ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.919.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 919/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2007 dovolání A. S., proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 1 T 182/2006, a rozhodl takto:
Dovolání A. S. se podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 1 T 182/2006, byl A. S. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., když skutkový děj je podrobně popsán ve skutkové větě výroku o vině obsažené v citovaném rozsudku. Za tyto trestné činy byl podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku a pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu byl uložen také trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2007 Krajský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 12 To 92/2007 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu rozsudku Krajského soudu v Praze z 30. 6. 2004, sp. zn. 6 T 101/2004, a to ohledně obviněného, který v tomto řízení vystupoval pod jménem R. I., jakož i všechny další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. ř. dovolání, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatou argumentace dovolatele je jeho tvrzení, že soud prvního stupně pochybil při ukládání trestu, neboť vycházel z mylného názoru, že dovolateli nelze uložit trest souhrnný. Dokazováním přitom bylo zjištěno, že nyní posuzovaného jednání se dovolatel dopustil ještě před vyhlášením rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 6 T 101/2004 a trest souhrnný mu proto měl být při respektování zásady v §35 odst. 2 tr. zák. uložen. Namítl dále, že soud prvního stupně porušil zákon rovněž tehdy, uložil-li mu podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. i trest vyhoštění na dobu neurčitou. Tento trest mu totiž nebyl uložen ani předchozím rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 10. 4. 2004, proto mu nyní mohl být uložen jen stěží, nebylo-li nikdy v tomto směru podáno odvolání státního zástupce v jeho neprospěch. Uložením tohoto trestu byl tak porušen zákaz reformace in peius. V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Praha – západ a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že dovolatel uplatnil výhrady primárně proti rozhodnutí soudu prvního stupně, čímž nesplňuje základní předpoklad k tomu, aby mohlo být kvalifikovaným podkladem k případnému zásahu do právní moci napadeného rozhodnutí ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítnuto, když současně souhlasil, aby takto Nejvyšší soud dle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. V posuzovaném případě obviněný podal dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ, který rozhodoval jako soud prvního stupně. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Z obsahu dovolání, jakož i konečného návrhu obviněného je mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že toto dovolání směřuje proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu Praha - západ, který je rozsudkem soudu prvního stupně, ačkoli z ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
Nejvyšší soud navíc považuje za užitečné uvést, že i přesto, že dovolání bylo podáno prostřednictvím advokáta, vykazuje i další vady. Z jeho obsahu je zřejmé, že i kdyby se jednalo o dovolání přípustné, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť argumentace v dovolání použitá je zcela shodná s argumentací, kterou dovolatel již jednou uplatnil ve svém řádném opravném prostředku (odvolání). S touto se přitom soud druhého stupně vypořádal, podanému odvolání vyhověl a z jeho podnětu zrušil výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně přesně dle návrhu obviněného. Je evidentní, že dovolatel tak v nynějším mimořádném opravném prostředku – dovolání – své námitky již jednou důvodně uplatněné opakuje, a to i v souvislosti s námitkami stran soudem prvního stupně uloženého trestu vyhoštění.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Jelikož v posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání není z výše uvedeného důvodu přípustné, rozhodl v souladu s citovaným ustanovením tr. ř. tak, že se dovolání A. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír J u r k a