ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2741.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2741/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně I. R., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. R., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 40/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2006, č.j. 1 Co 22/2005-65, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.550,- Kč,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. záři 2005, 16 C 40/2005-48, uložil žalovanému, aby se omluvil žalobkyni doporučeným dopisem ve znění: „Vážená paní R., omlouvám se Vám tímto za fyzické napadení, které jsem vůči Vám učinil dne 11. října 2004 v kanceláři obchodní společnosti L., s.r.o., (výrok I.). Zamítl žalobu, aby dopis byl opatřen ověřeným podpisem (výrok II.) a aby žalovaný zaplatil žalobkyni 100.000,- Kč (výrok III.). Současně rozhodl, aby každý z účastníků zaplatil na náhradě nákladů řízení státu 841,75,- Kč (výrok IV), a aby žalovaný zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8.464,- Kč (výrok V.).
K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. dubna 2006, č.j. 1 Co 22/2005-65, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém odstavci III výroku změnil jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; jinak jej co do částky 80.000,- Kč potvrdil. Žalovaného zavázal nahradit v zákonné lhůtě žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 15.089,- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 13.525,- Kč. Žalovanému dále uložil nahradit náklady řízení státu ve výši 1.683,50,- Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a podává je z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle ustanovení §241a
odst. 3 o.s.ř., a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně uzavřely, že žalobkyni chytil
pod krkem a škrtil ji. Nepopírá, že se s ní přetahoval o písemné záznamy, avšak tak k hrubému napadení nedošlo. V řízení dále nebylo prokázáno, že by jednání žalovaného mělo skutečně nějaký vliv na důstojnost žalobkyně či její vážnost ve firmě či v místě bydliště.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud nevzal v úvahu, že pro přiznání peněžité náhrady za nemajetkovou újmu nepostačuje
ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 obč. zák. pouhá možnost snížení důstojnosti nebo vážnosti fyzické osoby ve společnosti, ale k takovéto újmě musí skutečně dojít. Jak bylo uvedeno, tuto skutečnost žalobkyně neprokázala. Dovolatel dále především namítá, že napadený rozsudek vytváří „nebezpečný precedent,“ podle kterého by se mohl každý poškozený v přestupkovém nebo trestním řízení domáhat u soudu též ochrany osobnosti a náhrady nemajetkové újmy v penězích. Je si vědom rozhodnutí Ústavního soudu, že ochranu osobnosti lze poskytnout komplementárně v různých odvětvích práva a že odpovědnost trestní nevylučuje současně právní ochranu osobnosti. Mělo by se však jednat o závažné případy s mimořádnými důsledky, a nikoli dovozovat, že by každé trestné (přestupkové) jednání zakládalo i právo na ochranu osobnosti. Dovolatel má rovněž zato, že mělo být přihlédnuto, že v souvislosti s projednávanou věcí byl již velmi citelně potrestán, nejen v přestupkovém řízení, ale zejména tím, že s ním byl okamžitě zrušen pracovní poměr. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu. Současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání především poukázala na skutečnost, že dovolání není přípustné, neboť napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Jinak se ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.],
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.],
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
U dovolání žalovaného je třeba odkázat na ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle něhož dovolání podle prvního odstavce téhož ustanovení není přípustné
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Tuto úpravu žalovaný ve svém dovolání zcela zřetelně nevzal v úvahu, když jím napadl výrok odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 20.000,- Kč, tj. o plnění nepřevyšujícím zákonný limit 20.000,- Kč.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Protože tedy v předmětné věci není dána přípustnost dovolání podaného žalovaným, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona]. Nemohl se tak zabývat případnými dalšími námitkami dovolatele, obsaženými v jeho dovolání, a proto již nerozhodoval ani o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalobkyni náklady, které v dovolacím řízení vynaložila.
Žalobkyně vynaložila v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. a č. 277/2006 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §6 odst. 1 písm. a/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobkyni náleží odměna ve výši 6.250,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb. a č. 276/2006 Sb.).
Celkovou částku 6.550,- Kč je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě
(§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobkyni v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2007
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu