ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.148.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 148/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně U. spol. s r. o. - v likvidaci, zastoupené advokátkou, proti žalované K. p., a. s., V. I. G., o 13,763.087,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 120/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2006, č. j. 9 Cmo 384/2005 - 82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13,763.087,08 Kč se 4 % úrokem z prodlení od 22. října 2002 do zaplacení z titulu pojistného plnění z pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky jako živelní pojištění pro případ přerušení nebo omezení provozu jejího podniku. Žalobu odůvodnila zejména tím, že v důsledku povodně ze srpna 2002 došlo k zatopení prostor provozovny na adrese P. 8, při němž byly poškozeny věci a došlo k přerušení provozu podniku od 13. 8. 2002 do 13. 11. 2002, kdy si byla nucena zajistit náhradní prostory. Za toto období žalobkyni ušel zisk 4,683.000,- Kč a ve zbytku představuje požadovaná jistina škodu za náklady a cenu materiálu a služeb. Ačkoliv žalobkyně má za to, že předmětná smlouva patří tak, jako jiné pojistné smlouvy, které v minulosti uzavřela se žalovanou, do kategorie sdružených živelních pojištění zahrnujících i nárok na pojistné plnění v důsledku přerušení či omezení provozu podniku vlivem povodně či záplav, žalovaná tvrdí, že na povodně a záplavy se předmětná smlouva nevztahuje, a odmítá požadované pojistné plnění žalobkyni poskytnout.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2005, č. j. 35 Cm 120/2003 - 59, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela prostřednictvím pojišťovacího makléře T. E. s. r. o. se žalovanou jako s pojistitelem pojistnou smlouvu č. 5109065170 ze dne 30. 11. 2001 na živelní pojištění pro případ přerušení nebo omezení provozu podniku, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele (VPP) a přílohy, z nichž se podle čl. I. bod 6 k tomuto pojištění vztahují VPP 102 obecná část a dále zvláštní části VPP č. 150, upravující živelní pojištění a definující jednotlivá pojistná rizika včetně povodně a záplav, a VPP č. 400 upravující samostatně pojištění přerušení nebo omezení provozu podniku, kde je stanoven rozsah pojistného plnění s výčtem důvodů věcných škod, v nichž však nejsou jejich definice obsaženy. Pokud jde o předmět pojištění, za tento se pokládá ušlý zisk, kterého by pojištěný dosáhl z výrobní a obchodní činnosti, a stálé náklady pojištěného, které musí bezpodmínečně vynakládat během doby trvání přerušení nebo omezení provozu, aby je bylo možno co nejdříve obnovit. Pojistná smlouva byla uzavřena na období od 1. 12. 2001 do 30. 11. 2002 a kromě ní měla žalobkyně s žalovanou uzavřenu ještě další smlouvu č. 805109032659 o pojištění majetku, která zahrnovala sdružené živelní pojištění, tzv. sdružený živel, zahrnující podle VPP 105 - na rozdíl od základního živelního pojištění - i povodeň nebo záplavu, a že žalovaná již na základě této smlouvy poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 9,980.000,- Kč za škodu vzniklou povodní na jejím majetku. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně, aniž prováděl pro nadbytečnost dokazování ohledně výše uplatněného nároku, dospěl k závěru, že z textu smlouvy č. 5109065170 jednoznačně vyplývá, že pojistitel poskytne plnění v rozsahu ustanovení VPP 400 a smlouvy, přičemž na dohodnutém rozsahu pojistného plnění podle čl. I. a II. bod 1 VPP 400, které povodeň a záplavu neuvádí, nemění nic skutečnost, že smlouva v čl. III. označeném jako „výklad pojmů“ a VPP 150 označené jako zvláštní část - živelní pojištění, definují pojmy povodeň, záplava a sdružené pojištění, protože k těmto definicím samotným se žádný z konkrétních závazků žalované ze smlouvy nevztahuje. Pokud žalobkyně tvrdila, že měla od samého počátku úmysl uzavřít smlouvu pro pojištění přerušení provozu pro případ povodně, což odpovídá definici sdruženého živlu, měla dbát na to, aby její úmysl byl v souladu s písemným projevem vůle.
Ani v průběhu soudního řízení se však žalobkyni nepodařilo prokázat, že by jí tvrzený účel pojištění provozu pro případ povodně žalované sdělila, protože jednatel makléřské společnosti T. E. s. r. o., která uzavření smlouvy zprostředkovávala, T. W., si na přesné požadavky pojistného krytí, které měl žalované předat, nepamatoval. Naopak z toho, že návrh pojistné smlouvy žalobkyně podepsala, musela žalovaná nepochybně usoudit, že její obsah je v souladu s jejími požadavky, což vyplývá i z toho, že mezi účastníky byl v době uzavření předmětné smlouvy obchodní vztah, v rámci kterého žalobkyně znala způsob uzavírání pojistných smluv žalovanou a měla k dispozici VPP 150 žalované, z nichž znala pojem sdruženého pojištění, rozdílný od definice pojištěných rizik podle VPP 400.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2006, č. j.
9 Cmo 384/2005 - 82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zopakoval dokazování pojistnou smlouvou
č. 5109065170, VPP - obecná část 102, VPP zvláštní část - pojištění přerušení nebo omezení provozu podniku 400 a VPP zvláštní část - živelní pojištění 150 a ztotožnil
se se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva o pojištění přerušení nebo omezení provozu podniku poškozením, zničením, odcizením nebo ztrátou věcí sloužících k provozu podniku žalobkyně z důvodu povodně. Poukázal na to, že režim pojištění přerušení provozu podniku upravují v celém rozsahu VPP 400 ve znění VPP 102, a není-li ujednáno jinak, pak pro vymezení pojistné události v rámci sjednaného pojištění platí ustanovení čl. V. VPP 400. Odkaz v pojistné smlouvě na VPP 150 pak bez dalšího znamená odkaz na výklad pojmů použitých ve VPP 400, neboť samotné VPP 400 blíže pojmy tam použité nevymezuje. Pokud tedy v projednávaném případě došlo k přerušení provozu podniku v důsledku poškození, zničení, apod. věcí sloužících provozu podniku žalobkyně povodní, pak tato škodní událost není pojistnou událostí ve smyslu vymezeném pojistnou smlouvou ve znění pojistných podmínek VPP 102 a VPP 400. Proto nelze přisvědčit názoru žalobkyně, jestliže s odkazem na pojistné podmínky VPP 150 v pojistné smlouvě dovozuje, že předmětná škodní událost byla událostí pojistnou
a že v pojistných podmínkách je mimo jiné živelním pojistným rizikem povodeň.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje
z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a
odst. 2 písm. b) a 242 odst. 3 o. s. ř., přičemž zásadní právní význam spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily obsah pojistné smlouvy a její rozpor s všeobecnými pojistnými podmínkami, které jsou součástí této smlouvy. Dovolatelka má za to, že pokud některá ustanovení všeobecných pojistných podmínek odporují úmyslu pojištěného sjednat pojištění v jím požadovaném rozsahu, přičemž tento úmysl byl pojišťovně znám, nelze všeobecné pojistné podmínky aplikovat na tento závazkový vztah, a platí, že se vztah mezi pojišťovnou a pojištěným řídí pojistnou smlouvou
ve smyslu §788 odst. 3 věta druhá obč. zák. platného v době jejího uzavření. Zásadní význam má podle žalobkyně dále posouzení otázky výkladu a aplikace všeobecných pojistných podmínek, vzájemného vztahu všeobecných pojistných podmínek, na něž pojistná smlouva odkazuje, ve vztahu k obsahu pojistné smlouvy. Z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. má dovolatelka za to, že odkazuje-li pojistná smlouva kromě ostatních VPP také na VPP 150, kde je upraveno živelní pojištění, včetně tzv. sdruženého živlu zahrnujícího i povodeň a záplavu, a VPP 400 v čl. V. připouštějí odchylné vymezení důvodu věcné škody, což se stalo v daném případě odkazem na VPP 150 hned na dvou místech ve smlouvě (čl. I/6 a čl. 1), přičemž v textu smlouvy samotné v čl. III., která má „vyšší právní sílu“ než VPP, je jako jeden z pojmů nepochybně se ke smlouvě vztahujících, uvedena povodeň a záplava a jejich definice, a tato část pojistné smlouvy je součástí smlouvy samotné, pak je zřejmé, že obsah čl. III a odkaz na VPP 150 má přednost před obsahem VPP 400, takže ujednání v pojistné smlouvě dokazují, že pojištění se vztahuje i na škody způsobené povodní, což odvolací soud zcela pominul. Tento závěr podporují i interpretační pravidla obsažená v §35 odst. 2 a 3 obč. zák. Podle názoru dovolatelky je z provedeného dokazování před soudem prvního stupně nepochybné (z obsahu dopisu zmocněného makléře žalobce – T. W. - ze dne 21. 10. 2002), že vůlí pojištěného bylo předejít případným škodám vzniklým povodní, záplavou, a to s ohledem na skutečnost, že se provozovna pojištěného nacházela v záplavové oblasti, což bylo žalované známo. Dovolatelka dovozuje, že odporují-li některá ustanovení všeobecných pojistných podmínek úmyslu pojištěného sjednat pojištění v jím požadovaném rozsahu, přičemž tento úmysl byl pojišťovně znám, nelze všeobecné pojistné podmínky aplikovat na tento závazkový vztah, a platí, že se vztah mezi pojišťovnou a pojištěným řídí ve smyslu §788 odst. 3 věta druhá obč. zákoníku (platného v době uzavření pojistné smlouvy) pojistnou smlouvou. Pokud jde o dovolací důvod podle §242 odst. 3 o. s. ř., připomíná zásadu obsaženou v §157 odst. 2 a 3 o. s. ř., podle níž odůvodnění rozsudku musí být srozumitelné a přesvědčivé, což rozsudek odvolacího soudu podle ní nesplňuje. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, účastnicí řízení, řádně zastoupenou zaměstnancem s právnickým vzděláním, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje
ust. §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru,
že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ust. §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzované věci žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen, a nejedná se o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu
na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Podle §788 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny (odst. 2 tohoto ustanovení). V pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v nich určených. V jiných případech se lze odchýlit jen, pokud je to ku prospěchu pojištěného (odst. 3 tohoto ustanovení).
Podle §797 odst. 2 obč. zák. právo na plnění vznikne, nastane-li skutečnost,
se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost).
Podle §807 obč. zák. z pojištění majetku má pojištěný právo, aby mu bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, týká-li se pojistná událost věci, na kterou se pojištění vztahuje.
V posuzované věci ze smlouvy o pojištění sjednané pro případ přerušení nebo omezení provozu podniku vyplývá, že k pojištění se vztahují (srov. čl. I. bod 6.) všeobecné pojistné podmínky VPP č. 102 - obecná část a dále zvláštní část VPP č. 150 - živelní pojištění a č. 400 - pojištění přerušení nebo omezení provozu podniku.
Podle čl. I. bodu 1. smlouvy nadepsaného „Pojištění pro případ přerušení nebo omezení provozu podniku“ je toto pojištění upraveno VPP 102, VPP 150 a VPP 400; dále je v něm uvedeno, že „rozsah pojištění je dále vymezen v následujících smluvních podmínkách. Předmětem pojištění je ušlý zisk, kterého by pojištěný dosáhl z výrobní
a obchodní činnosti a stálé náklady pojištěného, které musí pojištěný bezpodmínečně vynakládat během doby trvání přerušení nebo omezení provozu, aby bylo možno
co nejdříve obnovit provoz v původním rozsahu. K přerušení nebo omezení provozu musí dojít výhradně z důvodu vzniku věcné škody na pojištěných věcech sloužících provozu, které pojištěný vlastní, hospodaří s nimi, má je v pronájmu nebo podnájmu
a které užívá k podnikatelské činnosti v místě pojištění. Pojistná částka odpovídá zisku a stálým nákladům, které by pojištěný realizoval a vynaložil za předpokladu,
že by k pojistné události nedošlo během doby ručení. Pojistitel poskytne plnění
za následnou škodu v rozsahu ustanovení VPP 400 a této smlouvy za dobu přerušení provozu, pokud je tato doba delší než tři dny, nejdéle však tři měsíce (doba ručení).“
V čl. III. smlouvy nadepsaném „Výklad pojmů“ jsou uvedeny definice různých pojistných pojmů, mezi jiným i pojmu „povodeň“ a „záplava“.
Podle čl. I Všeobecných pojistných podmínek, Zvláštní část - pojištění přerušení nebo omezení provozu podniku (dále jen „VPP 400“) má z pojištění pro případ přerušení provozu fyzická nebo právnická osoba (dále jen „pojištěný“) právo na to, aby pojistitel v případě přerušení provozu z důvodu věcné škody a vzniku následné škody poskytl plnění za podmínek a v rozsahu ustanovení pojistné smlouvy a těchto pojistných podmínek. Podle čl. II odst. 1 VPP 400 za věcnou škodu se pro účely pojištění přerušení provozu považuje poškození, zničení, odcizení nebo ztráta věci sloužící provozu podniku pojištěného v souladu s jeho předmětem činnosti (dále jen „provoz“) z důvodu: a) požáru, b) výbuchu, c) úderu blesku, d) nárazu letadla nebo jeho zřícení, pádu stromů, stožárů a jiných předmětů, nejsou-li součástí věci sloužící provozu, e) hasicích, bouracích, záchranných a odklízecích prací výhradně souvisejících s událostmi uvedenými pod písmeny a) až d) tohoto odstavce. Podle čl. V. VPP 400 se pojistnou událostí pro účely těchto pojistných podmínek rozumí přerušení provozu z důvodu věcné škody vymezené v článku II. a vznik následné škody, pokud není v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Podle čl. VI. VPP 400 se následnou škodou způsobenou přerušením provozu z důvodu věcné škody (dále jen „následná škoda“) rozumí nedosažený obrat za ušlý zisk a stálé náklady, které pojištěnému nabíhají i v případě přerušení provozu.
Vzhledem k tomu, že v pojistné smlouvě je výslovně uvedeno, že plnění
za následnou škodu poskytne pojistitel v rozsahu ustanovení VPP 400 (bod 1. označený „Pojištění pro případ přerušení nebo omezení provozu podniku“), podle nichž se v čl. V. pojistnou událostí pro účely těchto pojistných podmínek rozumí přerušení provozu z důvodu věcné škody (na věci sloužící provozu podniku pojištěného) vymezené v čl. II. a vznik následné škody (nedosažený obrat, ušlý zisk a stálé náklady), pokud není v pojistné smlouvě stanoveno jinak, a mezi důvody věcné škody uvedené v čl. II. patří toliko a) požár, b) výbuch, c) úder blesku, d) náraz letadla nebo jeho zřícení, pád stromů, stožárů a jiných předmětů, nejsou-li součástí věci sloužící provozu, e) hasicí, bourací, záchranné a odklízecí práce výhradně související s událostmi uvedenými pod písmeny a) až d), pak je zřejmé, že rozsah předmětného pojištění je speciálně upraven ve VPP 400, které v jeho rámci vymezují důvody vzniku věcné škody, v důsledku nichž dojde k přerušení či omezení provozu a ke vzniku následné škody, přičemž mezi těmito důvody není povodeň ani záplava uvedena. Předmětná smlouva se tudíž nevztahuje na případy, kdy by došlo k přerušení či omezení provozu následkem povodně či záplavy.
Pokud je na jiném místě ve smlouvě uvedeno, že k pojištění se vztahují (srov. čl. I. bod 6.) všeobecné pojistné podmínky VPP č. 102 - obecná část a dále zvláštní části VPP č. 150 a dále, že pojištění je upraveno VPP 102, VPP 150 a VPP 400 (první věta odstavce č. 1 smlouvy nadepsaného „Pojištění pro případ přerušení nebo omezení provozu podniku“), jsou tyto odkazy zcela bez jakéhokoli významu ve vztahu
ke stanovení rozsahu posuzovaného pojištění a potažmo tedy i k důvodům věcných škod, v důsledku nichž dojde k přerušení či omezení provozu a ke vzniku následné škody. Nelze z toho dovodit, že VPP 150, které představují zvláštní úpravu živelního pojištění zahrnujícího v rámci tzv. sdruženého živelního pojištění i další důvody vzniku věcné škody (povodeň a záplavu), se za takové situace rovněž vztahují na rozsah pojistného plnění stanoveného posuzovanou pojistnou smlouvou. Využitelnost VPP 150 pro účely pojistné smlouvy je možná toliko z pohledu výkladu pojmů učiněného v čl. VI. (požár, úder blesku, výbuch), které VPP 400 ve svých ustanoveních zmiňuje, nicméně je nedefinuje. Ačkoliv tyto skutečnosti nejsou ze smlouvy jednoznačně zřejmé, formulace sporných ustanovení není dostatečně pregnantní, a ve smlouvě (zřejmě omylem) poněkud nečekaně následuje po „čl. I.“ (str. 1) hned „čl. III.“(str. 2), když „čl. II.“ ve smlouvě chybí, nelze přesto výkladem (§35 odst. 2 obč. zák.) dospět k jinému než ke shora uvedenému závěru, a to že úpravu rozsahu pojištění výlučně upravují VPP 400 a že ustanovení ostatních ve smlouvě vyjmenovaných všeobecných obchodních podmínek mají toliko podpůrnou výkladovou funkci ohledně těch pojmů, které nejsou ve smlouvě ani ve VPP 400 definovány. Taktéž pouhé definice pojmů „povodeň“ a „záplava“, které jsou vcelku nadbytečně obsažené v čl. III. smlouvy, nemohou být podkladem pro závěr, že i tato pojistná rizika lze považovat za platné důvody pro vznik nároku na pojistné plnění, neboť tyto jsou ve smlouvě uvedeny bez jakékoliv návaznosti na ostatní její ustanovení. Nelze tudíž v této souvislosti uvažovat o zákonem povoleném případu odchylky od ustanovení pojistné smlouvy v jiných případech, která je ve prospěch pojištěného (§788 odst. 3 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neboť je v souladu s hmotným právem, a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně podle 243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze rozsudek odvolacího soudu přezkoumat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b
odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu