ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1643.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1643/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně O. CZ, s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované R.-T., s.r.o. \"v likvidaci\" (dříve R.-T., s.r.o.), zastoupené advokátem, o zaplacení 149 625 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 18 Cm 143/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 17. května 2006, č.j. 1 Cmo 132/2005-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 17. května 2006, č.j. 1 Cmo 132/2005-108, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v O. ze dne 15. února 2005, č.j. 18 Cm 143/2003-84, o zamítnutí žaloby, jíž se žalobkyně proti žalované domáhá zaplacení ceny díla ve výši 149 625 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o dílo uzavřené podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) dne 2. 12. 1999 mezi žalobkyní, jakou zhotovitelkou, a žalovanou, jako objednatelkou, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), protože soud prvního stupně rozhodl sice jinak, než v dřívějším rozsudku, ale ne proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek pro zmeškání zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
V rámci připustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolatelka zpochybňuje závěr obou soudů, že dílo nebylo písemně předáno a převzato, v čemž spatřuje nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že dílo bylo žalobkyní žalované předáno, byť s vadami, dne 27. 12. 2000, o čemž byl sepsán a podepsán oběma účastníky předávací protokol. Pokud bylo v předmětné smlouvě o dílo zaplacení díla vázáno pouze na předání díla, a nikoliv ve vazbě na splnění závazku zhotovitelem, a dílo bylo, byť s vadami, převzato, byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni celou cenu díla. Pokud odvolací soud dospěl závěru, že je správný závěr soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby z důvodu její předčasnosti, neboť nenastala splatnost ceny díla, jestliže dílo nebylo předáno a převzato, a za situace, že zaplacení ceny díla bylo podle smlouvy o dílo vázáno na předání a převzetí celého díla, je jeho závěr podle dovolatelky v rozporu s hmotným právem. Pokud odvolací soud učinil závěr o tom, že dílo nebylo písemně předáno a převzato, nedošlo-li k předání a převzetí celého předmětu díla, kterým bylo podle smlouvy o dílo v bodě 2.1. provedení stavebních úprav a přístavby objektu vrátnice a podle bodu 2.2. vypracování projektové dokumentace včetně inženýrské činnosti ukončené vydáním stavebního povolení na tuto stavbu, ale předmětem předání bylo jen provedení prací podle bodu 2.1., dovolatelka má za to, že tuto skutečnost je třeba hodnotit pouze jako vadu díla ve smyslu §560 odst. 1 obch. zák. Dovolatelka dále poukazuje na skutečnost, že žalovaná zaplatila žalobkyni dne 11. 5. 2001 částku 50 000 Kč na konečnou fakturu, čímž podle dovolatelky žalovaná uznala pohledávku žalobkyně na zaplacení ceny díla podle předmětné smlouvy o dílo. Nesouhlasí s opačným závěrem odvolacího soudu, že k uznání pohledávky částečným plněním nedošlo (§407 odst. 3 obch. zák.), jestliže podle výdajového dokladu ze dne 11. 5. 2001 žalovaná zaplatila žalobkyni 50 000 Kč na fakturu s variabilním symbolem 200132, ale variabilní symbol konečné faktury vystavené na základě dané smlouvy o dílo byl 10200132. Žalovaná v rozdílných číslech variabilních symbolů spatřuje jen pochybení výstavce výdajového daňového dokladu z 11. 5. 2001. Poukazuje na to, že soud prvního stupně považoval tuto úhradu za platbu na konečnou fakturu s variabilním symbolem 10200132 a připomíná, že s tímto závěrem se ztotožnil i sám odvolací soud tím, že konstatoval, že krajský soud učinil správná skutková zjištění, s kterými se ztotožňuje, a že soud prvního stupně z nich dovodil přiléhavé právní závěry. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu dovolatelka v tomto směru považuje za rozporuplné a nepřezkoumatelné. Dále poukazuje na to, že odvolací soud nehodnotil jednotlivé důkazy ve vzájemných souvislostech. Dovolatelka se domnívá, že je v tomto případě dán i dovolací důvod podle §241 a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil Krajskému soudu v O. k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolatelka napadajíc závěr odvolacího soudu, že dílo nebylo předáno a převzato, ve skutečnosti napadá skutkový závěr soudu.
Přezkoumání skutkového závěru při uplatnění přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
Dovolatelka však staví svůj odlišný právní závěr - že má nárok na zaplacení ceny díla - na odlišném skutkovém zjištění, že dílo bylo předáno a převzato, byť s vadami. Takový závěr ze skutkových zjištění soudů ale nevyplývá. Oba soudu vyšly při právním posouzení neoprávněnosti nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla shodně ze skutkového zjištění z bodu 5.1 smlouvy o dílo ze dne 2. 12. 1999, ve kterém bylo sjednáno, že zhotoviteli (žalobkyni) vzniká nárok na zaplacení úplné ceny plnění po písemném předání a převzetí předmětných prací, kterými byly podle bodu 2.1. provedení stavebních úprav a přístavby objektu vrátnice a podle bodu 2.2. vypracování projektové dokumentace včetně inženýrské činnosti ukončené vydáním stavebního povolení na tuto stavbu, a ze zjištění, že žalobkyně neprokázala předání a převzetí prací pod bodem 2.1. (viz str. 3 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2 a 3 rozsudku odvolacího soudu). Jak bylo ale výše uvedeno, skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny, neboť dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. V daném případě skutkovým zjištěním, že k předání a převzetí díla nedošlo.
Pokud dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu týkající se částečného zaplacení konečné faktury vystavené na základě předmětné smlouvy o dílo, napadá rovněž skutkový závěr odvolacího soudu - že tato platba směřovala k zaplacení jiné faktury, než konečné, když platba 50 000 Kč byla zaplacena žalobkyni žalovanou podle výdajového dokladu ze dne 11. 5. 2001 na fakturu s variabilním symbolem 200132, zatímco variabilní symbol konečné faktury vystavené na základě dané smlouvy o dílo byl 10200132.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud vycházel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, je její námitka nedůvodná. Podle §213 odst. 1 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Podle §213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci a podle §213 odst. 4 o. s. ř. může odvolací soud dokazování doplnit. V daném případě nepostupoval odvolací soud v rozporu s §213 odst. 4 o. s. ř., pokud ze spisu na č.l. 105/verte vyplývá, že v odvolacím řízení doplnil dokazování (srov. i Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1266). Ostatně jak již bylo výše uvedeno, skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rovněž dovolatelkou namítané nesprávné hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je Nejvyšší soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. září 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu