ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.3482.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3482/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně S. S. s.r.o., proti žalované 1) T., s.r.o., a 2) J. K., vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 15 C 45/2005, o zaplacení částky 69.981,50 Kč s příslušenstvím, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2006, č. j. 15 Co 156/2006-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku – Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 12. 2005, č. j. 15 C 45/2005-56, výrokem I. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 69.981,50 Kč, a to s 6,5 % úrokem z prodlení z částky 18.942,90 Kč od 24. 3. 2002 do zaplacení, z částky 38.415,60 Kč od 8. 4. 2002 do zaplacení a z částky 9.623,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 9. 12. 2003 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku prodeje zástavy vůči žalovanému 2), a to prodejem motorového vozidla A., a současně výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 31. března 2006, č. j. 15 Co 156/2006-78, výrokem I. odmítl odvolání žalovaných 1) a 2) a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že odvolání žalovaných 1) a 2) nelze přezkoumat dle ust. §212a odst. 4 o.s.ř., neboť toto odvolání neobsahuje žádné způsobilé odvolací důvody proti soudem prvního stupně vydanému rozsudku „pro zmeškání“. Soud prvního stupně žalované 1) a 2) na vady odvolání upozornil a poučil je, jak vady odvolání odstranit, k čemuž jim stanovil přiměřenou lhůtu. Doplňující podání žalovaných 1) a 2), došlé soudu prvního stupně dne 22. 2. 2006, však k odstranění vad odvolání nevedlo, neboť v něm nebyly uvedeny žádné přípustné odvolací důvody. Protože odvolání žalovaných 1) a 2) zůstalo neprojednatelné, odvolací soud jej dle §43 odst. 2 o.s.ř. odmítl, přičemž účastníky řízení poučil o tom, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V podání ze dne 5. 6. 2006, nazvaném „dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky“, doručeném soudu prvního stupně dne 13. 6. 2006, napadl žalovaný 2) (nezastoupen advokátem) usnesení odvolacího soudu s tím, že dovolací soud žádá, „aby i v tomto případě bylo s projednáním posečkáno do konečného rozhodnutí Ústavního soudu“ o jeho ústavní stížnosti ze dne 5. 2. 2006 a následně aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a „nařídil nové jednání u Městského soudu Praha“.
Usnesením ze dne 4. 9. 2006, č. j. 15 C 45/2005-87, soud prvního stupně žalovaného 2) vyzval, aby své dovolání proti usnesení odvolacího soudu do 10 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil o náležitosti uvedené v ust. §236 a násl. a §241 o.s.ř., a to aby doložil plnou moc udělenou advokátovi pro dovolací řízení, s tím, že nebudou-li tyto vady podání odstraněny, nebude možné v dovolacím řízení pokračovat, a proto dovolací soud jeho dovolání odmítne, popř. řízení zastaví.
V podání ze dne 8. 10. 2006 žalovaný 2) požádal soud prvního stupně o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 13. 6. 2007, č. j. 15 C 45/2005-133, soud prvního stupně ustanovil žalovaným 1) a 2) advokáta JUDr. J.Z.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž nebylo rozhodováno ve věci samé, upravují ustanovení §238 až §239 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.).
Podle §238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Ustanovení §237 o.s.ř. platní obdobně (§238 odst. 2 o.s.ř.).
Podle §238a odst. 1 je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst. 2 o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. platí obdobně (§238a odst. 2 o.s.ř.).
Podle §239 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží (§239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. (§239 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. (§239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. (§239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a a §75b o.s.ř.) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§239 odst. 3 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalovaný 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání žalovaných 1) a 2) odmítnuto dle ust. §43 odst. 2 o.s.ř. a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že dovolání není přípustné podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věcech, které jsou vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a a §239 o.s.ř. Pro úplnost lze dodat, že ve shora uvedených ustanoveních není obsažena ani možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, a proto dovolání proti usnesení o nákladech řízení není přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného 2) směřuje proti rozhodnutí soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 2) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. září 2007
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu