ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.134.2006.1
sp. zn. 32 Odo 134/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce F. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. M. G., zastoupenému advokátem, o zaplacení 559,81 EUR a o vzájemné žalobě o zaplacení 159,66 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 24 Cm 598/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 26. května 2005, č. j. 5 Cmo 59/2004-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti výroku II. výše označeného rozsudku Vrchního soudu v O., jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v O. ze dne 5. listopadu 2003, č. j. 24 Cm 598/96-124, ohledně zaplacení částky 559,81 EUR a zamítnutí vzájemné žaloby (o zaplacení 159,66 EUR).
Žalovaný uvádí důvody dovolání odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) s tím, že řízení před soudem prvního i druhého stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.), a to zejména proto, že odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel zvláště napadá to, jak oba soudy postupovaly při hodnocení důkazů a posouzení důkazního břemene, které soudy přesunuly na žalovaného.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že podané dovolání splňuje zákonem stanovené formální náležitosti a podmínky (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) se musel nejprve zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání ve věci samé je upravena v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. V odst. 2 cit. ustanovení se pak stanoví, že dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě je předmětem řízení částka podstatně nižší, než je uvedený limit, přičemž jde nepochybně o obchodní věc, tj. o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (z obchodního závazkového vztahu, a to z titulu náhrady škody z dodávek zboží) ve smyslu §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání v předmětné věci není přípustné a podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.). Na tomto závěru nemění nic ani nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu (srov. závěrečné poučení v napadeném rozsudku).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. srpna 2007
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu