadit pod použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci lze napadat jen nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu, lze dovoláním napadnout prakticky jen z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle státního zástupce však napadené rozhodnutí netrpí ani vadami předpokládanými v posledně citovaném ustanovení a dovolatel je konečně ani nenamítal. Své vyjádření k dovolání obviněného uzavřel státní zástupce tím, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a toto rozhodnutí aby za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Státní zástupce současně vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné než navrhované rozhodnutí.
Obviněný D. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání jako mimořádném opravném prostředku úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (v judikatuře srov. zejména R 22/2003 SbRt.). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.
V posuzovaném případě opřel obviněný D. S. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o námitky, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně při ukládání trestu odnětí svobody nezohlednil v jeho prospěch méně závažné okolnosti spáchaného činu (nevykonal žádné násilí), jeho doznání a spolupráci s orgány činnými v trestním řízení ani jeho osobní a rodinné poměry. V důsledku toho mu pak měl uložit nepřiměřeně přísný trest.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že dovolatel odvolacímu soudu de facto nevytkl žádná hmotně právní pochybení, se kterými zákon uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojuje. Uplatněné námitky svým obsahem zároveň neodpovídají ani žádnému jinému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., tedy ani důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na jehož podkladě lze napadat výrok o trestu, avšak výlučně v zákonem přesně (taxativně) vymezených případech.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného D. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler