ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1715.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1715/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc., ve věci žalobkyně U., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti žalované S. S. a.s., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 49 985 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 1 Cm 342/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 10. srpna 2006 č. j. 2 Cmo 236/2006-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 4 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v B. rozsudkem ze dne 2. února 2006 č. j. 1 Cm 342/98-111 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 49 985 Kč s 16,5% úrokem z prodlení od 4. 4. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná si objednávkou ze dne 24. 2. 1997 objednala u žalobkyně dodávku 2 kusů pneumatik G. o rozměru 16,9 x 14,28. Toto zboží jí bylo následně dodáno dne 17. 3. 1997 v ceně 21 564 Kč za jeden kus tak, že bylo převzato řidičem nákladního automobilu na provozovně žalobkyně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že cena dodaného zboží nebyla sjednána, ani způsob jejího určení, nebyla prokázána ani vůle účastníků uzavřít smlouvu bez dohody o ceně, takže nebyla prokázána existence peněžitého závazku žalované vůči žalobkyni z kupní smlouvy. Přijetím objednaného zboží však žalované podle §451 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat, přičemž musí být podle §458 odst. 1 ObčZ vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Ohledně výše bezdůvodného obohacení vyšel soud prvního stupně z ceny pneumatik, která byla žalované zřejmě známa z žalobkyní zveřejněných ceníků.
K odvolání žalované Vrchní soud v O. rozsudkem ze dne 10. srpna 2006 č. j. 2 Cmo 236/2006-138 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 49 985 Kč s 16,5% úrokem z prodlení od 4. 4. 1997 do zaplacení zamítá, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění prvního stupně, ohledně výše bezdůvodného obohacení však dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran prokázání výše peněžité náhrady, která by odpovídala skutečnému majetkovému prospěchu žalované, neboť i v dané věci bylo nutno vycházet především z nákladů, které by bylo třeba ze strany bezdůvodně obohaceného (žalované) vynaložit na získání stejného plnění v daném místě a v daném čase a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané pod sp. zn. 29 Cdo 200/2000. Vylíčení rozhodujících skutečností bylo nutno doplnit o tvrzení o výši bezdůvodného obohacení a navrhnout důkazy, což žalobkyně neučinila, nedostavila se k odvolacímu jednání, čímž zmařila možnost, aby ji odvolací soud v souladu s §118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučil, když tak neučinil soud prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla s poukazem na §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odmítnutí dovolání žalobkyně jako nepřípustného s ohledem na to, že bylo rozhodováno o peněžitém plnění nedosahujícím částky 50 000 Kč.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci napadá žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 49 985 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení byl nárok na náhradu bezdůvodného obohacení vzniklého dodávkou zboží bez uzavření kupní smlouvy mezi dvěma podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, přičemž je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se uplatněný nárok týká jejich podnikatelské činnosti; ve smyslu §261 odst. 1 obchodního zákoníku se proto jedná o obchodní závazkový vztah. Vzhledem k tomu, že se jedná o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 3 950 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 31. ledna 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu