ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.3030.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3030/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně Č. s., a.s., proti žalovanému Ing. J. Č., Ph.D., zastoupenému advokátem, o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra ČR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 220/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2006, č. j. 24 Co 318/2006 - 47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 15. 3. 2006, č. j. 8 C 220/2005 - 26, rozhodl o žalobě, podané podle §244 a násl. o. s. ř., tak, že „nález finančního arbitra ČR ze dne 26. 5. 2005 registrační číslo 47/2005, potvrzený rozhodnutím Finančního arbitra ČR ze dne 10. 6. 2005 reg. č 47/2005 se v plném rozsahu nahrazuje tak, že se zamítá návrh, aby žalobkyně byla povinna vrátit žalovanému 18.450,- Kč s příslušenstvím“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2007, č. j. 24 Co 318/2006 - 47, rozsudek soudu prvního soudu změnil tak, že se zamítá žaloba s návrhem, aby soud nahradil nález Finančního arbitra České republiky ze dne
26. 5. 2005, registrační číslo 47/2005, potvrzený rozhodnutí Finančního arbitra České republiky o námitkách ze dne 10. 6. 2005, registrační číslo 447/2005, rozhodnutím, kterým se zamítá návrh, podle kterého je žalobkyně povinna vrátit žalovanému odčerpané finanční prostředky ve výši 18.450,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 5. 11. 2004 do zaplacení“, a rozhodl o náhradě nákladů v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně obsáhlé dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů podle ust.
§241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Má za to, že odvolací soud procesně nesprávným postupem a na základě nesprávného právního posouzení dospěl k chybným závěrům
o tom, že jsou dány důvody pro zamítnutí jejího návrhu na nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra ČR soudem. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, zastoupenou pověřenou zaměstnankyní s právnickým vzděláním, v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle §245 o. s. ř. není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu a jenž je upraven v části čtvrté, hlavě třetí občanského soudního řádu. Vhledem k tomu, že část pátá tohoto zákona neobsahuje odlišnou úpravu přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (§244 a násl. o. s. ř.), uplatní se pro tato řízení ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání podle §236 a §237 o. s. ř.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř.].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v obchodní věci, o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem (Finančním arbitrem ČR, tj. smírčím orgánem zřízeným podle zvláštního právního předpisu ve smyslu ust. §244 odst. 1 o. s. ř.), změněn ohledně částky 18.450,- Kč. Protože tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vyloučena.
Přípustnost dovolání v dané věci nemůže být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu, který uvedl, že „Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.)]“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, publikované v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 7/2002, pod číslem 140/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu