ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2707.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2707/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům H. M., zastoupené Městskou částí P., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 14 Nc 812/93, o dovolání H. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2006, č.j. 64 Co 32/2006-573, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. srpna 2003, č.j. 21 Co 175/2003-494, k odvolání H. M. (dále jen dovolatelky) a opatrovníka změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. března 2003, č.j. 14 Nc 812/93-458, jímž byla dovolatelka zbavena způsobilosti k právním úkonům, státu nepřiznána náhrada nákladů řízení a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, tak, že se návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům jmenované zamítá, a jinak jej potvrdil, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolatelka dovolání s žádostí
o ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §30 odst. 2 o.s.ř. Obvodní soud
pro Prahu 4 usnesením ze dne 7. června 2004, č.j. 14 Nc 812/93-529, dovolatelce
m.j. ustanovil zástupce z řad advokátů a určil jeho osobu. Městský soud v Praze k odvolání ustanoveného zástupce usnesením ze dne 24. srpna 2004, č.j.
18 Co 345/2004-552, usnesení soudu prvního stupně v tomto výroku změnil tak, že návrh dovolatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dovolatelka žalobu
pro zmatečnost s odkazem na ustanovení §229 odst. 1 písm. g), b) a c) o.s.ř. namítajíc zejména, že členové senátu zneužili pravomoc veřejného činitele, že se sama cítí být procesně nezpůsobilá být účastníkem řízení a že neměla způsobilost jím být.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 16. září 2005, č.j. 14 Nc 812/93-563, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost je nepřípustná, neboť tvrzení žalobkyně o tom, že se necítí být způsobilým účastníkem řízení ani že se členové senátu rozhodujícího ve věci v odvolacím řízení dopustili trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele nejsou důvodná, s poukazem na to, že dovolatelka nebyla zbavena způsobilosti k právním úkonům a postup odvolacího soudu byl zcela v souladu se zákonem.
Městský soud v Praze k odvolání dovolatelky usnesením v záhlaví označeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. V odůvodnění uvedl, že dovolatelka žalobou pro zmatečnost napadla rozhodnutí, které řešilo pouze dílčí procesní otázku a nemůže být v žádném případě považováno za rozhodnutí, jímž se řízení (v tomto případě dovolací) končí. Pokud tedy soud prvního stupně žalobu pro nepřípustnost s odkazem na ust. §235f o.s.ř. zamítl, je jeho rozhodnutí věcně správné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolatelka dovolání, v němž vyjadřuje svůj nesouhlas s jeho obsahem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b) §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má
v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolatelka dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2
a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Žaloba pro zmatečnost současně není vybudována na principu universality, který by umožňoval, že by jí bylo možné podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakéhokoliv důvodu. Z ustanovení §229 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že žaloba pro zmatečnost je přípustná jen proti rozhodnutím v něm vyjmenovaným a že ji lze podat jen z důvodů v tomto ustanovení obsažených.
Žalobu pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. a) až g) o.s.ř. lze podat proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno ve věci samé, nebo jen nemeritorním způsobem
(např. usnesením o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení; o žádný z těchto případů se však v dané věci nejedná). Rovněž podle §229 odst. 2, 3 o.s.ř. lze žalobu
pro zmatečnost podat proti uvedeným rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem,
pro něž se řízení vede. V souzené věci je tedy jejím předmětem způsobilost k právním úkonům dovolatelky. Usnesení městského soudu, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh dovolatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů (pro dovolací řízení) zamítl, je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které otázku způsobilosti jmenované k právním úkonům nikterak neřeší a není tudíž rozhodnutím o věci samé. Nejedná se pak ani o žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o.s.ř., neboť jí nebylo napadeno žádné ze zde uvedených rozhodnutí (o odmítnutí odvolání nebo zastavení odvolacího řízení). Odvolací soud tedy správně dovodil, že žaloba pro zmatečnost proti uvedenému usnesení odvolacího soudu není přípustná.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít
po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Z toho důvodu nebylo třeba ani odstranit nedostatek zastoupení dovolatelky (§241b odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a jejímu zástupci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu