ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.807.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 807/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. J. B., správce konkursní podstaty úpadce T.V. a. s., zast. JUDr. I. N., advokátem proti žalovanému MUDr. J. H., zast. JUDr. M. H., advokátem o zaplacení částky 886.859,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn 13 Cm 644/1992, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2006, č.j. 12 Cmo 57/2006 -449, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. prosince 2005, č.j. 13 Cm 644/1992 – 437, vyzval žalovaného, aby ve stanovené lhůtě zaplatil soudní poplatek z dovolání, přičemž poučil žalovaného o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. odvolání odmítl. Ve výroku II. odvolací soud zamítl návrh na určení lhůty Krajskému soudu v Českých Budějovicích k předložení spisu Nejvyššímu soudu k dovolacímu řízení. Ve výroku III. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.
Proti výrokům I. a III. v záhlaví uvedeného usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen: „o. s. ř.“). Co do důvodů opírá žalovaný dovolání o §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené výroky usnesení odvolacího soudu stejně jako jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Co se týká výroku I. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku z dovolání, nelze tento podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje rovněž přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto usnesení soudu prvního stupně, kterým soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku z dovolání, nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Z vyjádření dovolatele, že rozsudek odvolacího soudu je napadán i ve výroku III. vyplývá, že dovolání směřuje rovněž proti té části napadeného usnesení, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Z ustanovení §237 až §239 o.s.ř. vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Tyto závěry s sebou nesou konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože jde o procesní rozhodnutí a řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
JUDr. František F a l d y n a, CSc.
předseda senátu