ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.434.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 434/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2007 dovolání obviněného M. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 5 To 48/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 2/2005, a rozhodl takto:
Dovolání M. B. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 33 T 2/2005, byl obviněný M. B. uznán vinným jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zákona za použití §143 tr. zákona, jednak trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, dílem dokonaným, dílem nedokonaným, a konečně trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona, §8 odst. 1 k §257a odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona, dílem dokonaným, dílem nedokonaným.
Za to byl odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zákona, §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakékoliv pracovní činnosti v oblasti bankovnictví, pokud by tato souvisela jakýmkoliv způsobem s dispozicí finančními prostředky, jakož i bezhotovostními platebními prostředky, na dobu 5 let.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu bylo uloženo nahradit poškozené Ž. b., a. s., P., způsobenou škodu ve výši 717.000,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení ode dne 16. 3. 2005.
Dle §229 odst. 2 tr. řádu byla Ž. b., a. s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
I.
v době od 30. 7. 2003 do 20. 1. 2004 v O. jako zaměstnanec Ž. b., a. s., v O., v úmyslu neoprávněně se obohatit, vstoupil do databáze informací k účtům zahraničních klientů Ž. b., a. s., získal informace o stavu a pohybu finančních prostředků na těchto účtech a o podpisových vzorech klientů této banky a na základě takto získaných informací napodobil podle podpisových vzorů ve 14-ti případech (dále ve výroku konkretizovaných pod body 1 – 14) podpisy na příkazech k převodu a poté zajistil převedení finančních prostředků, kdy takto zajistil na účet, vedený na jméno T. P., převedení finanční částky v celkové výši 733.147,06 Kč a pomocí platební karty V., kterou si opatřil na základě smlouvy o vydání a používání debetní karty V. s datem 1. 8. 2003, jež vyplnil a opatřil napodobeným podpisem majitele účtu T. P., přičemž dne 13. 8. 2003 převzal PIN k této kartě, a poté v době od 15. 8. 2003 do 27. 1. 2004 vybral z bankomatů ve městech F. M., H., V., B., H. n. M., S. a O. finanční prostředky v celkové částce ve výši 717.000,- Kč a uvedeným jednáním způsobil Ž. b., a. s., P., škodu ve výši 733.147,06 Kč;
II.
ve dnech 14. 11. 2003 v 11.53 hod. a 12. 12. 2003 ve 12.40 hod. v O. jako zaměstnanec Ž. b., a. s., pobočka O., v úmyslu neoprávněně se obohatit vstoupil do databáze informací k účtu, vedeného na majitele I. I., občana R. f., získal informace o stavu a pohybu finančních prostředků na tomto účtu a o podpisovém vzoru majitele účtu a na základě těchto informací zajistil padělání podpisů majitele účtu na 4 příkazech k převodu na celkovou částku 1.359.949,- Kč, které potom předložil dne 24. 2. 2004 v 10.30 hod. prostřednictvím dosud neustanovené osoby na pokladně pobočky Ž. b., a. s., v O., kdy tato částka měla být převedena na účet, jež byl založen dne 17. 2. 2004 u Č. s., a. s., v P., na jména M. G., k převodu finančních prostředků ve výši 1.359.949,- Kč ke škodě majitele účtu I. I. však nedošlo, neboť Ž. b., a. s., nebyl proveden převod z důvodu prošlé platnosti dokladu totožnosti majitele účtu I. I. a rovněž z důvodu, že předkládající osoba neprokázala svou totožnost,
přičemž jednáním popsaným v bodě I./1.-14. a v bodě II. zamýšlel způsobit Ž. b., a. s., škodu v celkové výši 2.093.096,- Kč, přičemž však co do částky 1.359.949,- Kč ke způsobení škody fakticky nedošlo.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2006 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 48/2006 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutek, pro který byl uznán vinným, nelze hmotněprávně posuzovat jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zákona za použití §143 tr. zákona, podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona, jak to učinily soudy obou stupňů.
Dovolatel konstatuje, že co se týče jeho doznání při ukončení přípravného řízení, toto bylo učiněno za situace, kdy byl již rok ve vazbě a své doznání k trestné činnosti tak učinil za špatného psychického stavu, v příslibu okamžitého propuštění z vazby na svobodu, což bylo vzápětí realizováno. Svůj postoj ke stíhané trestné činnosti tak změnil právě z těchto důvodů.
V dalších částech odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku detailně rozebírá některé skutkové okolnosti posuzovaného případu s tím, že vyslovuje nesouhlas se skutkovými závěry soudu. Opakuje, že vytýkané jednání celkově nelze posuzovat jako trestný čin, tím spíše trestný čin padělání a pozměňování peněz. Dle názoru dovolatele odvolací soud skutková zjištění v napadeném rozhodnutí nesprávně hmotněprávně posoudil.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby podle §226 písm. c) tr. řádu.
Kromě toho dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon napadeného rozhodnutí.
K podanému dovolání podal své písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Upozorňuje na skutečnost, že dovolatel sice formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, fakticky však neuvádí jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a zákonných znaků souzených trestných činů, popř. nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Dovolatel ve skutečnosti na základě vlastního hodnocení důkazů prosazuje skutkovou verzi, podle které se souzeného skutku vůbec nedopustil, a domáhá se tak naprosto zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí. O skutkovém charakteru námitek dovolatele svědčí dle názoru státního zástupce i petitní část dovolání, ve které se dovolatel domáhá zproštění obžaloby z důvodů §226 písm. c) tr. řádu, tj. proto, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Jelikož námitky dovolatele směřují do oblasti skutkových zjištění a takovéto námitky dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají, státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s výše uvedeným dovolacím důvodem podané dovolání v souladu není.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel v rámci uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadá výhradně správnost učiněných skutkových závěrů soudů obou stupňů a dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi skutku. Námitky tohoto druhu by mohly být v řízení o dovolání relevantní pouze tehdy, jestliže by bylo možno dospět k závěru o extrémním nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů obou stupňů, pokud by takový extrémní nesoulad dovolatel namítal. O takový případ se však v dané věci nejedná, dovolatel pouze nesouhlasí se skutkovými závěry soudu a ryze formálně tvrdí, že se jedná o nesprávné právní posouzení skutku.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určen k revizi skutkových zjištění učiněných v předchozím pravomocně ukončeném řízení, nemá povahu dalšího odvolání a Nejvyšší soud nemá povahu soudu řádné třetí instance. Jestliže se tedy dovolatel odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení, pak obsah jeho dovolání také musí charakteru těchto výtek odpovídat, tedy poukazovat na nesprávnosti právního posouzení a nikoli se dožadovat revize skutkových zjištění a teprve v návaznosti na jejich přehodnocení usilovat i o změnu v právním posouzení. Námitky vůči údajné nesprávnosti skutkových zjištění, rozsahu dokazování, hodnocení provedených důkazů apod. nejsou v souladu z výše uvedených důvodů ani s žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. B. odmítá.
Pokud jde o žádost dovolatele o odložení výkonu trestu, nebyl k tomuto požadavku předložen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu. S přihlédnutím k této skutečnosti a s přihlédnutím k rozhodnutí o dovolání nepovažoval Nejvyšší soud za potřebné samostatně o této žádosti dovolatele rozhodnout.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. dubna 2007
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h