ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2405.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 2405/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) J. M., b) P. M., proti žalovanému J. V., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 32.296,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 16 C 322/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. prosince 2006, č.j. 12 Co 137/2006-139, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 4. května 2004, č.j. 16 C 322/2003-68, ve znění opravných usnesení ze dne 2. prosince 2004, č.j. 16 C 322/2003-101,
a ze dne 12. prosince 2005, č.j. 16 C 322/2003-126, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 32.296,- Kč s příslušenstvím. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky domu na st.p.č. 151 o výměře 372 m², přičemž žalobce vlastní 4/12, žalobkyně 7/12 a žalovaný 1/12 těchto nemovitostí. Po povodni v roce 1997 byly nemovitosti poškozeny, což si vyžádalo provedení nutných oprav, které žalobci po předcházejícím „oslovení“ žalovaného provedli a vynaložili na ně celkem 385.500,50 Kč. Protože žalobci jsou majoritními spoluvlastníky, v souladu s ustanovením §139 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) rozhodli o provedení nezbytných úprav, oprav a údržby. Žalovaný jako menšinový spoluvlastník nemovitostí měl povinnost se tomuto rozhodnutí podrobit a zaplatit žalobcům žalovanou částku,
t.j. 1/12 z nákladů, které si opravy, údržba a úpravy vyžádaly, když v tomto rozsahu
se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobců.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 4. prosince 2006, č.j. 12 Co 137/2006-139, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") potvrdil
a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Poukázal na to, že soud prvního stupně si pro účely rozhodnutí opatřil veškerá rozhodná skutková zjištění, když stranami navrhované důkazy procesně provedl a následně je i správně a v souladu s §132 o.s.ř. vyhodnotil v jejich jednotlivosti i ve vzájemném kontextu včetně toho, že přihlédl ke všemu,
co v řízení vyplynulo a co uvedli sami účastníci. Konstatoval, že soud prvního stupně
ve věci správně aplikoval ustanovení §137, 139, 451, 458 a 459 o. z. Poukázal též
na to, že žaloba byla oprávněná i v souvislosti s prokázaným a žalobci zaplaceným daňovým nedoplatkem na dani z nemovitostí, jehož alikvotní část mají právo požadovat na žalovaném. Neshledal proto odvolání důvodným.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému dne 26. února 2007,
a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dne 28. března 2007 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a fakticky také podle ustanovení §241a odst. 3 téhož zákona. Dovolatel je jednak přesvědčen, že žalobci vynaložená částka na opravy neodpovídá provedeným pracím, jednak tvrdí, že opravy nemovitostí poškozených povodní v roce 1997 byly provedeny opožděně až v roce 2003, kdy náklady na ně byly vyšší. V roce 1999, kdy se stal spoluvlastníkem nemovitostí, nebyl dům v tak havarijním stavu jako v roce 2003. Namítá též nesprávnost faktury č. 200315 vystavené F. P. na částku 174.336,50 Kč, protože v ní schází identifikace domu, ve kterém měly být práce provedeny, a připomíná, že tuto skutečnost namítal již v předchozím řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili.
Při posuzování dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 2 a 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (dále opět již jen „o.s.ř.“) ve znění účinném do 31. března 2005.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.),
za splnění zákonné podmínky zastoupení dovolatele advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil
(§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání v projednávané věci není přípustné podle ustanovením §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam. Tak tomu však v souzené věci není.
Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen
z hlediska námitek obsažených v dovolání. To v souzené věci výslovně zmiňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., avšak obsah tohoto podání naznačuje i současné uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a
odst. 3 téhož zákona. Proto je nutno připomenout, že podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle
§237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci
ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. To však nemění nic
na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř. je předpokládán zásadně
pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004). Neuplatní se proto například ani dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. , pokud je užit.
Při úvaze, zda je proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci dovolání přípustné, je proto třeba uzavřít, že jej nelze považovat za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s přihlédnutím k odst. 3 téhož ustanovení. Nadto, pokud
se týče žalované a soudy přisouzené částky 171,- Kč z titulu úhrady podílu žalovaného na žalobci zaplacené dani z nemovitostí, pak přípustnost dovolání proti tomuto výroku vylučuje ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu (§10a o.s.ř.) nezbylo, než dovolání jako nepřípustné odmítnout [§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona], takže se nemohl zabývat věcnou stránkou případu. Rozhodoval, aniž nařídil jednání
(§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, avšak žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu