ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1187.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1187/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci D. H., syna matky H. H., obou zastoupených advokátem, a otce P. Č., zastoupeného advokátem, o určení výživného, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 0P 26/2005, o dovolání Dina Hykyše proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 17 Co 335/2006 - 323, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 18. 5. 2006, č. j.
0P 26/2005 - 302, „uložil otci povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilého D. H., částkami 7.000,- Kč s účinností od 1. 1. 2002 a 5.000,- Kč s účinností od 1. 1. 2005 splatnými vždy do 5. dne každého měsíce předem k rukám matky tehdy nezletilého“, s tím, že „dlužné výživné za dobu od 1. 1. 2002 do 31. 5. 2006 včetně v částce 10.000,- Kč je otec povinen zaplatit nejpozději do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám matky tehdy nezletilého“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání matky Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne
27. 11. 2006, č. j. 17 Co 335/2006 - 323, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „otec je povinen platit na výživu D. H. s účinností od 1. 6. 1999 částku 3.800,- Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2000 částku 9.000,- Kč měsíčně, s účinností
od 1. 1. 2001 částku 7.500,- Kč měsíčně, s účinností od 1. 9. 2003 částku 8.100,- Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2005 částku 2.500,- Kč měsíčně s tím, že výživné
za období od 1. 6. 1999 do 13. 7. 2006 je splatné vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky a výživné od 14. 7. 2006 je splatné vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám D. H., ve výroku o dlužném výživném, nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu rozsudek okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o běžném výživném podal D. H. dovolání z důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., k němuž se ve svém vyjádření připojila jeho matka, která uvedla, že se s dovoláním zcela ztotožňuje. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně stanovil výši výživného za všechna období uvedená ve výroku jeho rozsudku, jelikož náležitě nepřihlédl
ke skutečným majetkovým poměrům otce, což dokládá jednak novými skutkovými tvrzeními týkajícími se nemovitého majetku otce a jeho družky, jednak odkazem
na příjmy otce v příslušných obdobích, které vyplývají z předložených daňových přiznání. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Otec ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, dovolání syna označil za nepřípustné a námitky obsažené
v dovolání za zcela irelevantní.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci D. H. dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o běžném výživném otce pro tehdy nezletilého dovolatele za dobu od 1. 6. 1999 do 13. 7. 2006.
Přípustnost dovolání proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu
ve věci samé podle ust. §237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že dovolatel napadá výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem
o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl věcí dále zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 o. s. ř., neboť dovolatel neměl v tomto řízení úspěch,
a náklady otce vynaložené na sepis vyjádření k dovolání advokátem nelze považovat
za účelně vynaložené náklady na bránění práva (§142 odst. 1 o. s. ř.), když dovolání je v daném případě ze zákona nepřípustné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. dubna 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu