ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1566.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1566/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A., spol. s r.o., proti žalovanému Ing. J. Z., zastoupenému advokátem, na ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 2 Cm 163/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 21. června 2005, č.j. 3 Cmo 325/2004-271, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.015,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v P. shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v P. ze dne 21. září 2004, č.j. 2 Cm 163/96-224, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a dále rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. listopadu 2004, č.j. 2 Cm 163/94-248, se zrušuje.
Městský soud v P. rozsudkem ze dne 21. září 2004, č. j. 2 Cm 163/96-224, zamítl žalobu na úhradu částky zadostiučinění 500.000,- Kč (výrok I), zamítl žalobu na stanovení povinnosti zdržet se šíření a prodeje počítačových programů pro evidenci a vyhodnocení telefonního provozu A.C. a A.E., A. 2000 a A. T., zdržet se postoupení autorských práv na třetí osoby, neudělit distribuční práva, které má jako autor k počítačovým programům na A.C., A.E., A. 2000 a A. T. třetím osobám (výrok II), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovanému do 30 dnů od právní moci rozsudku formou placené inzerce v deníku „Hospodářské noviny“ a v časopise „T. z.“ uveřejnit tento text: „Ing. J. Z., podnikající pod obchodním jménem A.C., odvolává veškeré nabídky na programy pro evidenci a vyhodnocení telefonního provozu A.C., A.E., A. 2000 a A. T. (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).
Žalobkyně své žalobní nároky odůvodňovala tím, že žalovaný po ukončení účasti ve společnosti žalobkyně začal podnikat v oblasti shodné s předmětem podnikání žalobkyně a že začal nabízet jiným osobám počítačový program, který měl shodné znaky s původním programem žalobkyně, a tím, že využil produkt a know-how žalobkyně v rozporu se smluvním ujednáním ve smlouvě o převodu svého obchodního podílu na společnosti žalobkyně. Dle žalobního tvrzení se žalovaný dopustil jednání nekalé soutěže, a to klamavého označení zboží a služeb a vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti žalobkyně tím, že podniká pod označením A.C., přičemž tento název a jeho grafické zpracování se značně podobají logu a názvu žalobkyně. Žalovaný dle žalobního tvrzení začal inzerovat svůj produkt s tím, že se jedná o další produkt a číselné označení jeho produktu je vyšší než číselné označení dosavadních produktů, čímž se snaží vyvolat dojem kontinuity produktů a domněnku, že se jedná o produkt žalobkyně. Podle žalobního tvrzení žalovaný využil informací, které tvoří součást obchodního tajemství žalobkyně, neboť nabídka počítačového programu nabízeného žalovaným obsahovala důvěrné informace, které žalovaný získal za dobu svého působení u žalobkyně. Žalobkyně považuje za nepochybné, že podklady předal tvůrci programu, ing. Š., právě žalovaný, neboť program žalovaného A.C. vykazoval stejné chyby a prvky, jaké byly v souboru dat žalobkyně.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že společnost A., spol. s r.o. byla založena společenskou smlouvou dne 29. 7. 1992, že jejími zakládajícími členy byli žalovaný a ing. P. H. a že společnost vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 27. 8. 1992. Žalovaný převedl svůj obchodní podíl na společnosti A., spol. s r. o. na společníka ing. H. smlouvou o prodeji a koupi obchodního podílu ze dne 21. 6. 1995. Podle článku IV této smlouvy bylo povinností žalovaného zdržet se po dobu 10 let jakéhokoli chování a jednání, které by mohlo vést k utrpění újmy společnosti, zejména poskytovat důvěrné informace, které získal za dobu své působnosti ve společnosti. Podle článku V této smlouvy pro případ porušení obchodního tajemství se prodávající zavázal zaplatit kupujícímu smluvní pokutu ve výši 50.000,- Kč do dvou měsíců od prokázání.
Na základě tvrzení a zjištěných skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná v celém rozsahu. Při posuzování skutkové podstaty porušení obchodního tajemství a porušení převzaté smluvní povinnosti zdržet se jakéhokoliv chování a jednání, které by mohlo vést k utrpění újmy společnosti, vycházel soud ze svědecké výpovědi ing. Š., autora programu A.C. žalovaného, v níž uvedl, že od žalovaného žádné podklady nedostal, neboť je získával z veřejně dostupných zdrojů, a že s programem žalobkyně se seznámil až později. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že podoba obou programů je dána stavem technického rozvoje použitých standardních programovacích prostředků, důsledkem analýzy požadavků uživatelů a zkušenosti autorů, a že tvůrce programu A. C. nepoužil při jeho vytvoření algoritmy ani datové struktury využívané jiným programem. Soud prvního stupně dospěl tedy k závěru, že v řízení nebylo prokázáno nekalosoutěžní jednání žalovaného spočívající v porušení obchodního tajemství žalobkyně. Stejně tak nabídkou a prodejem programů A. C. a následujících verzí se žalovaný nedopustil porušení převzaté smluvní povinnosti a nezpůsobil žalobkyni újmu (toto ujednání neobsahuje zákaz konkurence ve shodném předmětu podnikání). Soud prvního stupně má za to, že pokud jde o grafické znázornění loga žalobkyně a žalovaného, jedná se o různé označování nevyvolávající záměnu. Totéž se týká číselného označení programů, které je u těchto produktů obvyklé.
Protože soud prvního stupně neshledal porušení práv žalobkyně nekalosoutěžním jednáním žalovaného, nevyhověl zdržovacím nárokům žalobkyně, ani jejímu nároku na zadostiučinění a uveřejnění placené inzerce.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 21. června 2005, č.j. 3 Cmo 325/2004-271, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně učinil z navržených a provedených důkazů odpovídající a dostatečná skutková zjištění, která odvolací soud jako správná přejal, a z nich vyvodil i správné právní závěry, v souladu s §226 odst. 1 o.s.ř. vzal přitom plně v úvahu názory odvolacího soudu, uvedené v jeho předchozím zrušovacím rozhodnutí. Soud prvního stupně posoudil věc podle úpravy obsažené v obchodním zákoníku, nikoli podle práva autorského, jak nesprávně namítla žalobkyně ve svém odvolání, proto tuto námitku odvolací soud neshledal za důvodnou.
Odvolací soud se zabýval věcnými námitkami žalobkyně vznesenými v jejím odvolání proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že napadený rozsudek soudu prvního stupně není nepřezkoumatelný, ani neobsahuje takové vady, pro které by muselo být rozhodnuto o jeho zrušení, tato námitka žalobkyně v odvolání tak nebyla shledána důvodnou.
Odvolací soud vycházel ze všech důkazů, především pak ze znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem doc. ing. J. Ch., CSc., a dospěl k závěru, stejně jako soud prvního stupně, že žalobkyni se nepodařilo prokázat ani tvrzení, že žalovaný (jako bývalý společník žalobkyně) porušil smluvní povinnost převzatou ve smlouvě o převodu obchodního podílu v obchodní společnosti žalobkyně a začal nabízet zákazníkům svůj počítačový program, který měl shodné znaky s původním programem žalobkyně, ani další tvrzení, že se žalovaný dopustil nekalosoutěžního jednání, a to parazitování na pověsti žalobkyně, klamavého označení zboží, vyvolání nebezpečí záměny a porušení obchodního tajemství žalobkyně, využitím poznatků a programů žalobkyně, předáním dat třetí osobě, použitím loga zaměnitelného s logem žalobkyně a označením programů číselnou řadou. Odvolací soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že svědek K. Š., jako autor programu A. C. žalovaného, neobdržel od žalovaného žádné podklady, získával si je sám z veřejně dostupných zdrojů a s programem žalobkyně se seznámil až později při práci u zákazníka. Ze znaleckého posudku pak vyplývá, že podoba obou programů je dána stavem technického rozvoje, použitých standardních programových prostředků, důsledkem analýzy požadavků uživatelů a zkušeností autorů, a že tvůrce programu A. C. žalovaného nepoužil při jeho vytvoření algoritmy ani datové struktury využívané programem T. žalobkyně. Z toho nelze dovodit tvrzení žalobkyně, že by žalovaný získal zdroje pro svůj program z původního programu žalobkyně. Odvolací soud dále uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně o tom, že by žalovaný využil svých znalostí okruhu zákazníků a cenové politiky žalobkyně, když žalobkyně tato svá tvrzení nijak nedoložila. Žalovaný naopak předloženou cenovou nabídkou ze srpna 1995 doložil, že tvorba jeho cen vychází z počtu poboček, tedy z jiné metodiky než tvorba cen žalobkyně. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyní tvrzené nekalosoutěžní jednání žalovaného nebylo v řízení prokázáno.
Rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a ve výroku o úhradě nákladů odvolacího řízení napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ust. §237 odst. 1 písm. b) a ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a uvádějíc jako dovolací důvody, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.).
Dovolatelka ohledně skutkového a právního hodnocení věci setrvává na své argumentaci prezentované již v řízení před soudy prvního a druhého stupně. Především namítá, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil, aniž zřejmě vyslovil zřetelně svůj právní názor (odvolací soud ve svém usnesení nařídil soudu prvního stupně mj. doplnit dokazování, vymezit konkrétní skutečnosti, zhodnotit smluvní závazek žalovaného, zadat nový znalecký posudek, odstranit rozporná tvrzení účastníků). Dovolatelka má za to, že odvolací soud vyslovil závazný právní názor spočívající ve zhodnocení důkazů v neprospěch dovolatele.
Dovolatelka má také za to, že celý spor je sporem zásadního právního významu, neboť jí není známo, že by obdobnou věc soudy řešily, a sama má za to, že je dán dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., když jsou dle jejího názoru dány zásadní právní otázky :
1) Může být právní závěr v daném sporu, který je opřen o analýzu vycházející z autorského práva a který se netýká podstaty věci, východiskem k rozhodnutí pro posouzení naplnění znaku nekalosoutěžního jednání dle obchodního zákoníku2) Může soud vyvodit relevantní právní závěr v daném sporu, když svá tvrzení opírá o skutková zjištění (hodnocení znaleckého posudku, který se vztahuje k jiné verzi počítačového programu, než která byla podkladem pro podání žaloby), která nejsou zpochybňována žalobkyní a tudíž nejsou předmětem řízení, když žalobkyně argumentuje právě odlišnou verzí počítačového programu, o který právě opírá svá žalobní tvrzení?
3) Může soud rozhodnout v dané věci, aniž se náležitě vypořádá s věcnou a právní argumentací žalobkyně, která poukazuje na konkrétní zjištěná fakta (shodné kombinace údajů a shodné, jinde se nevyskytující chyby) a soud se ve svém rozhodnutí jí uváděnými fakty nijak věcně ani právně nezabývá?
4) Jaký je právní režim databáze, která byla individuálně vytvořena z volně přístupných zdrojů a současně obsahuje jedinečné náhodné chyby? Je taková databáze autorským dílem či nikoliv?
5) Může soud zásadu spravedlnosti občanského soudního řízení uvedenou v §1 o.s.ř. a zásadu spolehlivého zjištění skutkového stavu uvedenou v §6 o.s.ř. nadřadit požadavku urychleného skončení dlouholetého soudního sporu?
V doplnění dovolání poukazuje dovolatelka na právní názor Ústavního soudu ČR, vyjádřený v nálezu č.I.ÚS 722/04 ze dne 29.11.2005, v němž je zdůrazněna povinnost obecných soudů vypořádat se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci, jinak by se jednalo o vadu řízení.
K prvé a k druhé otázce položené ve svém dovolání dovolatelka uvádí, že již při podání žaloby vycházela z předpokladu, že žalobní návrh nemůže mít úspěch, pokud bude argumentováno z hlediska práva autorského (tj. porovnáváním algoritmů, datových struktur a zdrojových kódů), neboť počítačový program, o který opírala žaloba svá tvrzení byl dle názoru žalobkyně přepracován takovým způsobem, že není možno určit autorství, resp. odcizení takového programu žalovaným žalobkyni. Bylo však dle názoru žalobkyně možné prokázat odcizení žalobkyní vytvořené a zkompletované databáze telefonních čísel, která byla nezbytností pro vytvoření takového programu. Tvrzení o odcizení databáze žalovaným se opírá o fakt neobvyklé absolutní shody konkrétních věcných údajů, včetně údajů náhodných, tj. údajů chybných jinde (ve zdrojích databáze) neuvedených. Tvrzení o shodnosti údajů je mj. opřeno o závěry znaleckého posudku vypracovaného ing.M.H.,CSc., jehož závěry byly potvrzeny v plném rozsahu i druhým znaleckým posudkem doc.ing.J.Ch.,CSc. Dovolatelka dále ke své druhé otázce zdůrazňuje, že verze programu A. C., zkoumaná doc.ing.J.Ch.,CSc. byla verzí programu (verze 7.05), který ing.M.H. neposuzoval, neboť se jednalo o novější verzi programu, která byla uplatněna na trhu až po podání žalobního návrhu, zatímco ing.M.H. posuzoval původní produkt žalovaného (verzi 6.03), tj. produkt, který byl podkladem pro podání žaloby. Podle tvrzení žalobkyně si znalec doc.ing.J.Ch.,CSc. převzal ke znaleckému zkoumání od žalovaného vyšší (novější) verzi programu, která byla dána na trh až po podání žaloby (verze z r. 1997), tedy po té, co byly namítané skutečnosti žalovanému již známy, takže mohl verzi upravit. Na tuto skutečnost žalobkyně při jednání soudu opakovaně upozorňovala, nicméně, dle jejího tvrzení, se tímto faktem ani jeden ze soudů hlouběji nezabýval, v čemž spatřuje vadu řízení, která měla za následek nesprávné posouzení věci.
K třetí otázce dovolatelka uvádí, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil znalecký posudek doc.ing.J.Ch.,CSc. jako směrodatný, a to zřejmě z vlastního nerozlišení „struktury či hodnoty“ elektronicky uložených dat, pominul námitky žalobkyně (s nimiž se prakticky vůbec nevypořádal), které se týkaly vypovídací hodnoty takového posudku a opíraje se především o závěry tohoto posudku, které však nemají dle názoru dovolatele vztah k projednávané věci, žalobu zamítl. Obdobným způsobem, podle tvrzení dovolatelky, postupoval i soud odvolací, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, avšak ani tento soud se s námitkami dovolatelky nevypořádal, existenci shodných chyb ve dvou údajně samostatně vzniklých databázích logicky nevysvětlil, tvrzení o nápadné shodě původních databází obou programů nevyvrátil jinak než odkazem na znalecký posudek, který se věci v zásadě netýká. Dovolatelka má za to, že se soud nijak nevypořádal s jejími tvrzeními o neshodě mezi počítačovým programem zkoumaným znalcem a počítačovým programem, o který se opírá žalobní tvrzení, resp. se nezabýval námitkou jiné verze počítačového programu a s ním spojené databáze, na základě které byl podán žalobní návrh a počítačového programu s databází (již opravenou), kterou zkoumal znalec doc.ing.J.Ch.,CSc.
Ke čtvrté otázce dovolatelka ve svém dovolání sděluje, že podle jejího názoru jsou rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího rozhodnutími nespravedlivými, neboť se domnívá, že se soudy, přes opakovanou argumentaci žalobkyně, nedovedly vypořádat se stanovením právního režimu věci. Žalobkyně svá tvrzení v žalobě neopírala o ustanovení autorského práva (neargumentovala „softwarovým pirátstvím“), nýbrž o shodné součásti (databáze) takového programu. Dovolatelka tvrdí, že podstatou tohoto sporu je obchod s jedinečnou shodnou kombinací správných a nesprávných obecně jednotlivě přístupných informací (databází), kterou dovolatelka shromáždila, vytvořila a na trhu také uplatnila jako podstatnou část svého produktu. Vzhledem k tomu, že se podle tvrzení dovolatelky žalovaný neoprávněně takové databáze zmocnil a učinil ji součástí svého produktu, získal tak neoprávněnou konkurenční výhodu a dopustil se tak nekalosoutěžního jednání. Opakovaně dovolatelka zdůrazňuje, že podstatou sporu je mj. právní a faktická otázka spojená s vytvořením „speciálního telefonního seznamu, který má jedinečnou konfiguraci a obsahuje jedinečné chyby“ (tj. databáze) a že se ani jeden soud nezabýval výskytem shodných jedinečných chyb v obou programech.
K páté otázce dovolatelka uvádí, že má za to, že rozhodnutí soudů byla primárně činěna pod časovým tlakem, nikoliv nezávisle, v nevyslovených, avšak zřejmých obavách před možným postihem soudců a státu za nepřiměřeně dlouhý soudní spor a bez ohledu na zásadu spravedlnosti a zásadu spolehlivého zjištění skutkového stavu. Soudy bylo, dle tvrzení dovolatelky, rozhodováno především s ohledem na „nutnost“ pravomocného skončení věci; soud prvního stupně při opětovném rozhodování ve věci ani soud odvolací se nezabývaly námitkami dovolatelky a rozhodly, aniž by se vůbec zabývaly zásadními důkazními návrhy (otázky, proč jsou shodné kombinace destinací a jejich telefonních čísel, proč jsou totožné chyby v obou databázích).
Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že rozhodnutí a závěry odvolacího soudu považuje za správné, že tento soud dostatečně zjistil skutkový stav a veškeré relevantní skutečnosti a tento stav správně po právní stránce zhodnotil. Podle názoru žalovaného rozhodnutí odvolacího soudu nemá v posuzované věci po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.), neřeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a ani neřeší situaci, kdy odvolací soudy rozhodují rozdílně či řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. K některým zásadním otázkám dovolání žalobkyně uvádí žalovaný, že žalobkyně opakovaně argumentuje výskytem tzv. „unikátních chyb“ v programech distribuovaných žalovaným, na základě čehož navrhovala, aby byl žalovanému zakázán prodej programu A. C. verze 6. a dále všech verzí následujících, tj. A. A. 99, A. 2000 a A.T., přestože jí tyto argumenty byly v průběhu procesu několikrát vyvráceny. Dále žalovaný uvádí, že závěry znaleckého posudku jednoznačně vyvrátily spekulace žalobkyně, které se týkaly výskytu „unikátních chyb“ v programech žalovaného, přičemž znalec vycházel ze zdrojových kódů programu A. C. verze 7.05. Rovněž nebylo prokázáno tvrzené nekalosoutěžní jednání žalovaného, spočívající v porušení obchodního tajemství žalobkyně, a to využitím znalostí programu žalobkyně a předáním dat jiné osobě a využitím znalostí cenové politiky a marketingové strategie společnosti žalobkyně. V dalších tvrzeních uvedených žalobkyní v dovolání odkazuje žalovaný na svá dřívější písemná či ústní vyjádření.
Žalovaný se s dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu plně ztotožňuje. Navrhuje, aby dovolací soud odmítl dovolání jako nepřípustné a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen dovolací soud) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, ve lhůtě stanovené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou, nejprve zkoumal, zda je tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o.s.ř.) připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci jedná, neboť soud prvního stupně byl při svém rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu ve zrušovacím usnesení ze dne 7. 5. 2002 čj. 3 Cmo 533/2000-132.
Dovolací soud je podle ustanovení §242 odst. 1 o.s.ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, které posuzuje nejen podle toho, jak byly označeny, ale především podle jejich obsahového vymezení v dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.). Dovolatelka v dané věci uplatnila dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., tj. že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Z odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že soud prvního stupně postupoval podle ustanovení §226 odst. 1 o.s.ř. Nejprve vyjasnil a upřesnil žalobní tvrzení žalobkyně a k jejímu návrhu pak rozhodl o připuštění změny žalobního petitu jak ohledně výše požadovaného přiměřeného zadostiučinění, tak i co do vymezení počítačových programů žalovaného, upřesnil i stanovisko žalovaného, dále doplnil dokazování výslechem svědka K.Š., znaleckým posudkem, zpracovaným soudním znalcem doc.ing.J.Ch.,Csc., kterého i vyslechl. Ze zjištěného skutkového stavu, který podrobně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzené nekalosoutěžní jednání žalovaného, spočívající v porušení obchodního tajemství žalobkyně využitím znalosti programu žalobkyně a předáním dat jiné osobě, využitím znalostí cenové politiky a marketingové strategie společnosti žalobkyně. Dále dospěl soud prvního stupně k závěru, že nabídkou a prodejem programů A. C. a následujících verzí se žalovaný nedopustil ani porušení smluvní povinnosti ani nezpůsobil žalující společnosti újmu, dále že používání loga žalovaného a označení programů číselnou řadou nelze považovat za parazitování na pověsti žalobkyně, vyvolávání nebezpečí záměny a klamavé označení zboží a služeb, neboť se jedná o různé označování nevyvolávající záměnu, nadto číselné označení programů je u těchto produktů obvyklé. Soud prvního stupně neshledal porušení práv nekalosoutěžním jednáním žalovaného, a proto nárokům žalobkyně nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl.
Odvolací soud postupoval podle ustanovení §212 a násl. o.s.ř. Přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, zabýval se věcnými námitkami žalobkyně vznesenými v jejím odvolání a dospěl k závěru, že napadený rozsudek soudu prvního stupně není nepřezkoumatelný, ani neobsahuje takové vady, pro které by muselo být rozhodnuto o jeho zrušení. Odvolací soud, vycházeje ze všech důkazů, dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat ani tvrzení, že žalovaný (jako bývalý společník žalobkyně) porušil smluvní povinnost, ani že začal nabízet zákazníkům svůj počítačový program, který měl shodné znaky s původním programem žalobkyně, ani tvrzení o údajném nekalosoutěžním jednání žalovaného (parazitování na pověsti žalobkyně, klamavé označení zboží, vyvolání nebezpečí záměny, porušení obchodního tajemství žalobkyně) využitím poznatků a programů žalobkyně, předáním dat třetí osobě, použitím loga zaměnitelného s logem žalobkyně a označením programů číselnou řadou. Odvolací soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně o tom, že by žalovaný využil svých znalostí okruhu zákazníků a cenové politiky žalobkyně, když žalobkyně tato svá tvrzení nijak nedoložila. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyní tvrzené nekalosoutěžní jednání žalovaného nebylo v řízení prokázáno.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatelkou uváděné otázky (viz výše ad 1 až 5) neobsahují v podstatě žádné nové skutečnosti, ale opakovaně ty, které uváděla žalobkyně již dříve (v žalobě i v odvolání) a kterými se soud prvního stupně i odvolací soud ve svých řízeních řádně zabývaly.
K tvrzení dovolatelky (otázka č. 1 a 2) o odcizení databáze žalovaným, které opírá o fakt neobvyklé absolutní shody konkrétních věcných údajů, včetně údajů náhodných, tj. údajů chybných jinde (ve zdrojích databáze) neuvedených, a dále k tvrzení dovolatelky o tom, že znalec doc.ing.J.Ch.,CSc. si převzal ke znaleckému zkoumání od žalovaného vyšší (novější) verzi programu, jež byla dána na trh až po podání žaloby, tedy po té, kdy byly namítané skutečnosti žalovanému již známy, takže tento mohl verzi upravit, na což dovolatelka při jednání soudu opakovaně upozorňovala, ale protože se tím ani jeden ze soudů hlouběji nezabýval, spatřuje v tom dovolatelka vadu řízení mající za následek nesprávné posouzení věci, nutno konstatovat, že soud prvního stupně i soud odvolací se výše uvedenými důvody žalobkyně zabývaly, uváděné skutečnosti posoudily na základě všech důkazů, včetně znaleckého posudku č. 3/04 doc.ing.J.Ch.,CSc. i jeho osobní výpovědi při jednání dne 21.9.2004. Námitka dovolatelky, že v novějším znaleckém posudku č. 3/04 byla posuzována jiná verze programu než ta, o niž se opírala žaloba, je právně irelevantní, neboť v obou soudních řízeních se prokázalo, že zaměnitelnost programů není dána. Soudní znalec doc.ing.J.Ch.,CSc., který ve svém posudku porovnával program A. C. a program T. a současně posoudil také znalecký posudek č. 5/96, tj. zahrnul i dřívější verzi programu, na základě tohoto posouzení dospěl k závěru, že tvůrce programu A. C. nepoužil při jeho vytváření algoritmy ani datové struktury využívané programem T. a že jistá podoba obou programu je důsledkem analýzy požadavků uživatelů, stavu technického rozvoje, použitých standardních programovacích prostředků a osobních zkušeností autorů obou programů.
Dovolací soud se ztotožňuje s právním posouzením věci soudem odvolacím, pokud jde o řešení první otázky uplatněné dovolatelkou. Projednávaná věc nemohla být rozhodně posuzována podle autorského práva, neboť žaloba směřovala k porušení ustanovení §44 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), tedy k nekalé soutěži. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku výslovně zmínil, že nekalosoutěžní jednání žalovaného nebylo v řízení prokázáno, tzn., že nedošlo ke kumulativnímu naplnění jednotlivých podmínek generální klauzule nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák. Je nerozhodné, že se jedná o jednání dvou soutěžitelů v hospodářské soutěži (tj. že je splněna první podmínka generální klauzule), pokud toto jednání nesplňuje současně další dvě podmínky generální klauzule, tzn. rozpor s dobrými mravy soutěže (zejména tato podmínka byla předmětem detailního soudního projednávání a rozhodování soudů obou stupňů a na základě její absence bylo rozhodnuto, že v projednávané věci nejde o nekalosoutěžní jednání žalovaného) a způsobilost tohoto jednání přivodit jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům újmu. S první otázkou, kterou uplatnila dovolatelka, dovolací soud současně vyřešil také její druhou otázku, když zjistil, že odvolacím soudem byly vzaty v úvahu všechny okolnosti případu, nikoli dle tvrzení dovolatelky jen jediný znalecký posudek, který se vztahuje k jiné verzi počítačového programu, a že přesto v řízení nebylo prokázáno nekalé soutěžní jednání žalovaného, čímž odvolací soud vyvodil odpovídající právní závěr v daném sporu.
Již ze závěrů odvolacího soudu (ze dne 7. 5. 2002 č.j. 3 Cmo 533/2000-132, blíže na 6.straně), jímž byl vázán soud prvního stupně ve svém dalším rozhodnutí (ze dne 21. září 2004 č.j. 2 Cm 163/96-224), mimo jiné vyplynulo, že „pokud projevem nekalé soutěže měly být programy žalovaného, bylo třeba se vypořádat s obranou žalovaného, jež označovala za autora programu Ing. Š., spolu se svědeckou výpovědí jmenovaného i poukazem žalovaného na soudu předložený posudek doc. ing. Č., DrSc. Pro další řízení v této věci je třeba vést žalobkyni k vymezení těch skutečností a údajů, jež tvořily předmět jejího obchodního tajemství a měly být žalovaným v rozporu s ust. §17 a násl. obch. zák. v jeho jednání nekalosoutěžně využity (k tvrzené skutkové podstatě §51 obch. zák.), z již provedených důkazů i důkazů nově navržených je třeba postavit na jisto, zda takové údaje a poznatky žalovaný také využil, popř. předal Ing. Š., jako tvůrci programů žalovaného, jak tvrdí žalobkyně“.
Z odborných pramenů vyplývá, že ochrana podle předpisů o nekalé soutěži je relativního charakteru a zcela neformální, zatímco zvláštní úpravy (např. práva k vynálezům, průmyslovým vzorům, ochranným známkám aj.) zakládají práva absolutní povahy a váží je na splnění některých formálních podmínek. Vztah obou zmíněných úprav si lze představit jako průnik množin; někdy se uplatňují ve vzájemném souběhu, často však samostatně. Totéž platí i pro vztah k právu autorskému, jehož vznik v našem právním řádu také není vázán na splnění formálních podmínek (viz Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita, 2000, s. 179).
Ve vztahu k danému případu soudy zcela správně posuzovaly a hodnotily, zda tvrzeným nekalým soutěžním jednáním žalovaného jsou nebo nejsou splněny základní podmínky nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák.(jen v kladném případě se pak následně mohly zabývat ještě otázkou, zda toto jednání splňuje či nesplňuje příp. i další podmínky nutné pro naplnění konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže, uvedených v žalobě); otázka autorského práva je v tomto případě právně irelevantní, proto se jí nezabývaly. V daném případě soudy nemohly řešit otázku autorského práva k výše uvedeným programům ve vztahu k nekalé soutěži; pokud by se jí měly zabývat, pak jen samostatně na základě žaloby na ochranu autorského práva (jak sama dovolatelka uvedla ve svém dovolání, již při podání žaloby vycházela z předpokladu, že žalobní návrh nemůže mít úspěch, pokud bude argumentováno z hlediska práva autorského, tj. porovnáváním algoritmů, datových struktur a zdrojových kódů, neboť počítačový program, o který opírala žaloba svá tvrzení byl dle názoru dovolatelky přepracován takovým způsobem, že není možno určit autorství, resp. odcizení takového programu žalovaným dovolatelce).
Pokud jde o řešení třetí otázky uplatněné dovolatelkou, dovolací soud zjistil, že v dané věci odvolací soud rozhodoval tak, že se náležitě vypořádal s věcnou a právní argumentací žalobkyně, která poukazovala na konkrétní zjištěná fakta (shodné kombinace údajů a shodné, jinde se nevyskytující chyby) a že se jí uváděnými fakty ve svém rozhodnutí věcně i právně zabýval, stejně jako předtím soud prvního stupně.
Čtvrtou otázkou, uplatněnou dovolatelkou, o právním režimu databáze, která byla dle tvrzení dovolatelky individuálně vytvořena z volně přístupných zdrojů a současně obsahuje jedinečné náhodné chyby (jde o autorské dílo či nikoliv?), se dovolací soud nemusí v dané souvislosti zabývat, neboť se celý případ posuzuje od počátku pouze podle ustanovení obchodního zákoníku o nekalé soutěži (§44 a násl.), nikoli podle předpisů autorského práva (blíže viz též u otázky č. 1).
K páté otázce, kterou uplatnila dovolatelka (přestože v nesprávné formulaci), dovolací soud konstatuje, že obě zásady občanského soudního řízení (spravedlnosti a spolehlivého zjištění skutkového stavu), zmíněné dovolatelkou, byly v daném případě odvolacím soudem uplatněny a na jejich základě byl dlouholetý soudní spor ukončen.
Lze tak uzavřít, že ani dovolatelkou uváděný první dovolací důvod, tj. že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), ani druhý dovolací důvod, tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), nebyly v souzené věci naplněny. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobkyně zamítnuto, žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 7.500,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení - advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a po přičtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.440,- Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 5. 2004, §46a odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb.), tedy celkem ve výši 9.015,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 27. září 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu