ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.213.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 213/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2007 dovolání obviněného V. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 5 To 94/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 15/2004, a rozhodl takto:
Dovolání V. L. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2006, sp. zn. 46 T 15/2004, byl obviněný V. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Za tento trestný čin a sbíhající se přípravu trestného činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 16/2003 ze dne 30. 3. 2004, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 75/2004 ze dne 4. 10. 2004, byl podle §219 odst. 2 tr. zákona a §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 roků a 6 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 16/2003 ze dne 30. 3. 2004, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 75/2004 ze dne 4. 10. 2004.
Pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost S. s., spol. s r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) dne 31. 1. 2001 s úmyslem obohatit se uzavřel po předchozím souhlasu valné hromady společnosti S. s., spol. s r. o., (dále jen S. s.), v notářské kanceláři JUDr. J. F. s V. H., formou notářského zápisu sepsaného JUDr. J. F., smlouvu o převodu obchodního podílu, na jejímž základě nabyl obchodní podíl V. H. ve společnosti S. s., na který připadal splacený vklad ve výši 90.000,- Kč, a to za kupní cenu ve výši 10.000.000,- Kč, kterou se V. H. zavázal uhradit nejpozději do 28. 2. 2001, přestože od začátku věděl, že ji neuhradí, ale pro vzbuzení dojmu, že tak v souladu s touto smlouvou učiní, vystavil téhož dne ve S., v pokoji v objektu restaurace majitelky své tchýně E. K. jako M. K. ve prospěch V. H. šek znějící na částku 400.000,- CAD s uvedením data 30. 10. 2001, přestože věděl, že tento šek není a nebude ke dni 30. 10. 2001 krytý, neboť účet, na jehož vrub byl tento šek vystaven, byl na žádost obžalovaného zrušen ke dni 25. 2. 1998, čímž V. H., způsobil škodu ve výši 10.000.000,- Kč;
2) dne 13. 2. 2001 s úmyslem obohatit se poté, co uvedl společníky společnosti S. s. v omyl o důvodech úhrady a tito dali souhlas se zaplacením částky 150.000,- USD z účtu společnosti S. s., o níž jim nepravdivě tvrdil, že se jedná o sankční pokutu uloženou blíže neurčenou bankou se sídlem v K., u níž pro společnost S. s. zajišťoval úvěr ve výši až 3.000.000,- CAD, za nesplnění podmínek úvěrové smlouvy, přestože věděl, že s žádnou bankou v K. o úvěru pro společnost S. s. nejednal, dal účetní společnosti S. s., J. U., podklady k převodu této částky z účtu společnosti S. s., na účet své dcery N. K., k němuž měl dispoziční právo, a poté tyto peníze použil pro vlastní potřebu, čímž společnosti S. s. způsobil škodu ve výši 5.591.850,- Kč
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali odvolání obviněný, státní zástupce i poškozená společnost S. s. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 1. 11. 2006 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 5 To 94/2006
I. Podle §259 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce doplnil o výrok, kterým se obžalovanému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. řádu ukládá trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. NOKIA 6210, se SIM kartou;
II. Podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání poškozené společnosti S. S. částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody
a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že se obžalovaný zavazuje podle §228 odst. 1 tr. řádu nahradit škodu poškozenému S. s., spol. s r. o., a to zaplacením částky ve výši 5.591.850,- Kč.
III. Podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uvádí, že napadá v celém rozsahu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel tvrdí, že svým chováním nenaplnil jednak subjektivní stránku, jednak objektivní stránku trestného činu. Již od počátku trestního stíhání tvrdil, že nikoho neuvedl v omyl, nevyužil něčího omylu, ani nezamlčel podstatné skutečnosti.
K bodu 1) rozsudku především uvádí, že v jeho jednání nebyl úmysl obohatit se, od počátku nevěděl, že kupní cenu nezaplatí, naopak tuto cenu uhradil v hotovosti. Skutečnosti, které by naplňovaly skutkovou podstatu trestného činu, mu dle jeho názoru nebyly prokázány.
Pokud jde o bod 2) rozsudku, dovolatel uvádí, že soudy obou stupňů vzaly v úvahu pouze výpovědi svědků, kteří měli všichni zájem na jeho odsouzení a kteří shodně uváděli, že pro společnost S. s. vyřizoval půjčku u banky, přičemž ve skutečnosti se jednalo o osobní půjčku panu D., což po celou dobu trestního stíhání uváděl. Ani v tomto jednání dle dovolatele nebyl žádný úmysl obohatit se, naopak měl úmysl půjčkou panu D. pomoci. Dále dovolatel uvádí, že celé trestní stíhání bylo založeno na vykonstruovaných lžích svědků a nebylo vedeno podle zákona. V rámci tohoto tvrzení poukazuje na některé procesní okolnosti (byl obviněn a proti své vůli donucen vypovídat, nebyl poučen a byl donucen podepisovat množství dokumentů, kterým ani nemohl rozumět a přečíst si je bez brýlí atd.). V procesních pochybeních dovolatel spatřuje porušení práva na spravedlivý proces..
Znovu zdůrazňuje, že jeho odsouzení bylo založeno na lživých výpovědích svědků, byla porušena zásada presumpce neviny.
V petitu podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně. k níž by došlo zrušením, pozbudou podkladu, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně navrhuje, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby, případně že zastaví trestní stíhání dle §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu.
K dovolání je připojen přípis dovolatele ze dne 14. 2. 2007 (nepodaný prostřednictvím obhájce), v němž dovolatel souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Dále je připojen přípis obhájce obviněného z téhož dne, jehož obsahem je, že dovolatel nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Ke dni rozhodnutí o dovolání nebylo Nejvyššímu soudu doručeno stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství k obsahu podaného dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla odvolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem trestního práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že uvedenému dovolacímu důvodu dovolání neodpovídá, neboť neobsahuje žádnou námitku, která by primárně směřovala k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, ačkoli dovolatel v obecné rovině tvrdí, že rozhodnutí soudu druhého stupně je na nesprávném právním posouzení založeno. Toto nesprávné právní posouzení však nikterak nespecifikuje. Veškeré námitky dovolatele napadají samotná skutková zjištění soudu, tedy údajný nedostatečný rozsah dokazování a zejména hodnocení provedených důkazů včetně posouzení věrohodnosti svědeckých výpovědí. Teprve ve vazbě na údajně nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav pak dovolatel formálně odkazuje na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Jak je již výše uvedeno uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však sleduje zcela opačnou situaci, tedy případ, kdy rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, tedy kdy je právní posouzení primární příčinou nesprávnosti rozhodnutí, nikoli kdy je důsledkem údajného nesprávného skutkového zjištění. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek k revizi skutkových zjištění neslouží, dovolací soud je naopak učiněnými skutkovými zjištěními z předchozího řízení vázán. Dovolání nemá povahu dalšího odvolání a Nejvyšší soud není soudem řádné třetí instance.
Námitky proti skutkovým zjištěním soudu se tedy neslučují jak s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani s žádným jiným z dovolacích důvodů uvedených v jejich taxativním výčtu dle §265b odst. 1 tr. řádu. Pokud by odvolatel uplatnil pouze tento dovolací důvod, muselo by být podané dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Lze tedy uzavřít, že v případě obviněného V. L. bylo dovolání uplatněné na základě ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. To současně znamená, že dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu pak nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Proto v souladu s citovaným ustanovením zákona rozhodl v posuzovaném případě tak, že se dovolání obviněného V. L. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. dubna 2007
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h