ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.338.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 338/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce D. D., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) L. S., 2) nezletilému D. D., zastoupenému opatrovníkem Statutárním městem O. - Úřadem městského obvodu M. O. a P., a 3) nezletilému A. D., zastoupenému opatrovníkem Statutárním městem O. - Úřadem městského obvodu M. O. a P., o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 108/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2005, č. j. 57 Co 358/2005 - 117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 12. 2005, č. j. 57 Co 358/2005 - 117, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2004, č. j.
24 C 108/2004 - 42, v napadených výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalobce není otcem nezletilého D. D., a nezletilého A. D., z matky L. S., a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a dále tak, že věci popření otcovství k nezletilému D. D., a nezletilému A. D., se spojují ke společnému řízení pod sp. zn. 24 C 108/2004, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů při svém rozhodnutí vycházely ze zjištění, že obě nezletilé děti se narodily za trvání manželství účastníků uzavřeného v roce 1992, o čemž se žalobce, který je v matrice zapsán jako jejich otec, bezprostředně dozvěděl, a že toto manželství bylo rozvedeno pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov pod sp. zn. 15 C 301/96. Dále bylo prokázáno, že Nejvyšší státní zastupitelství ČR sdělilo žalobci dopisy ze dne 29. 9. 1999 a ze dne 3. 4. 2003, že neshledalo podmínky pro vyhovění podnětu k podání návrhu na popření otcovství k nezletilému D. D. a A. D. Odvolací soud se ztotožnil
se závěrem soudu prvního stupně, že žalobám na popření otcovství nelze vyhovět, neboť byly-li podány u soudu dne 12. 9. 2003, stalo se tak po uplynutí šestiměsíční popěrné lhůty uvedené v §57 a §59 zákona o rodině. Z tohoto důvodu nebylo vyhověno návrhu žalobce na provedení dalších důkazů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. Soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně hodnotily provedené důkazy a že důkazy jím navržené, zejména obsahem spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 15 C 301/96
a obsahem spisu téhož soudu, pobočka Krnov sp. zn. 5 P 22/98, neprovedly vůbec; z toho dovozuje, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci a že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Řízení předcházející napadenému rozsudku odvolacího soudu je rovněž postiženo vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že soud jednal v nepřítomnosti žalobce, ačkoliv ze zdravotních důvodů požádal o odročení nařízeného jednání, čímž mu byla odňata možnost přiměřeným způsobem hájit svá práva. Dále dovolatel uvedl, že podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž mu zástupcem pro dovolací řízení byl ustanoven advokát, v němž žádal, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno a pro dovolací řízení mu byla ustanovena zástupcem advokátka, případně jiný advokát, „se kterým bude mít shodný názor na právní posouzení dané věci“. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není v dané věci přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje
ust. §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud
za použití hledisek příkladmo uvedených v ust. §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen
z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7/2002, pod pořadovým číslem 132
(od jehož závěrů nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (nebo podle ustanovení
§241a odst. 3 o. s. ř.) nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu (je zjevné, že konkrétní vada řízení nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1/2006, pod pořadovým číslem 6).
Žalobce v dané věci napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobce nezpochybňuje samotné právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž namítá,
že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že nebyly provedeny jím navržené důkazy. Správnost potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť tento důvod (stejně jako námitka nesprávného hodnocení důkazů), není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a dovolací soud se jím může zabývat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); stejně tak tomu je
i ohledně namítané zmatečnostní vady řízení podle §229 odst. 3 o. s. ř., jež podle dovolatele spočívá v tom, že odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti, ačkoliv
ze zdravotních důvodů požádal o odročení nařízeného odvolacího jednání.
Pokud pak žalobce v dovolání uvedl, že proti usnesení soudu prvního stupně, jímž mu zástupcem pro dovolací řízení byl ustanoven advokát, podal odvolání, je k tomu třeba uvést, že z obsahu spisu vyplývá, že o tomto odvolání bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, č. j. 57 Co 520/2006 - 226, tak, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2006, č. j. 24 C 108/2004 - 197, bylo v tomto napadeném výroku potvrzeno, a právní moci nabylo dne 26. 9. 2006.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c)
o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch
a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu