ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.2984.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2984/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně JUDr. M. M., správkyně konkursní podstaty úpadce K.V. a.s., zast. advokátem, proti žalované P.-S. spol. s r.o., zast. advokátem o odstranění vad díla, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 19 Cm 123/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 30. ledna 2007, č. j. 1 Cmo 296/2006-243, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v P. jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. ledna 2007, č. j. 1 Cmo 296/2006-243, výrokem I. potvrdil rozsudek Městského soudu v P. (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. dubna 2006, č. j. 19 Cm 123/99-218, ve výrocích I., III. a IV., jimiž soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovaná je povinna bezplatně odstranit vadu díla – Rekonstrukce a přístavby centrálního depozitáře N. k., kterou pro žalobkyni provedla na základě smlouvy o dílo č. 223/1994 ze dne 18. 1. 1995, spočívající v tom, že klimatizační zařízení umístěná v místnostech č. 030, s výjimkou zařízení č. 07 (klimatizace a odvlhčování), v místnostech č. 301, 314 centrálního depozitáře N. k. regulující klimatické podmínky v místnostech č. 165, 166, 167, 168, 169 a 170, s výjimkou skladu mikrofilmů č. 023, nezajišťují relativní vlhkost 52 + 5 %, - 5 %, v depozitních halách, garantovanou projektovou dokumentací - projektem vzduchotechnika 1.06 zakázka č. 073/94, vypracovaný ing. M. V. a ing. J. D. pro odběratele A.D.N.S. A. – jako součást smlouvy o dílo ze dne 18. 1. 1995, a to ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6.150,- Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a že žalovaná je povinna uhradit náklady České republiky ve výši 88.887,10 Kč na účet Městského soudu v P., do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve výroku II. odvolací soud uvedl, že zůstal nedotčen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž tento soud zamítl žalobu o povinnosti bezplatně odstranit vadu díla ohledně zařízení č. 07 (klimatizace a odvlhčování), umístěného v prostoru v místnosti č. 030 a regulující klimatické podmínky v prostoru skladu mikrofilmů č. 023 hodnotami 35 + 5 %, - 5 %; odvolací soud dále výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. §212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Dále uvedl, že se žalobkyně po žalované domáhala bezplatného odstranění vad díla v souvislosti s prováděním stavebních prací nazvaných „Rekonstrukce a přístavba ústředního depozitáře N. k. v P.“ na základě smlouvy o dílo č. 223/94 ze dne 18. 1. 1995, ve které se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni kompletní dodávku, montáž, vyzkoušení a zprovoznění vzduchotechniky a chlazení dle projektové dokumentace tak, aby byly zajištěny parametry a funkčnost zařízení dané projektovou dokumentací. Poněvadž již v prvním roce provozu bylo zjištěno, že od 4. 6. 1996 nebylo zařízení schopno dodržet parametry stanovené projektovou dokumentací pro hodnoty relativní vlhkosti ve stanovené toleranci 52 + 5 %, - 5 %, reklamoval úpadce dopisem zn. KO – VEL/198/K/96 ze dne 15. 7. 1996, tedy v průběhu záruční doby, výše uvedené vady díla a požadoval po žalované jejich bezplatné odstranění, což žalovaná neučinila. Jelikož žalovaná svou odpovědnost odmítla a trvala na tom, že při realizaci díla bylo postupováno dle vadného projektu, nezohledňujícího specifičnost prostředí, pro který byla vzduchotechnika určena, a že žalovaná jako zhotovitelka tuto vadu projektu nemohla sama zjistit, zadal soud prvního stupně zpracování znaleckých posudků Ing. R. L. a Prof. Ing. K. L., znalcům v oboru strojírenství, odvětví strojírenství pro tepelnou techniku, vzduchotechniku a regulační techniku. Oba znalci dospěli ke shodným závěrům, že vytýkané vady souvisejí s instalací nevhodných chladičů, které nemohly zajistit dodržení předepsaných vlhkostí, a to zejména v letních měsících, přičemž za příčinu potíží s odvlhčováním vzduchu označili nevhodný typ a konstrukci vzduchotechnického výměníku společnosti Y., objednaný žalovanou, jenž nebyl ve shodě s projektem, kterému dle jejich názoru nelze nic vytknout. Na základě těchto důkazů odvolací soud poté, co odmítl námitku žalované týkající se zaujatosti soudního znalce Prof. Ing. K. L. a když neshledaje jeho neobjektivnost, ve shodě s názorem soudu prvního stupně uzavřel, že v řízení byla prokázána existence vad reklamovaných úpadcem v záruční době dopisem ze dne 15. 7. 1996 a rovněž odpovědnost žalované za tyto vady, neboť příčina vad nespočívala v projektové dokumentaci předané žalované, a proto byla žalované uložena povinnost bezplatně odstranit reklamované vady dle §436 odst. 1 písm. b) obch. zák.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 3. 5. 2007 napadla žalovaná potvrzující výrok (výrok I.) rozsudku odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání podřadila ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí spatřuje v nadřazení znaleckého posudku nad ostatní důkazy, aniž by podřadila své dovolací námitky pod některý, v ust. §241a odst. 2 a 3 uvedený, dovolací důvod.
V odůvodnění svého dovolání žalovaná odvolacímu soudu zejména vytkla, že při zcela rovnocenném postavení důkazů v řízení nezkoumal listinné důkazy, jež vyvracely závěry znalce Prof. Ing. L. Přestože je dle dovolatelky ze zápisů ze dne 30. 6. 1994 a 1. 7. 1994 patrné, že parametry projektu dimenzují zařízení na samé krajní pásmo požadovaných výkonů klimatizace a projekt nemůže zajistit vnitřní parametry chladících výkonů a požadované vlhkosti, výše jmenovaný znalec nepřipustil jakékoli pochybení projekční společnosti a pominul i skutečnost, že právě společnost Y. prostřednictvím Ing. Š. předložila projektantům veškeré podklady pro vypracování funkčního projektu, a proto dovolatelka objednala zařízení u této společnosti, jejíž zařízení bylo podkladem pro vypracovaný projekt. Dovolatelka zastává názor, že při realizaci díla postupovala zcela v souladu s takto zpracovanou projektovou dokumentací. Dovolatelka dále upozornila na propojenost znalce Prof. Ing. L. s projekční firmou a vyjádřila další výhrady k neobjektivnímu chování tohoto znalce v řízení. Žalovaná navrhla provedení listinných důkazů z jednání mezi projektanty a dodavatelem zařízení pro provedení díla žalovanou společností, jelikož dle jejího názoru popírají závěry znaleckého posudku a rozhodnutí soudů obou stupňů.
Dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu dle §243b odst. 2 o.s.ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání, jak vyplývá z obsahu spisu, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o.s.ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Z dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé (odstranění vady klimatizačního zařízení spočívající v nezajištění požadované relativní vlhkosti).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
V projednávané věci dovolatelka uplatnila – posuzováno z obsahového hlediska (§41 odst. 2 o.s.ř.) - dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., ovšem dovolací soud přihlíží jen v případě, že dovolání je již přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Dovolatelka tak zapomíná, že je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. teprve zvažována, nemůže být námitka vady řízení pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Pokud tedy dovolatelka uplatňuje jako dovolací důvod vadu řízení, které se soudy obou stupňů měly dopustit tím, že akceptovaly neobjektivní závěry znaleckého posudku Prof. Ing. L. a nadřadily znalecké posudky tohoto znalce a znalce Ing. L. nad ostatní důkazy, popř. poukazuje na propojenost znalce s projekční firmou, nemůžou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a Nejvyšší soud České republiky k nim proto přihlédnout nemohl, i kdyby touto vadou bylo řízení skutečně postiženo.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda přípustnost dovolání nezakládá zbývající uplatněná námitka, jejímž prostřednictvím dovolatelka napadá skutková zjištění soudů obou stupňů.
Z obsahového vymezení dovolacích námitek (důvodů) je zřejmé, že dovolatelka namítla, že ze zápisů ze dne 30. 6. 1994 a 1. 7. 1994 je patrné, že parametry projektu dimenzují zařízení na samé krajní pásmo požadovaných výkonů klimatizace, projekt nemůže zajistit vnitřní parametry chladících výkonů a požadované vlhkosti a že soudy obou stupňů pominuly i skutečnost, že právě společnost Y. prostřednictvím Ing. Š. předložila projektantům veškeré podklady pro vypracování funkčního projektu, a proto dovolatelka objednala zařízení u této společnosti, jejíž zařízení bylo podkladem pro vypracovaný projekt, a že postupovala při realizaci díla podle předané dokumentace. Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka těmito námitkami brojí proti skutkovým zjištěním učiněnými soudy obou stupňů a tím napadá skutkový stav věci a až následně jeho právní posouzení, přičemž dovozuje, že na základě skutkového stavu jí nabízeného (popř. doplněného dle jejího návrhu), by právní posouzení věci vyznělo v její prospěch. S ohledem na uvedené je zřejmé, že ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť v situaci, kdy je přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení teprve zvažována, nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání relevantní.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalované proti dovoláním napadenému výroku I. rozsudku odvolacího soudu není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a dovolání proto podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. září 2007
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu