ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.392.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 392/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. dubna 2007 o dovolání podaném obviněným R. G., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 7 To 265/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 179/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 5 T 179/2005, byl obviněný R. G. uznán vinným pod bodem I/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., pod bodem II/ a), b) pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. (bod II/ b), a dále pod bodem III/ a), b) pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., pokračujícím trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák (bod III/a), kterých se dopustil jednotlivými skutky (útoky) popsanými ve výrokové části rozsudku. Za skutek pod bodem I/ byl obviněný podle §238 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců a 15 dnů, pro jehož výkon byl podle „§39“ odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 12. 2005, sp. zn. 1 T 112/2005, jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutky pod body II/ a III/ rozsudku byl obviněný podle §238 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39 odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 10. 2005, sp. zn. 7 T 94/2005, jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O povinnosti obviněného nahradit jednotlivým poškozeným způsobenou škodu pak soud rozhodl výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř.
O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podal obviněný a v jeho neprospěch též státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 7 To 265/2006, jímž k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o obou uložených souhrnných trestech. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že se obviněný R. G. za skutek pod bodem I/ podle §238 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsuzuje k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou. Současně byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 1 T 112/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto, že za skutky pod body II/ a III/ se obviněný podle §238 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsuzuje k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 10. 2005, sp. zn. 7 T 94/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného bylo výrokem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým napadl výrok o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku (odvolání). Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neboť měla být přeceněna společenská nebezpečnost spáchaných skutků.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel připustil, že skutky, jimiž byl uznán vinným, sice vykazují znaky v rozsudku uvedených trestných činů, avšak trest, který mu byl za jejich spáchání uložen, je nepřiměřeně přísný. Důvod této nepřiměřenosti spatřoval dovolatel v tom, že soud nezvážil veškeré polehčující okolnosti, které při ukládání trestu v úvahu vzít měl. V uvedené souvislosti dovolatel zdůraznil, že v době spáchání předmětných trestných činů si hledal práci, byl v tíživé sociální situaci a neměl finanční prostředky k obstarání základních životních potřeb. Dovolatel poukázal na to, že na místě činu nikdy nezpůsobil žádnou zbytečnou škodu (např. násilným otevíráním skříní) a nehledal ani další věci k odcizení. Protože se po propuštění z posledního výkonu trestu snažil získat práci, je podle dovolatele zřejmé, že se napravil. Ke spáchání dalších trestných činů jej vedla výlučně jeho tehdejší zoufalá finanční situace. Dovolatel připomněl, že již v řízení o odvolání upozorňoval na nepřiměřenou výši uloženého trestu. Odvolací soud však namísto toho, aby namítanou vadu rozsudku soudu prvního stupně odstranil, naopak jeho důvodně podané odvolání zamítl a zároveň vyhověl odvolání státního zástupce. Svým nesprávným postupem tak podle dovolatele naplnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu tohoto mimořádného opravného prostředku podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 7 To 265/2006, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí.
V rámci podaného dovolání obviněný současně podal podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Chebu podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl dovolacímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který nyní na podkladě napadeného rozhodnutí vykonává.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž je podané dovolání sice přípustné, avšak odvolatelem použitá argumentace neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle názoru státní zástupkyně by dovolatelovy námitky vůči nepřiměřenosti uloženého trestu spíše nasvědčovaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak ani ten by v posuzovaném případě nebylo možno úspěšně uplatnit, neboť obviněnému (dovolateli) byl uložen trest v rámci trestní sazby, stanovené zákonem na trestné činy, kterými byl uznán vinným. Pokud jde o skutková zjištění, ze kterých soudy vycházely, nelze podle státní zástupkyně dospět k závěru o jejich extrémním rozporu s právním posouzení jednání obviněného (dovolatele). Své vyjádření proto uzavřela tak, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., což znamená, že o něm nelze věcně rozhodnout. Proto navrhla, aby podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Současně vyslovila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby i pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) či b) tr. ř., bylo dovolání projednáno v neveřejném zasedání.
Obviněný R. G. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1 odst. 2 písm. a), h) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházejí bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení je správné s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V posuzované věci dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje hmotně právní vady napadeného rozhodnutí (i jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně) s ohledem na namítanou nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že při svém rozhodování o trestu nezohlednily všechny v úvahu přicházející polehčující okolnosti a možnost jeho nápravy mírnějším trestem, když trestné činy spáchal v důsledku své neutěšené sociální situace. Námitky dovolatele tak ve skutečnosti směřují vůči skutkovým zjištěním soudů (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) týkajícím se mj. jeho osoby, na kterých bylo následně založeno rozhodnutí o druhu a výměře uloženého trestu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem de facto opírán o námitky procesní povahy, s nimiž pak dovolatel spojuje hmotně právní důsledky týkající se nesprávné aplikace zásad vyplývajících z ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. (byť tato hmotně právní ustanovení výslovně necituje). Svým mimořádným opravným prostředkem se tak dovolatel domáhal přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci s poukazem na existenci relevantních skutkových okolností, které podle něj soudy nevzaly při rozhodování o trestu v úvahu, ačkoliv k nim přihlédnout měly. Jeho námitky proto pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci II. ÚS 217/03). Namítané vady výroku o trestu (tj. nepřiměřenost trestu) současně nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž se vztahuje na jiné (taxativně uvedené) případy vadného rozhodnutí o trestu.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6). V případě obviněného R. G. bylo dovolání uplatněné na základě ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. To současně znamená, že dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak nebylo v daném případě možno přiznat žádné opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Proto v souladu s citovaným ustanovením zákona rozhodl v posuzovaném případě tak, že se dovolání obviněného odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Předseda senátu soudu prvního stupně nepodal k podnětu dovolatele Nejvyššímu soudu návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. na přerušení výkonu rozhodnutí. Zároveň ani Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal důvody pro odklad či přerušení výkonu rozhodnutí vlastním postupem podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. dubna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler