ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1006.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1006/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně P.D. spol. s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalované S. S. s.r.o., zastoupené advokátkou, o zaplacení 85 477,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu P. pod sp. zn. 8 C 1545/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v P. ze dne 8. února 2006, č.j. 29 Co 513/2005-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 245,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v P. ze dne 8. února 2006, č.j. 29 Co 513/2005-143, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek (v pořadí druhý) Okresního soudu P. ze dne 31. března 2005, č.j. 8 C 1545/2002-118, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 85 477,84 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny [soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky (v pořadí prvním rozsudkem ze dne 15. května 2003 a v pořadí druhým rozsudkem ze dne 31. března 2005) stejně – žalobě vyhověl] a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud nedospěl k závěru, že by právní posouzení odvolacího soudu o tom, že žalobní pohledávka nemohla zaniknout započtením s neexistující pohledávkou žalované proti žalobkyni na náhradu škody, bylo v rozporu s hmotným právem, přičemž tento jeho právní závěr není založen ani na řešení otázky, která by v judikatuře nebyla vyřešena nebo o které by odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodovaly rozdílně.
Z vylíčení dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu je kromě toho zřejmé, že dovolatelka staví kritiku právních závěrů odvolacího soudu na jiném skutkovém základě než ze kterého vycházel při posuzování žalobního nároku odvolací soud, s jehož skutkovými zjištěními, na nichž postavil svůj závěr o neexistenci nároku žalované na náhradu škody proti žalobkyni a o neexistenci uznání takového nároku ze strany žalobkyně, rovněž polemizuje. Tím dovolatelka ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž míří na dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilý založit, neboť jeho prostřednictvím nelze řešit otázky zásadního právního významu, nýbrž pouze otázky skutkového zjištění soudu, a to pouze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), což případ podaného dovolání není.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4 332,50 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 838,- Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. května 2004).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 17. října 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu