ECLI:CZ:NS:2007:30.ODO.1149.2006.1
sp. zn. 30 Odo 1149/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně obchodní společnosti A. ž. p., a.s. (dříve W. p., a.s.), proti žalovanému F. L., o zaplacení 33.422,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 6 C 187/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. března 2006, č.j. 22 Co 51/2006-67, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 31. října 2005, č.j. 6 C 187/2005-49, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 33.422,- Kč s 1,5% úrokem z prodlení od 23. 6. 2005 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. června 2004 pojistnou smlouvu o úrazovém pojištění pro případ smrti a trvalého tělesného poškození a na denní odškodné při pracovní neschopnosti, a to na základě návrhu žalovaného. Žalobkyně poté z důvodu dvou pojistných událostí ze dne 7. 7. 2004 a 7. 9. 2004 žalovanému vyplatila celkem 35.200,- Kč na denní odškodné a za zprávu odborného lékaře částku 100,- Kč v souvislosti s hlášením další pojistné události. Žalobkyně však při její likvidaci zjistila, že žalovaný při sepisu pojistné smlouvy zamlčel, že před jejím podpisem utrpěl v listopadu 2003 podvrtnutí pravého kolenního kloubu s částečnou rupturou vazu a v březnu roku 2004 podvrtnutí pravého hlezenního kloubu rovněž s rupturou vazu. V dubnu 2004 byla u žalovaného diagnostikována cukrovka. Neuvedením těchto skutečností žalovaný porušil povinnost stanovenou v §793 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pokud by žalobkyně tyto skutečnosti znala, smlouvu by se žalovaným neuzavřela. Proto důvodně a platně od pojistné smlouvy odstoupila podle §802 odst. 1 o.z. dopisem ze dne 5. 4. 2005. Soud konstatoval, že následky odstoupení od pojistné smlouvy upravuje §48 odst. 2 o.z., podle kterého se smlouva ruší od samého počátku a účastníci jsou povinni si vrátit poskytnutá plnění. Žalobkyně vyplatila žalovanému na pojistném plnění 35.300,- Kč, a náklady na uzavření smlouvy činily 400,- Kč, oproti tomu žalovaný zaplatil žalobci na pojistném 2 278,- Kč. Protože pak rozdíl mezi uvedenými částkami činí 33.442,- Kč (ve prospěch žalovaného), je jej žalovaný povinen žalobkyni uhradit.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. března 2006, č.j. 22 Co 51/2006-67, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho právním posouzením věci. S ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy
(28. 6. 2004) posoudil věc podle ustanovení 788 a násl. o.z., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Na rozdíl od soudu prvního stupně konstatoval, že žalobkyně jako pojistitel plnila ve prospěch žalovaného, když zcela odškodnila pojistné události ze dne 7. 7. 2004 a 7. 9. 2004. Za této situace mohla jako pojistitel odstoupit od smlouvy postupem předpokládaným ustanovením §802 odst. 1 o.z. pouze do doby první pojistné události. Vzhledem k tomu, že k pojistné události došlo, byl namístě postup podle ustanovení §802 odst. 2 o.z. Žalobkyně mohla v projednávané věci pouze odmítnout pojistné plnění a postupovat podle tohoto ustanovení (v případě splnění dalších podmínek v něm uvedených), popřípadě plnit, což i částečně učinila tím, že poskytla žalovanému z třetí pojistné události částku 100,- Kč. Podle názoru odvolacího soudu není možné připustit výklad ustanovení §802 odst. 1 o.z., který by umožňoval pojistiteli odstoupit od uzavřené pojistné smlouvy poté, co již nastala pojistná událost, na základě které bylo pojistitelem plněno. Takováto skutečnost by vedla k nerovnému postavení účastníků pojistné smlouvy a vnášela by nejistotu
do existujícího právního vztahu, založeného pojistnou smlouvou. Pojistná událost a následné pojistné plnění jsou významnými právními skutečnostmi, které mohou mít za následek vznik, změnu či zánik dalších právních vztahů (jak je upravuje například i ustanovení §813 o.z.). Pokud tedy žalobkyně v předmětné věci odstoupila od uzavřené pojistné smlouvy se žalovaným až po pojistné události s poukazem na ustanovení §802 odst. 1 o.z., postupovala v rozporu se zákonem. Odstoupení od smlouvy je tak neplatným právním úkonem podle §39 o.z. Pojistná smlouva, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 6. 2004 je proto nadále platná, což vylučuje vznik (žalobkyní dovozovaného) bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
Rozsudek Krajského soudu v Praze byl doručen žalobkyni dne 20. dubna 2006 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 19. června 2006 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) téhož zákona s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že podle ustanovení §802 odst. 1 o.z. lze odstoupit od pojistné smlouvy z důvodů jakékoliv vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi na dotaz pojišťovny, jestliže pravdivá nebo úplná odpověď na takový dotaz by způsobily, že pojistitel by pojistnou smlouvu neuzavřel. Podle ustanovení §802 odst. 2 o.z. lze odmítnout pojistné plnění nikoliv pro jakékoliv vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi, kterými tak bylo pojistiteli znemožněno zjistit skutečnosti, které byly pro uzavření pojistné smlouvy podstatné, ale jen pro skutečnosti, které se zároveň vyznačují tím, že byly příčinou pojistné události. Proto
pro odmítnutí pojistného plnění nestačí jakákoliv nepravdivá informace, ale pouze taková nepravdivá informace, která úzce souvisí s pojistnou událostí. Z uvedeného plyne, že §802 odst. 2 o. z. je ustanovením zvláštním vůči §802 odst. 1 o.z., a proto platí, že z důvodů uvedených v hypotéze §802 odst. 1 o. z. může pojistitel odstoupit od pojistné smlouvy po pojistné události, jen jestliže zde nejsou zvláštní důvody podle §802 odst. 2 o. z. a zároveň jsou dány podmínky pro odstoupení (smlouva nezanikla jiným způsobem). V případech, kdy nelze odmítnout po pojistné události plnění podle 802 odst. 2 o. z., protože pojistná událost nastala z důvodů, které nejsou uvedeny v §802 odst. 2 o.z., ale jde o důvody uvedené v §802 odst. 1 o. z., a zároveň platí, že pojistnou událostí pojištění nezaniklo, lze od pojistné smlouvy odstoupit i po pojistné události. Dovolatelka dále uvádí, že argumentace odvolacího soudu týkající se §813 odst. 1 o.z. o zákonné cesi je naprosto mylná, neboť v případě pojištění osob toto ustanovení neplatí a z výjimky nelze dovozovat obecné pravidlo.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou právnickou osobou, za níž jedná pověřený zaměstnanec mající právnické vzdělání podle ustanovení §241 odst. 2
písm. b) o.s.ř. ve spojení s §21 odst. 1 písm. b) téhož zákona, stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť odvolací soud svým rozhodnutím změnil dovoláním napadený výrok rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.
Dovoláním uplatněný dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §793 o.z. v uvedeném znění je ten, kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, povinen odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele, týkající se sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění (odst. 1). Tuto povinnost má i ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo odpovědnost za škody se má pojištění vztahovat, i když pojistnou smlouvu sám neuzavírá (odst. 2).
Při vědomém porušení povinností uvedených v ustanovení §793 o. z. může pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném odpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil; jinak právo zanikne (§802 odst. 1 o.z.).
Dozví-li se pojistitel až po pojistné události, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl zjistit při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla podstatná, je oprávněn plnění z pojistné smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne
(§802 odst. 2 o.z.).
V souzené věci odvolací soud vyšel z úvahy, podle níž mohla žalobkyně jako pojistitel odstoupit od smlouvy postupem předpokládaným ustanovením §802 odst. 1 o.z. pouze do doby první pojistné události. Vzhledem k tomu, že k pojistné události již došlo, byl namístě postup podle ustanovení §802 odst. 2 o.z. Žalobkyně tak mohla v tomto případě pouze odmítnout pojistné plnění (při naplnění předpokladů uvedených v tomto ustanovení). Dovolací soud se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožňuje, když sám identický názor zaujal např. v rozsudku ze dne 30. října 2000, sp.zn. 29 Cdo 2249/99. Zákon pro případ, že se pojistitel až po pojistné události dozví, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl zjistit při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla podstatná, upravuje pouze odmítnutí plnění ve smyslu ustanovení
§802 odst. 2 o.z., přičemž možnost vyvodit důsledky ve smyslu citovaného ustanovení je pak vázána na dvě podmínky. Předně je to požadavek, aby povinnost odpovědět pravdivě a úplně na dotazy pojišťovny byla porušena vědomě, a současně, aby skutečnost, kterou nemohl pojistitel pro nepravdivou nebo neúplnou odpověď zjistit, byla podstatná pro uzavření smlouvy a současně byla příčinou pojistné události. Je pak zřejmé, že žalobkyně s ohledem na skutečnost, že již (opakovaně) nastala v souzeném případě pojistná událost, neměla k dispozici možnost od předmětné pojistné smlouvy odstoupit ve smyslu ustanovení §802 odst. 1 o.z. s následkem vzniku nároku z titulu bezdůvodného obohacení.
S přihlédnutím k vyloženému je proto třeba rozhodnutí odvolacího soudu posuzovat jako přiléhavé dané právní úpravě, a tudíž jako správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu